Technologie

Inovace jsou především věcí privátního sektoru

Digitalizace se dotýká všech oblastí našeho života. Máme zde Koncepci „Digitální Česko“, zákon o právu občanů na digitální službu, parlamentem prošel zákon o digitalizaci stavebních řízení a o digitální technické mapě. Zároveň se pracuje na naplnění vládou schválené koncepce zavádění BIM a na komplexní rekodifikaci stavebního práva. Tyto aktivity spadají dnes pod různá ministerstva, ale všechny se dotýkají stavebnictví.

Co výrazně zaostává, je koordinace těchto aktivit a činností. Ve vládou schválené Koncepci zavádění BIM (na jejíž tvorbě se intenzivně podílel czBIM) byl jedním z úkolů vznik výboru Stavebnictví 4.0. To se za uplynulé téměř tři roky nepodařilo. Jeho úlohou by byla role integrátora, který nám chybí.

Tato koordinace jednotlivých aktivit by umožnila dosáhnout při naplňování jednotlivých cílů vyšší efektivity. Koncepce zavádění BIM vznikla před více než třemi roky. Dnes potřebujeme vytvořit koncept, který se bude snažit řešit další palčivé problémy, jež stavebnictví a investiční příprava má. Pokusím se nastínit některé z nich.

Změny v investiční přípravě

Je zapotřebí provést změnu způsobu přípravy veřejných investic. Dnes jde o vysoce decentralizovanou činnost s roztroušenou pravomocí a know-how. Představme si situaci, kdy dojde k rozhodnutí o výstavbě nového muzea, divadla či administrativní budovy.

Ředitel této instituce, spolu se svým technickým oddělením, se začne zabývat přípravou stavby s investičními náklady např. 500 mil. Kč. Realita je taková, že do přípravy akce se pustí pracovníci s chutí a nadšením, ale bez zkušeností s obdobnou problematikou. Tyto zkušenosti nejde nahradit sebelepšími metodikami ani školeními.

Proto je nutné posoudit, jakým způsobem koncentrovat investorské know-how. V zahraničí je tato problematika řešena různými způsoby. Variantou může být ústřední orgán, nebo státní firma zodpovědná za investiční výstavbu a za provoz staveb (vzor Senatti – Finsko). Osobně bych se přikláněl k variantě státní firmy odpovědné parlamentu po vzoru Finska.

Tamní Senatti dokáže řešit výstavbu a provoz všech budov v majetku státu a stačí jí k tomu 350 pracovníků. Devadesát pět procent činností zadává soukromím subjektům. Z pohledu investorské činnosti jsou v ní ovšem profesionálové, pro které je investiční výstavba každodenní práce.

Příprava staveb

Dnes jsou nejpalčivějším problémem projekční a investorské přípravy povolovací procesy. Zdlouhavé a komplikované povolování staveb má několik, vzájemně souvisejících důvodů. Prvním je dnešní době neodpovídající stavební zákon, druhým minimální digitalizace procesů povolování staveb a třetím nedostupnost digitálních, zaručených informací o území. První problém je řešen rekodifikací stavebního zákona.

Druhý a třetí jsou (v zákonné rovině) řešeny jednak projednávanou zákonnou úpravou „o digitální technické mapě“ a zákonnou úpravou „o digitalizaci stavebních řízení“. Problematikou přípravy staveb se zabývá, z pohledu veřejných zakázek, i vládou schválená a MPO (ČAS) rozpracovávaná Koncepce zavedení BIM.

Úkolem pro příští roky bude sjednotit požadavky dle těchto zákonů a koncepcí tak, aby nebyly v rozporu nebo nepřinášely pro přípravu staveb komplikace místo zjednodušení.

Cílem všech změn je zjednodušení. Není to dokonalý BIM model, dokonalé digitální dvojče stavby, ale hlavně vyšší kvalita a efektivita. Jako součást jednotlivých agend budou vznikat nové registry staveb. V digitalizaci stavebních řízení by měl vzniknout registr projektových dokumentací.

Tento registr bude obsahovat elektronické projektové dokumentace všech staveb, privátních i veřejných, připravených v BIM (ifc) i klasicky (DWG, DGN, PDF…). V registru bude uložena jak dokumentace pro povolení stavby, tak dokumentace skutečného provedení stavby určené k její kolaudaci.

Jedním z bodů zákona je i právo na strojově čitelná data. Z toho se dá odvodit, že naplnění tohoto zákona bude mít výrazně vyšší vliv na stavebnictví a jeho digitalizaci než Koncepce BIM, která řeší pouze nadlimitní veřejné zakázky.

V souvislosti s uložením povinnosti BIM pro veřejné zadavatele by měl vzniknout informační systém (úložiště) digitálních modelů staveb a vystavěného prostředí. V tomto úložišti by měly být dokumentace (včetně skutečného stavu) staveb financovaných z veřejných rozpočtů v rozsahu dle uložené povinnosti. Postupně by v úložišti měla být dokumentace všech staveb v majetku státu.

Toto úložiště dat bude sloužit jako základní zdroj informací pro správu a provoz státního a veřejného majetku. Úložiště by nemělo poskytovat jednotný systém pro FM (FM systémy ať nabízejí soukromé společnosti). Úložiště bude pro tyto systémy pouhým zdrojem informací a zároveň bude shromažďovat informace z provozu nutné pro další rozhodování státu.

Z logiky věci tyto dvě úložiště na sebe musí navazovat a informace v nich se nemohou zdvojovat. Zároveň je zapotřebí, aby obsah dat, dokumentací v obou úložištích řešila pouze jedna vyhláška, jeden standard, a to i přesto, že zmiňované agendy řeší různá ministerstva.

Na základě informací uložených v těchto dvou základních registrech může vzniknout digitální model vystavěného prostředí – Digitální vystavěné Česko. Tento digitální model bude sloužit pro další plánování, rozvoj a správu území a musí umožnit provazovat data z různých zdrojů. Cílem opět není publikovat jeden dokonalý model území, ale publikovat základ a umožnit privátním inovačním firmám s daty pracovat a přicházet s novými myšlenkami.

To s sebou samozřejmě nese důležitý úkol a tím je stanovení hranice mezi veřejnými a soukromými informacemi o stavbách. Celé téma Digitálně vystavěného prostředí by mělo být rozpracováno do jednotné koncepce obdobně jako je ve Velké Británii Digital Built Britain – Digitálně vystavěné Česko

Realizace staveb

Digitalizace a Průmysl 4.0 se dnes ve stavebnictví projevuje nejvíce ve výrobě stavebních materiálů a prvků pro stavby. Významnými tématy je řešení logistiky pro stavby i na stavbách, zvýšená míra prefabrikace ať již formou 3D tisku přímo na stavbě, nebo v její blízkosti, případně příprava celých modulů a jejich následná montáž do celků, nebo využití robotů při výstavbě.

V krátkodobém horizontu je výrazným tématem přenos informací mezi projektem a stavbou. Dnes je tento přenos informací jedním ze základních problémů. Samozřejmě klíčem pro tento přenos je BIM a vznik informačního modelu stavby, jejího digitálního dvojčete. Na tomto digitálním modelu můžeme řešit koordinaci profesí a dodávek, optimalizaci postupu výstavby atp.

Trh, celosvětově, hledá cestu, jak efektivně využívat data z BIM modelu v rámci stavby. Pro efektivní využití BIM modelu je potřeba datový standard modelu (nikoliv datový standard celého stavebnictví). S datovým standardem modelu budou pracovat hlavně projektanti, dodavatelé a v budoucnosti správci objektů.

Do práce na přípravě tohoto standardu je zapotřebí intenzivně zapojit obě profesní komory – ČKAIT i ČKA, svazy a sdružení, které se touto tématikou zabývají. Role státu by měla být především koordinační. Pro tvorbu standardu je zapotřebí mít stále na zřeteli, s jakou informační úrovní pracuji (stát,›kraj,›obec,›investor,›stavba).

V každé úrovni pracuji s jiným informačním detailem. Právě s detailem stavby pracují především projektanti a dodavatelé, a proto by měli být hlavním tvůrcem a správcem datového standardu modelu. Standardy by měly vznikat na minimální nutné společné úrovni, a tak jak se trh shodne na efektivních postupech. Standard nesmí svou komplikovaností blokovat další inovace.

Tvorbu standardů je potřeba opřít o zkušenosti z pilotních projektů. Dnes je tomu naopak. Nejprve tvoříme standard a teprve následně se jej snažíme ověřovat v provozu. Standardizovat se má to, co je funkční a vyzkoušené. Proto je zapotřebí zcela změnit přístup k pilotním projektům.

Tyto projekty musí sloužit k testování nových postupů. Umím si představit projekty, kde bude testováno například napojení BIM modelu na harmonogram nebo rozpočet. Takové testování proběhne na několika projektech a následně může být vyhodnocen nejefektivnější způsob práce s daty.

Neustále je nám oponováno, že tento postup narazí na zákon o zadávání veřejných zakázek. V sousedních zemích (Německo, Rakousko) se dokázali s uvedenou problematikou vypořádat a dokážou bez problémů obdobné projekty zadávat.

Inovace na stavbách je zapotřebí motivovat z veřejných zdrojů. Dodávka stavby je komplikovaná z pohledu dodavatelských vztahů. Jedná se o jedno z nejkomplexnějších lidských děl. Pro jednotlivé účastníky je obtížné zkoušet v rámci stavby jakékoliv inovace, pokud není vůle ostatních, včetně investora se na nich podílet.

Tato motivace může být u veřejných zakázek řešena „zvláštním“ režimem pilotních projektů nebo u privátních projektů finanční podporou „experimentů“ (vzor např. Finsko). Firmy přihlašují do inovační agentury své experimenty a získají na jejich odzkoušení 50% příspěvek. Po odzkoušení je zveřejněn postup a dosažené výsledky pro celý trh. Tímto postupem získá stát za 50 % ceny inovace 100% know-how.

Celkově je zapotřebí celou standardizaci více opřít o strategie jednotlivých firem na českém trhu, včetně nadnárodních firem, které mají své celosvětové strategie v oblasti digitalizace. Můžeme mít na postup standardizace různé názory, ale globální trh dodavatelů, výrobců, tvůrců softwaru se nám nebude přizpůsobovat. Rovněž pokud hledáme inspiraci v zahraničí, měli bychom dbát na zvýšení tržního potenciálu pro české firmy.

Vzdělávání

Stavebnictví 4.0 a jeho témata dávají šanci na zvýšení atraktivity oboru u mladých lidí. V současné době nám na trhu práce chybí specializovaně technicky vzdělaní lidé.

Dnes máme (kromě řemesel) tři stupně technického (stavebního) vzdělání. Maturita, Bc., Ing. Významným problémem je neujasněnost výstupů z těchto tří stupňů: jakou pozici může absolvent zastávat. Pro jakou pozici je vhodný absolvent bakalářského studia. Při přípravě nových rámcových vzdělávacích plánů je potřeba se zaměřit na požadavky, které mají na jednotlivé pozice firmy na trhu.

Myslím, že především po vzniku víceletých gymnázií nedošlo k žádné úpravě v systému technického školství. Možným řešením by mohlo být umožnit vyšším odborným školám nabízet titul Bc. (třeba i ve spolupráci s VŠ). Toto řešení by mohlo výrazně zatraktivnit studium na středních stavebních školách a přinést do praxe tolik potřebné prakticky vzdělané techniky.

Stát má hlídat pravidla

Nositelem a tvůrcem inovací je především privátní sektor. Stát již z principu nemůže být jejich nositelem, stát je hlídačem pravidel a standardů. Může ale z nápadů a pokroku privátního sektoru těžit pro své zefektivnění. V dnešním měnícím se světě je zapotřebí začít a dávat si v rámci dlouhodobé vize, jednoduché, rychle splnitelné cíle, které jsou realizovatelné v dohledném čase.

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*