Legislativa

Problematika sousedských sporů

S manželkou již řadu let žijeme v bytovém domě na vesnici. Bohužel soused bydlící pod námi má čtyři psy, kteří bez ohledu na denní nebo noční hodinu štěkají a vyvádějí. S manželkou pracujeme často na noční směnu, proto nás zejména přes den, kdy jsme doma, jejich řádění vyrušuje. Víme, že soused je doma, přesto však psy neukázní nebo je ukázní pouze dočasně. K vyvolání další vlny štěkání často postačí pouze to, že někdo přejde kolem sousedových dveří. Se sousedem jsme se snažili opakovaně promluvit, situaci ale zlehčuje a odbývá nás tvrzením, že jsme přecitlivělí. Přitom nejsme sami, komu současná situace nevyhovuje, ostatní sousedé se ale bojí vůči sousedovi vystoupit. My jsme již zoufalí a nevíme co dělat, dokonce přemýšlíme o prodeji bytu.

Problematika sousedských sporů by vydala na nejednu publikaci, a to nejenom popisem toho, co se stává, ale také tím, jak jednotlivé rozpory a situace mezi sousedy (ne)řešit. Neexistuje ale obecně aplikovatelný návod, jak sporům předcházet, a už vůbec ne, jak je řešit.

Sousedské spory totiž dokážou být velice ošemetné. Jsou specifické především tím, že se jednání, které je předmětem takového sporu, objevuje po delší dobu. To se odráží v tom, že neshody, které by jinak člověk při jejich nahodilém výskytu řešil s nadhledem, přecházejí často do roviny osobního sporu, která nedovoluje řešit spor bez emocí.

Celý problém tak častokrát tkví v nedostatku komunikace obou stran spíše než v neexistenci vůle situaci řešit. Proto se pokusíme níže nastínit několik možností, jak obecně k tomuto problému přistoupit.

Předně nutno zdůraznit, že každý má právo chovat v bytě psa. Toto právo ale nemůže a ani nesmí být využíváno na úkor práv ostatních obyvatel nemovitosti. A to bez ohledu na to, zda jde o majitele bytu, nebo o nájemce takového bytu. Dokonce ani pronajímatel nemá právo nájemci chov psa v bytě principiálně zakázat.

První a obvykle nejefektivnější způsob řešení sporu je rozhovor se sousedem. Zajisté každý v duchu namítne, že se o to již pokoušel. Ale ruku na srdce – bylo to v poklidu? Doporučujeme tuto nepříjemnou situaci se sousedem řešit osobně a slušně jej požádat o nápravu. Přitom je dobré sousedovi zdůraznit, že kdyby byl na vašem místě, stejné chování by ho zajisté také vyrušovalo a dotýkalo se ho.

Zároveň doporučuji mu situaci v poklidu vysvětlit. Jako efektivní se jeví k tomuto rozhovoru pozvat souseda do vašeho bytu s tím, ať ponechá psy o samotě a doufat, že se zopakuje situace, která vás obtěžuje a soused si uvědomí, že skutečně nepřeháníte.

Pokud je soused v nájmu, lze doporučit řešit celou situaci s přizváním vlastníka předmětného bytu. Podle nového občanského zákoníku již sice nemůže vlastník bytu zakázat nájemci chov psa v bytě, pokud ale chová psů podstatně více a ti pak způsobují ruch, který nelze označit za v místě obvyklý, pak má nájemce problém a pronajímatel jej může napomenout, nebo v případě opakovaného rušení také učinit kroky k ukončení nájemní vztahu.

Pokud nezabere rozhovor se sousedem, je možné situaci řešit i v rámci schůze vlastníků, obyvatelů domu. Obecně je ovšem naše zkušenost taková, že tento způsob není moc efektivní, protože i když jednání může v jisté míře obtěžovat také ostatní obyvatele domu, bohužel se často stane, že lidé nebudou chtít jít otevřeně do konfliktu.

Pokud se soused závadného chování nezdrží ani následně, lze doporučit podat podnět k prošetření přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a to i opakovaně. V této souvislosti lze doporučit průběžně tvrzené rušení ze strany souseda dokumentovat, a to jak zvukově, tak i obrazově a promluvit si s dalšími sousedy, zda se necítí být také rušeni.

Následně je vhodné takový podnět podat ve skupině s vylíčením podstatných skutečností a doložit je důkazy. Pokud dochází k rušení v průběhu noci, je možné zavolat policii. Zde ale upozorňujeme, že pokud bude docházet k volání hlídek moc často, a především se neukáže jako důvodné, orgány mohou být následně méně „pružné“ v ověřování situace na místě a v neposlední řadě hrozí nemalá pokuta za nedůvodné obviňování ze spáchání přestupku.

Další možností je vyvinout tlak na souseda nepřímo, a to prostřednictvím zjištění, zda má soused všechny psy registrované dle příslušných předpisů na obci a zda za všechny psy odvádí příslušné poplatky. Lze také doporučit seznámit se s místními předpisy upravujícími pohyb psů v jednotlivých lokalitách, a pokud soused dovolí psům pohyb v rozporu s těmito předpisy, toto zdokumentovat nebo přivolat městskou policii.

Nejde vysloveně o způsob řešící vaši „domácí“ situaci, ale zajisté jde o dílčí nástroj, který může souseda donutit více dbát o nevyhovující situaci. Bude ale pak záležet na tom, zda se tato taktika neobrátí vůči vám. Pokud selžou také nástroje nepřímého nátlaku, nebo se ukáže, že soused své povinnosti řádně plní a nehodlá od svého jednání ustoupit, pak se jako ultimativní možnost řešení nabízí samozřejmě podání žaloby na příslušného souseda.

Taková žaloba by směřovala k tomu, aby se soused neprodleně zdržel všeho, co působí, že hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) od psů vnikají do vašeho bytu. Jelikož podání žaloby je obvykle spojeno se značným zhoršením mezilidských vztahů účastníků sporu, doporučujeme se obrátit na právníka, který nejlépe v průběhu osobního setkání celou věc zanalyzuje a doporučí nejvhodnější postup. Někdy totiž postačí „pouze“ předžalobní výzva k tomu, aby soused viděl, že situace graduje do takové míry, která již nebude příjemná ani jemu.

V případě, že by situace eskalovala až do podání žaloby, je nutno mít na mysli, že žaloba nemusí být úspěšná. Každý případ má totiž svá specifika a jejich váha ve sporu bude odvislá od váhy, kterou jim dá soudce. Zejména jinak bude soud nahlížet na štěkání psa na dvoře rodinného domu na vesnici a jinak na celodenní štěkání skupiny psů v bytovém domě ve městě. Věříme, že jsme vám alespoň načrtli možnosti dalšího postupu a ukázali, že existují nástroje, jak proti sousedovi zakročit.

I nadále ale zastáváme názor, že nejefektivnější z pohledu času i nákladů je vzájemný dialog. Zejména v případě rušení domácími miláčky totiž často postoj rušícího souseda pramení nikoliv z jeho úmyslného konání, ale častokrát z neschopnosti představit si, jak může jiný obyvatel domu vnímat denodenní štěkání psů. 

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*