Ekonomika

České stavebnictví po koronaviru?

Zdroj: iStock

Ne, není to chyba v titulku. Ten otazník je tam správně, protože v dnešní době je jedinou jistotou, že nevíme, co bude. Nevíme, zda přijde nějaký další lockdown, zda mají pravdu ti, co předpovídají další vlny a další vlny pandemie. Jsem laik a nechci cokoliv zpochybňovat, ale trocha zdravého rozumu by podle mě neškodila. Nechci se pouštět do polemiky, co je správné a co ne.

Rád bych vám předal pár informací o aktuálním stavu českého stavebnictví, co jsme před časem očekávali, čemu jsme doopravdy čelili, čemu čelíme dlouhodobě.

Rok 2019, co jsme říkali

„Bude už konečně lépe?“ Sami jsme si odpovídali – „Lépe už je, daří se ekonomice, naplňujeme rozpočet, rostou mzdy, máme nejnižší míru nezaměstnanosti.“ V kontextu doby jsme řešili snad jen jeden zásadní problém – nedostatek pracovní síly ve stavebnictví. Výše stavební produkce jsme očekávali kolem 540 mld. Kč. Šlo by o druhý nejlepší výsledek českého stavebnictví v historii.

Co jsme čekali po roce covidu?

Od podzimu 2020 jsme čelili otázkám, jaký výsledek předpokládáme ve stavebnictví. Po konzultacích s kolegy ze Svazu podnikatelů ve stavebnictví jsme nakonec přijali za svou variantu, kde jsme předpokládali, že stavebnictví na konci roku 2020 skončí s 10% propadem. Nakonec nás skutečný výsledek –7,7 % překvapil, ne že by to byla nějaká hitparáda, ale ve srovnání s průměrem EU, kde byl výsledek –5,3 %, nezbývá, něž konstatovat, že rok nedopadl úplně katastrofálně. Nakonec poděkování, že ten rok stavebnictví zvládlo bez „ztráty desítky“ patří zejména samotným stavařům, výrobcům stavebních hmot, projektantům, ale i soukromým a veřejným investorům (zejména resortu MD, krajům, městům, obcím…), kteří k situaci přistoupili s vědomím, že není možné stavební investice zastavit, a v zásadě slovo dodrželi.

Čemu čelíme dnes?

Dlouhodobě je nedostatek méně kvalifikované, ale i kvalifikované pracovní síly, zejména mistrů, stavbyvedoucích a dalších pracovníků. Bohužel, imigrační politika sektoru stavebnictví mnoho nepomáhá. Přesto, je zřejmé, že nelze nabízená pracovní místa zaplnit domácí pracovní silou, řada vlivových skupin (zejména odborů a některých politických stran) stále tlačí dopředu stávající, velmi nepružný a neprůchodný systém. To pak vede k nárůstu reálných nákladů práce. Bohužel jde o strukturální problém, s nímž se stavebnictví potýká již více než deset let.

Dopady pandemie covid-19 a aktuální inflace se však odrážejí všude a nejinak je tomu i ve stavebnictví. Vidíme to v rostoucích cenách a nedostatku stavebních materiálů, které se začínají promítat do cen stavebních prací. Nedostatek dřeva, plastů, kovů a izolačních materiálů je výběr komodit, kde jsou dopady nejvážnější. Už nejde jen o cenu, ale zřetelný je i nedostatek.

K čemu to může vést?

Existují minimálně dvě roviny problému. Soukromý investor může a musí se zhotovitelem najít řešení z této nepředvídatelné situace. Musí se domluvit, najít kompromis a dohodu. To, že aktuální situace opět „tlačí“ ceny např. bytů nahoru, je prostě faktem. Situace na trhu s byty a jejich cenou je dostatečně známá a nelze očekávat, že se v dohledné době zlepší, vlivů působících proti je mnoho (povolovací proces/legislativa, nedostatek vhodných lokalit atd.).

Naproti tomu veřejný investor je svázaný ZZVZ a možnosti na jednání se zhotovitelem jsou velmi limitované. Faktem rovněž zůstává to, že si většina veřejných investorů zavírá dveře sama nastavenými smluvními podmínkami, kde se např. vylučují dopředu některá ustanovení (např. § 1765 OZ). S rozšířeným názorem ve veřejném sektoru – to není náš problém, to je riziko zhotovitele, nemohu souhlasit. Opak je pravdou.

Představme si některé možné důsledky. V běžících kontraktech silný zhotovitel situaci překoná, důsledky pak následně propadnou na subdodavatele, kde dopad může být fatálnější. Slabší zhotovitel v roli smluvního partnera může padnout a investor/zadavatel bude mít rozestavěnou investici a bude hledat nového dodavatele. Domnívám se, že tato situace je černou můrou kteréhokoliv investora. Zhotovitel vědom si změny podmínek a nemožnosti dodržet podepsanou smlouvu odstoupí (v řadě případů se už tak stalo) a před zadavatelem je téměř totožný problém. Jednoduše řečeno – problém mají obě strany.

O co jsme usilovali

Vstoupili jsme do jednání se všemi dotčenými stranami, které mají vliv na ZZVZ, zejména s resortem MMR a ÚOHS. Ve spolupráci se Sdružením pro výstavbu silnic jsme iniciovali jednání s resortem dopravy. Cílem bylo dosáhnout elementární právní jistoty pro stranu zadavatele, aby měl možnost se zhotovitelem jednat o změně podmínek a měl jistotu, že se nedopouští protiprávního jednání. Toto úsilí bylo završeno počátkem měsíce září úspěšně – vydáním společného stanoviska MMR a ÚOHS a aktuálně pracujeme na doporučení pro zhotovitele, jak postupovat v jednáních se zadavateli. V podstatě řešíme opět dvě roviny problému – aktuálně běžící kontrakty a řešení takových nepředvídatelných a skokových nárůstů cen v budoucnosti.

…stručně řečeno

Stavebnictví čelí v poslední době mnoha složitým výzvám. Minulý rok a půl jsme byli těžce zkoušeni covidem-19 a s ním spojenými omezeními. Nyní řešíme jeho následky, mezi které patří enormní růst cen stavebních materiálů. Vedle aktuálních témat ale musíme myslet i na budoucí výzvy, jako jsou právě ty ekologické. O těchto výzvách, digitalizaci ve stavebnictví, Green Dealu někdy příště.

Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*