Infoservis

Česká cena za architekturu 2022 – hodnocení oceněných děl

Představení divadla ARCHA

V letošním 7. ročníku České ceny za architekturu měla porota nelehký úkol vyhodnotit více než 200 přihlášených staveb. Jednalo se o díla různorodá co do rozsahu, programu i procesu realizace, která lze považovat za reprezentativní průřez současnou architektonickou praxí v České republice.

První fáze posuzování staveb proběhla prostřednictvím online setkání krátce poté, co se porotci s jednotlivými projekty seznámili. Předložená dokumentace každého z přihlášených děl byla většinou rozsáhlá a nabízela možnost důkladně zhodnotit každou stavbu a věnovat jí potřebný čas a pozornost. V této první fázi byl každý porotce požádán, aby sestavil seznam třiceti preferovaných realizací. Pak se diskuse zaměřila na projekty, které vybrala alespoň polovina porotců, a to pro jejich prostorové a společenské kvality.

Velká pozornost byla věnována také jednotlivým počinům, které navrhovaly relevantní přístupy čelící současným výzvám a společenským očekáváním, i když nebyly na seznamu s nejvíce hlasy. Porota se obávala, že experimentálnější nebo okrajové projekty by mohly zůstat nepovšimnuty. Setkání tak byla příležitostí prozkoumat nejzajímavější oblasti výzkumu designu, které představuje celé spektrum současné architektonické praxe: environmentální a sociální udržitelnost, řešení veřejného prostoru, vztah architektury a krajiny, využití tradičních a low-tech materiálů i inovace v architektonické produkci, zahušťování měst, specifická tradice moderní architektury v České republice a konečně reinterpretace tradice bydlení, a to jak v městském, tak venkovském kontextu. V závěrečné diskusi dospěla porota ke společnému závěru, a nakonec nominovala do užšího výběru 29 staveb.

Ve druhé fázi posuzování už porotci navštěvovali vybrané stavby na území České republiky. Porotci najezdili napříč zemí více než 1300 km, aby se přímo seznámili s vybranými projekty a setkali s architekty a jejich klienty. Návštěvy na místě měly obrovský význam, protože žádná fotografie ani kresba se nevyrovná přímému zážitku z architektury. Návštěvy byly často příležitostí k lepšímu poznání kontextu a hlubšímu pochopení možností a omezení, která jsou součástí procesu realizace každého projektu. Architekti, uživatelé a klienti se během návštěv a diskusí na místě ukázali jako důležití aktéři, kteří odpovídali na otázky a měli možnost vyjádřit své názory na současnou architektonickou praxi.

Nakonec bylo třeba vybrat finalisty soutěžní přehlídky. Na tomto místě je pravděpodobně důležité pochopit význam ceny udělované Českou komorou architektů. Je to zvláštní moment zamyšlení nad architekturou samotnou, nad její úlohou a odpovědností, s níž se potýká ve společnosti. Projekty, které jsou vybrány do finále, získávají status příkladů dobré praxe v architektuře. Porota o tomto bodu široce diskutovala: projekty finalistů by měly splňovat obecný předpoklad vynikající kvality vytvořeného prostoru, ale měly by také prokázat svou relevanci při řešení současných výzev v sociální a environmentální oblasti. Každý z projektů vybraných v této závěrečné fázi tak signalizuje specifickou oblast, v níž může architektura projevit svůj potenciál při podpoře a usměrňování rozvoje společnosti. Architektura je porotou vnímána v nejširším kontextu, tedy je považována za oblast zahrnující také regeneraci měst, krajinářskou architekturu či interiérový design.

Při pohledu na všechny stavby přihlášené do soutěže můžeme pozorovat, že těžištěm architektonické diskuse je stabilně soukromé bydlení a veřejné budovy. Mezi dvěma stovkami přihlášených děl bylo architektonické téma rodinného domu zastoupeno více než bohatě.

Porota se však pokusila o specifický pohled na problematiku bydlení i veřejných budov. Pozornost poroty upoutaly stavby prosazované a realizované v kontextu malých vesnic, které se snaží nabídnout příjemné prostředí jako alternativu k nejvíce urbanizovaným oblastem v zemi. To je případ vítězné realizace – domu na Kozině – který lze považovat za implicitní manifest podtrhující bohatý potenciál specifické pozornosti věnované vztahu města a venkova a rehabilitaci stávajícího zastavěného prostředí. Oživení veřejného života v malých městech a venkovských obcích a pochopení nových forem hustoty městské zástavby je také v centru pozornosti stavby malé knihovny a centra aktivit ve Vratislavicích a je relevantní také u sportovní haly v Novém Hrozenkově.

Vztah mezi krajinářskou tvorbou a podporou ekonomiky cestovního ruchu na venkově je klíčový u Hlídky na Stráži, kde architekti dokázali reagovat na požadavek veřejné správy kritickým a zároveň poetickým přístupem.

Nakonec porota vybrala dvě rekonstrukce moderní architektury 20. století. První z nich, obnova a konverze Paláce elektrických podniků v Praze, zdůrazňuje náročnost a snahu o interpretaci tradice moderní architektury, ochranu a vytváření nových programových možností pro vynikající stávající architekturu, které by jinak hrozila demolice nebo opuštění. Druhou rekonstrukcí je jednoduchý a utilitární pavilon Z, který se stává důležitou součástí proměny Výstaviště v Českých Budějovicích. Obnovený pavilon poskytuje flexibilní prostor, který lze snadno zaplnit nejrůznějšími akcemi.

Na závěr je třeba přiznat, že účast v porotě je úžasná zkušenost. Porota má vzácnou možnost nezávisle sledovat architektonickou produkci celé země. S její činností ale souvisí velká odpovědnost za hodnocení prací. Rádi bychom proto organizátorům za tuto příležitost poděkovali, stejně jako za důvěru, kterou v nás vložili, a za skvělé přijetí a organizaci.

Dům Na Kozině

Soukromé bydlení bylo mezi přihlášenými stavbami hojně zastoupenou kategorií, přičemž mnohé z nich měly velmi vysokou architektonickou úroveň. Je to pochopitelné, protože měřítko je přiměřené a klienti si vybírají a zadávají architektům plánování svého „životního snu“, což je dobrý předpoklad. Motivace a ambice jsou zřejmé. Přesto zapůsobit v této typologii není snadné. Od domů se očekává, že budou výjimečné: přístup, obsah, kontext, autenticita, detail a důsledek.

Dům na Kozině byl jedním z těch, kde atmosféra místa předčila naše očekávání založená na předložených obrázcích a plánech. Dům se nachází pár kroků od centra malého jihočeského městečka Trhové Sviny, v malebné řadové ulici obklopené jedno až dvoupatrovými domy. Manželé architekti si jej zde postavili jako domov pro svou rodinu – návrat do kraje, kde se narodili a vyrostli.

Celek se skládá z několika původních vesnických domů. Dva z nich byly propojeny a stal se z nich byt, v menším na druhé straně bloku je nyní garáž a hobby dílna. Výborně proporčně řešené hmoty spojují tři malé dvorky. První z nich je vstupní patio – klidné a intimní. Druhý je rozšířením obývacího a jídelního prostoru spojeného úzkým průchodem se třetím a největším – zelenou zahradou.

Urbanistická kompozice byla navrácena do původních proporcí a byly odstraněny nevhodné úpravy z konce 20. století. Autoři si dali záležet i na interiéru, analyzovali hmotu a zbavili se novějších stěn a vrstev. Všechny původní prvky byly zachovány nebo recyklovány.

Vnitřní prostory respektují původní dispozice. Jsou velkorysé a přehledné. Obývací část a ložnice rodičů se nacházejí v přízemí. Z dobře proporčně řešené chodby s knihovnou vede schodiště do dětských pokojů v horním patře pod střechou. Prostor je opět velkorysý a prosvětlený, rozdělený na denní část s hernou (v době návštěvy domácí pracovna) a dvě ložnice.

Mnoho vedlejších a úložných místností je nenápadně začleněno do dispozice, takže dům zůstává čistý a bez dalšího nábytku.

Prostory jsou zaplaveny světlem a mají velmi útulnou atmosféru. Prosklené stěny a okenní otvory jsou umístěny promyšleně, vybírají si výhledy a usměrňují světlo. Proměna původní brány v obrovské okno směřující z obývacího pokoje do ulice vysílá zprávu o otevřenosti: haló, sousedé, jsme tu, abychom komunikovali – abychom byli součástí dialogu.

Historické zdivo bylo odhaleno a viditelně zachováno a zároveň sjednoceno bílým nátěrem.

Počet nových materiálů byl omezen na minimum a použit s důsledným odlišením nového od starého. Při bližším pohledu na detaily je patrná důkladná pozornost věnovaná plánování a realizaci a smysl pro dokonalost. Je to dům, kde žádná zástrčka nebo vypínač nebyly náhodné. Vše má své místo a účel.

Architekti našli atraktivní řešení i z hlediska energetické účinnosti. Všechny nové prvky dosahují současných standardů; historické zdi byly izolovány pouze v nejnutnějších částech, přičemž byla zachována jejich přirozená struktura viditelná všude, kde to bylo možné. Vzhledem ke staletím, která tyto materiály vydrží, a zdrojům ušetřeným rekonstrukcí namísto demolice můžeme hovořit o skutečné udržitelnosti.

Závěrem můžeme říct, že v domě vybaveném jednoduchými policemi vyrobenými na míru, integrovanými skříněmi a vkusně zvoleným nábytkem jsme pocítili skvělou atmosféru domova a na tomto místě zažili nezapomenutelný zážitek z našeho výletu po České republice.

Rodinné domy jsou pro většinu obyvatel vysněnou formou bydlení. Jejich nežádoucí účinky, jako je příměstská zástavba, spotřeba půdy a produkce dopravy, jsou zřejmé. Mnohé nové čtvrti snad mohou splnit sen o standardním domě se zahradou a plotem kolem ní, ale jen stěží mohou konkurovat městským souvislostem přirozeně pěstovaným po generace. Zároveň mnoho menších měst a vesnic ve vzdálenějších oblastech trpí desítky let trvajícím odlivem obyvatel z venkova a mnoho historických domů zůstává nevyužitých. Poučeni z krize v předchozích dvou letech se může stát, že nové koncepty práce a bydlení mohou přinést i nové příležitosti také do vzdálenějších, ale neuvěřitelně specifických míst, jako je toto.

Jsme přesvědčeni, že tento výjimečný architektonický počin si zaslouží být letošním vítězem.

Hlídka na Stráži

Hlídka na Stráži je zhmotnělý sen, pohádka, která se stala skutečností. Série pěti abstraktních vyhlídkových konstrukcí je osazena na skalních výběžcích na hřebeni kopce Stráž nad Rokytnicí nad Jizerou. Abstraktní povahu dřevěných objektů zdůrazňují úchvatné konzole, které vás zvou na první vyhlídku, kterou autoři nazývají Liška. Medvěd, Ovce a Horník jsou názvy ostatních vyhlídek symbolizovaných i svými tvary. Jsou to novodobí ochránci, strážní hlídka obce Rokytnice nad Jizerou. Názvy a tvary vyhlídek jsou odvozeny z erbů čtyř vesnic, které se kdysi připojily k Rokytnici. Až na přesně osazené základy není vidět žádná konstrukce a některé části jako by popíraly zákon přitažlivosti. Žebřík, který se přeměňuje na nízký ochoz, vás zve k tomu udělat první krok na Lišku připomínající odrazové prkno vzpínající se nad skalní ostroh nad korunami borovic. Pohled do údolí je dech beroucí. Sousední vyhlídka je hned nalevo, co by kamenem dohodil. Další liška v hodně odvážném posedu hledící dolů do údolí. Medvěd a Ovce zůstávají dole na zemi a zvou pozorovatele, aby se podívali na stromy a větvě a na faunu, která v nich žije. Poslední vyhlídka na trase, Horník, je přístupná po lávce, která vede na platformu nad korunami stromů, je orientovaná směrem do údolí a vznáší se ve vzduchu, kde ztratíte veškerý smysl pro měřítko. Jen vy, nebe nad hlavou a údolí pod nohami. Závratné! Podlaha všech pěti objektů je z masivních dubových fošen s dostatečnými mezerami, aby mezi nimi mohl dobře proudit vzduch, což dřevěným konstrukcím zajišťuje dlouhou životnost. Pohled pod obklad odhaluje velmi složitou ocelovou konstrukci rozdělenou na malé části, které lze lehce smontovat a přemístit bez použití vozidel. Přesný topografický průzkum za použití moderní technologie umožnil dokonalé osazení čtvercových betonových základů. Na nich jsou položeny přechodové desky z pozinkované oceli, které přenášejí zatížení ocelové konstrukce každé stavby do kotev ve skále. Hlídka na Stráži je vynalézavé převedení veřejné zakázky do podoby jednoduché (vy)hlídky. Realizovaný projekt je výsledkem intenzivního dialogu mezi topografií, vegetací a vizuálním vlivem na místo, vytvářejícím poetickou interakci mezi veřejností a těmito pěti entitami. Projekt chytře reflektuje historii města prostřednictvím čtyř zvolených postav a zároveň zůstává dostatečně abstraktní, aby netvořil přímé mimikry a umožnil každému návštěvníkovi vytvořit si svoji vlastní interpretaci a příběh kolem nich. Není to kouzelné, když jste konfrontováni s něčím, o čem máte pocit, že to znáte, ale nevíte odkud? Hlídka na Stráži je architektura pro smysly, kde se poezie potkává s důvtipem.

Knihovna IGI Vratislavice

Novostavby představují v současné době vážné dilema, protože není využitých mnoho stávajících budov. Udržitelnost a hospodárná výstavba mohou být interpretovány různě. Knihovna a komunitní centrum v městském obvodu Liberec – Vratislavice nad Nisou ukazují na tento způsob uvažování a zároveň slouží k zachování hodnot a paměti města. Projekt zachraňuje stávající budovu bývalé fary a přeměňuje ji na nový městský komunitní prostor. Původní budova byla rozšířena, protože nebyla schopná pojmout všechny nové funkce. Vznikl tak funkční mix, který mohou využívat všichni od těch nejmladších až po nejstarší. Soubor se nachází podél nové „kulturní osy“. Je to nejen knihovna, ale také mateřské centrum, kino, klub a místo setkávání. Zhodnocením suterénu staré budovy úpravou terénu vznikl příjemný parter do veřejného náměstí, které je propojeno s kulturním centrem. Prostor poskytuje příležitost se zastavit a potkávat stejně jako další plochu pro vnitřní funkce. Tímto gestem se budova otevírá směrem k městu. Další propojení prostor umožňuje otvor směřující do zámeckého parku. Novostavba knihovny se svou úzkou hmotou a odlišným použitím materiálů odlišuje od vzhledu stávající budovy, proporcionalitou a formou vhodně reflektuje bývalou faru. Jakmile jsme vstoupili do knihovny, pocítili jsme útulnost, teplo, které z prostor vyzařovalo. Cílem architektů bylo pravděpodobně vytvořit intimní atmosféru pobytu mezi knihami. Jedná se o místo, kde je dobré pobýt, kde je příjemné trávit čas a setkávat se s ostatními. Ústředními prvky knihovny jsou výhledy do parku. V přízemí přímé propojení, v patře velká prosklená stěna čítárny. Obě části budovy jsou spojeny ve výšce suterénu a prvního patra, kde je umístěn průhledný spojovací můstek vedoucí do dětské knihovny. Způsob renovace staré budovy citlivě reaguje na hodnoty stávající hmoty a ukazuje strukturu krásně ložené cihelné nebo kamenné zdi. Odhalení střešní konstrukce přispívá k prostorovému pohledu na horní úroveň. Architekti využívají doplňky tam, kde to z estetického hlediska vyžadují technologické potřeby. Řešení interiéru vkusně zohledňuje funkce, ať už se jedná o dětskou knihovnu nebo klubovnu. Nábytek určený pro děti je kreativní a bezpečný. Mateřské centrum a kino umístěné v nejnižší části jsou přímo propojeny s novým náměstím. Je to skutečný středobod setkávání. Obslužné prostory dobře fungují i pro menší akce. Celý soubor je v nejlepším slova smyslu na svém místě, a to jak ve funkční skladbě, tak v měřítku a architektonickém řešení. Zástavba, která skutečně slouží obyvatelům. Místo, kde je dobré být.

Palác elektrických podniků – rekonstrukce a změna funkce

Rekonstrukce Paláce elektrických podniků podtrhuje význam a potenciál architektonického dědictví 20. století v Praze. Architektura první republiky, často vynikající kvality, je dnes stále nedostatečně ceněná a v některých případech hrozí, že budou tyto budovy opuštěny, demolovány nebo úplně přeměněny. Naproti tomu obnova a konverze Elektrických podniků úspěšně vdechuje nový život architektonickému komplexu a okolní čtvrti. V tomto případě je proces obnovy budovy o to potřebnější, že původní budova je výjimečně kvalitní. Pečlivé studium originální stavby umožnilo získat jednoznačné znalosti o použitých materiálech. To bylo také důležité pro pochopení pozornosti, kterou architekti věnovali přirozenému a umělému osvětlení. Původní dokumentace také ukázala, že budova byla bohatá na technologická experimentální řešení pro „dobře temperované prostředí“. Tyto poznatky se staly relevantními při rozhodování o způsobu renovace.

Obtížnost procesu transformace pravděpodobně zvyšovaly také impozantní rozměry architektonického komplexu i snaha zachovat jeho jednotu a vyhnout se přílišné fragmentaci prostor.

Budova navržená koncem dvacátých let 20. století pro více než tisíc zaměstnanců má několik významných reprezentativních a shromažďovacích prostor, jako je hlavní vstupní hala. Tyto prostory představují další výzvu: projekt se musel přizpůsobit novému životu budovy bez přílišného tření se stávající strukturou. Kancelářské prostory pro různé obchodní činnosti, zázemí pro schůzky, volný čas a neformální setkávání nebo strukturovanější prostory pro polední přestávky tak byly nově navrženy při zachování úzké vazby na původní strukturu.

Pavilon Z

Rekonstrukce pavilonu Z je součástí komplexnějšího projektu přestavby Výstaviště, který má změnit vztah této oblasti ke zbytku města. Renovace tohoto starého veletržního pavilonu je prvním krokem v proměně města a její úspěch se tak stává důležitým pro budoucnost fungování celého projektu.

Jednoduchá konstrukce schopná pokrýt velká rozpětí je pro stávající kvalitní budovu ze 70. let charakteristická. Její rehabilitace umožňuje městu České Budějovice získat nový multifunkční pavilon vhodný pro akce nejrůznějšího charakteru, od veletrhů po koncerty.

V souladu s urbanistickou proměnou jsou upraveny vstupy do budovy a nový hlavní vchod je umístěn naproti stávajícímu. Tato změna znamená kompletní revizi půdorysu budovy a další rozdělení veškerých obslužných ploch.

Rekonstrukce budovy zachovává stávající konstrukci a zároveň mění obvodový plášť a vnitřní příčky. Je použit jednoduchý jazyk postavený na základních materiálech a barvách. Zvenčí budovu charakterizuje bílý kovový a copilitový skleněný plášť s velkými prosklenými otvory, které uvnitř vytvářejí velmi světlé prostředí. Ve večerních hodinách se budova promění ve velkou lucernu signalizující, že se uvnitř něco pořádá. Naopak černé stěny a závěsy v interiéru naznačují dematerializaci všech architektonických a konstrukčních prvků během koncertů nebo akcí.

Celkově je renovace efektivní a ukazuje možnost pracovat s vynikajícími výsledky také na stávajících budovách, vyhnout se zbytečným demolicím a obnovit i s nevelkým rozpočtem prostory s netušenými stavebními a architektonickými kvalitami.

Sportovní hala / tělocvična ZŠ Nový Hrozenkov

Sportovní hala v Novém Hrozenkově přináší tomuto městysu novou a současnou stavbu. Je navržena jako multifunkční sportovní objekt, který je propojený se základní školou, má technické vybavení, nové šatny a tělocvičnu v suterénu. Návrh klade důraz na to, aby novostavba zohledňovala okolní kontext a sousední domy.

Velká prosklená fasáda poskytuje široký výhled do krásné venkovské krajiny. Směrem do ulice je nenápadná a ohleduplná k nejbližším sousedům. Interiér zahrnuje vysokou lezeckou stěnu na konci sportovní haly, která je dramatickým zakončením tohoto velkorysého prostoru. Výběr materiálů a barev odráží dobré porozumění uživatelům budovy a významu budovy nejen jako funkčního, ale i komunitního a veřejného prostoru.

Po důkladné debatě o finalistech letošního ročníku se porota rozhodla nominovat tuto stavbu na čestné uznání za přínos pro místní komunitu a zvláštní nasazení architektů při vytváření veřejných staveb, které sbližují lidi a poskytují společný prostor pro ocenění jedinečných kvalit jejich města a okolní krajiny.

-red-

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*