Ekonomika

KOMENTÁŘ: Zeleným za každou cenu

Bez rozloučení mě opustila baterie v mobilu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že díky tomu přicházím i o mobil. Výměna není možná, a pokud ano, je to dražší než nový mobil. Evropa se snaží „zazelenit“, automobilkám jsou diktovány nesmyslné a hlavně nereálné cíle, které vedou k „šulení“ a podvodům. Z donucení! Brzo toto kladivo dopadne i na stavebnictví. A to se nestačíme divit, co všechno přijde.

Až dvě třetiny všech odpadů v České republice pochází ze stavebnictví. Přitom některé stavební materiály už začínají docházet. Je proto nejvyšší čas začít se životním cyklem staveb zabývat komplexně. Přemýšlet již při projektu nad následným provozem a jeho náklady, ale rovněž nad budoucí demolicí a možností demoliční odpad znovu využít. Na samém začátku stojí energetická náročnost stavebnictví.

Sektor stavebnictví v Evropě má mnohem větší spotřebou energie než průmysl či doprava a na rozdíl od těchto dvou oblastí již známe způsoby, jak tuto energetickou spotřebu dostat na nulu. Mezi klíčová řešení patří opatření v energetické účinnosti, chytré technologie, decentralizovaná výroba a spotřeba energie a cirkularita, mající dopad na využití primárních materiálů a recyklaci odpadů.

Stavebnictví je navíc pro Evropu klíčovým ekonomickým sektorem, generujícím zhruba desetinu HDP, 100 miliard euro ze zahraničního obchodu, dotýkajím se téměř tří milionů firem, z nichž 90 % jsou malé a střední podniky, jež zaměstnávají 20 milionů pracovníků. Environmentální dopady tohoto sektoru jsou však drtivé: kromě již zmíněné energetické intenzity produkuje 30 % CO2, konzumuje polovinu surovin, produkuje třetinu veškerého odpadu a využívá i stejný podíl vody.

I EU řadí stavebnictví k jednomu z nejdůležitějších pilířů klimatické změny nutné k dosažení našich závazků z Pařížské dohody a zmiňuje ho v několika klíčových legislativních dokumentech, jako je Evropský právní rámec pro klima, Zelená dohoda pro Evropu a Nový akční plán pro oběhové hospodářství (trochu krkolomný český název cirkulární ekonomiky). Komise si navíc sama uvědomuje komplexnost úkolu, před kterým stojí a tak hledá holistický přístup, jakým problematiku obsáhnout. Zajímavým počinem je vznikající nástroj Level(s). Rámec vychází z cirkulárního modelu a má za cíl přispět ke snížení environmentálních dopadů budovy během celého jejího životního cyklu při zachování nízkých operačních výdajů, navýšené hodnoty nemovitosti, zajištění její adaptability na budoucí klimatické změny, využití recyklovaných materiálů a snížení využití primárních zdrojů. Projekt již testovaly společnosti Skanska a Saint Gobain.

Poučení je možné hledat v Nizozemsku. Tam jsou dost daleko například ve využívání škváry (u nás to zkusila s úspěchem společnost Skanska při opravě D1 – viz. str. 07). Rovněž mají funkční předdemoliční audity. V Nizozemsku nikoho nenapadne zbourat budovu, aniž by ji předtím rozebral. Země si navíc dala závazek být do roku 2050 stoprocentně cirkulární. Všechno se u staveb snaží využít na maximum a potrpí si na opětovné využívání věcí.

Ale u nás se doposud většina ptá, proč to dělat, když si všechno lze koupit nové. Na obranu tohoto přístupu je nutné podotknout, že zde zaspaly normy. Mnohdy se z recykláž nesmí ani stavět. A navíc zde stále máme zaklínadlo „nejnižší ceny“.

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*