Technologie

Kouzlo je v detailu i v původních konstrukcích

Činžovní dům na pražských Vinohradech vybudoval v secesním stylu stavitel Jan Očenášek podle projektu Karla Čížka. Více než sto let byla jeho údržba zanedbatelná, spíše žádná. Přesto nebo právě proto se dochoval v autentické podobě s mnoha krásnými řemeslnými prvky. Obnova stavby spočívala v jejich restaurování, případně doplnění. U dvorní fasády nyní stojí prosklená konstrukce výtahu, místo půdy je tu velkorysý podkrovní byt.

Kromě rekonstrukce fasád a společných prostor domu navrhli Štěpán Kubíček a Martina Buřičová z ateliéru caraa.cz přístavbu výtahu. Je to samonosná ocelová věž se skleněnou fasádou, která se dotýká balkonů tak, aby dům nenarušila. U půdní vestavby bylo třeba dbát na to, aby podoba střechy směrem do ulice zůstala zachována a nezvýšil se její hřeben. Naopak u dvorní fasády se tvar střechy výrazně proměnil.

Obnova historických prvků

Secesní jižní fasáda byla opravena tradiční technologií štukové omítky v komorní šedobílé, snad původní historické barevnosti. Špaletová okna se opravila a repasovala, u vnějších okenních křídel autoři zvolili dvojskla. Dvorní fasáda je opatřena kontaktním zateplovacím systémem z minerální vlny s povrchem z tenkovrstvé omítky.

V prostoru schodiště se obnovily štukové omítky, dlažby byly opraveny a doplněny kopiemi původních dlaždic. V domě se dochovala řada umělecko-řemeslných prvků, zejména na uliční fasádě, v prostoru vstupní haly a schodiště. Tyto prvky byly zachovány a renovovány.

Půdní vestavba

Půda měla plochu 208 m2, objem 670 m3. Majitel půdy si přál na jejím místě vybudovat prostorově a dispozičně velkorysý byt se zázemím a terasou. Uliční polovina krovu byla rekonstruována a zachována uvnitř interiéru, do střešní roviny se doplnily čtyři dvojice střešních oken. Severní polovina střechy byla zvednuta jednopodlažní nástavbou a vikýřem, vzniklo tak šesté částečné podlaží s novou nosnou konstrukcí.

Ocelový skelet je osazený na nosných zdech, stropy jsou z trapézového plechu vylitého železobetonem. Konstrukce krovu je ocelová s dřevěnými krokvemi. Vikýř navazuje na terasu nad nástavbou. Okna a jejich členění vychází z proporcí oken dvorní fasády. Půdní vestavba je přístupná z poslední podesty schodiště.

Ze vstupní haly ve spodním podlaží (5. NP) se vchází do obytného pokoje a hlavního dvojpodlažního prostoru s kuchyňskou linkou a sociálním zázemím. Z obytného prostoru je přístupná ložnice s vlastní koupelnou. Po otevřeném schodišti se vyjde do horního podlaží, kde je prostor pro další ložnici s pracovnou a koupelnou. Z horního podlaží je přístupná velkorysá terasa.

Původní a nový krov

Konstrukci sedlové střechy tvoří stojatá stolice s vrcholovou a s mezilehlými vaznicemi. Plné vazby doplňují šikmé vzpěry, které s ostatními sloupky vynášejí vazné trámy, uložené na nosné zdivo. Směrem do ulice je konstrukce krovu zachována.

Krov směrem do dvora byl odstraněn a nahrazen novým včetně vložené stropní konstrukce. Nová část krovu se napojila na stávající krokve. Nad 6. NP je střešní konstrukce s minimálním sklonem, tvoří ji ocelové průvlaky, uložené na sloupky. Mezi ocelové průvlaky byly vloženy dřevěné stropnice, které vynášejí zkrácené stávající krokve.

Skladby podlah nad 4. NP byly z akustických důvodů navrženy jako těžké samonosné konstrukce včetně nových stropních železobetonových desek. Nad částí vestavěného 5. NP je nový strop z ocelových nosníků. Střešní konstrukce směrem do dvora byla demontována včetně krytiny a nahrazena novou.

Hovoříme se Štěpánem Kubíčkem a Martinou Buřičovou

  • V tomto domě se zachovalo mimořádné množství krásných historických prvků. Na jejich obnově vám asi hodně záleželo?

ŠK: Dům pochází zhruba z roku 1908, jeho řešení je tradiční – uliční fasáda míří na jih, dvorní do severního vnitrobloku. Zděný trojtrakt má čtyři nadzemní podlaží a suterén. Když jsme sem přišli, byli jsme překvapeni, kolik historických prvků tu zůstalo, navíc v kvalitě, která se hned tak nevidí. Bylo to dáno tím, že dům je vlastně docela malý a bydlí v něm jen několik rodin. Jednou z nich jsou potomci původního majitele, který tu měl kdysi kožešnickou dílnu.

Po roce 1948 se situace změnila, přistěhovali se další nájemníci, některé byty se rozdělily na několik menších. Zároveň dům připadl do socialistické péče OPBH, takže se o něj vlastně nikdo příliš nestaral. Ale ti, kteří tu bydleli, se k domu chovali slušně, takže zůstal autentický. Sice byl trochu zničený, omšelý, ale pořád autenticky původní. Moc se nám líbil.

Naším cílem bylo najít původní stav domu a obnovit ho s minimálními zásahy. Větší zásahy jsou dva – jedním z nich je výtah, který vytvořil samostatnou věž, druhým bylo vytvoření podkrovního bytu na místě půdy. Na společných chodbách a na schodišti byly ojedinělé dlažby, leptané vitráže na sklech, kovářsky jemně a bohatě zpracované zábradlí.

Na Vinohradech můžeme vidět mnoho druhů dlažeb, tyto dlaždice jsou slinuté, vysoké skoro dva centimetry. Během stavby se nám podařilo zjistit, že veškerá řemesla, která jsme potřebovali, už se dají vyhledat, navíc s uspokojivým výsledkem, řemeslníci už to zase umí. Našli jsme i výrobce slinutých dlaždic. Odvezl si jednu původní, vyrobil model jedna ku jedné, přivezl ho ke schválení ve dvou nebo ve třech barvách.

Důležité navíc je, že používá stejný výrobní postup jako před sto lety. Náš konkrétní typ dlaždic ještě předtím neviděl, musel pro nás vytvořit novou formu. Nové dlaždice jsme tedy mohli kombinovat se starými. Ty jsme vytřídili, některé byly příliš ošlapané, jiné rozbité nebo poškozené, protože je někdo prorazil kvůli trubkám od plynu a podobně. Zjednodušeně se dá říci, že přízemí má nové dlaždice, ve vyšších patrech už se mohly skládat dlaždice původní.

Ale našli jsme i řemeslníka, který odlévá mosazné kliky podle originálního vzoru, našli jsme dílnu, kde umí leptaná skla. Také truhláře a lakýrníky, takže dveře dnes působí stejně jako dříve. U zábradlí na schodišti chyběly spíše jenom drobnosti, ale doplnit je bylo také docela složité.

MB: Na základě původního vzoru jsme navrhli také nové dlaždice. Je to jakási citace v šedočerné barevnosti pro vstupní halu podkrovního bytu. Tvarem a grafikou vychází z původních dlaždic.

  • Do špaletových oken jste dávali dvojskla. Jsou na to rozdílné názory, často slyším, že původní rámy toto zatížení špatně snesou. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že to není správný postup kvůli kondenzaci vlhkosti v prostoru mezi křídly.

ŠK: V některých bytech jsme okna repasovali, někde se okno vyrobilo nově podle původního vzoru. Ale kde to bylo možné, opravili jsme původní křídlo a dali do něj dvojsko. Profily nejsou silnější, jsou totožné s původními. S dvojskly jsou velmi dobré zkušenosti, jeden z majitelů bytu si dokonce dal dvojskla do obou křídel.

I z toho důvodu, že okno má nyní skvělé nejen tepelné, ale také akustické vlastnosti – na ulici jezdí tramvaje, hlukově jsou nyní odcloněné. Samozřejmě jsme dbali také na to, aby bylo dobře provedené těsnění. Je to náročná a drahá práce, ale podle mě stojí za to. I když ve výsledku si nikdo nevšimne, že je tu nějaká změna. Ale právě to mě uspokojuje – všechno je totiž v naprostém pořádku.

  • Místo půdy měl vzniknout velkorysý byt. Podkrovní prostory nabízejí řadu možností, jsou vlastně velmi atraktivní. Jakým způsobem jste o návrhu přemýšleli?

ŠK: Potenciál podkroví jsme se snažili využít co nejlepším možným způsobem. Přistoupili jsme k tomu poměrně razantně, prostor jsme hřebenem rozdělili na dvě poloviny. Polovinu směrem do dvora jsme vytvořili jako novotvar. Půdu jsme tu zvýšili o patro, v nejvyšším podlaží je poměrně velkorysý vikýř. Směrem do ulice byl původní krov zajímavější.

Navíc je v uličním štítu velké okno, v celkové kompozici domu poměrně významné, vytváří jakousi korunu celého průčelí. Proto nám připadalo důležité, aby jižní fasáda zůstala stejná jako dříve, i z hlediska vzhledu ulice, která je příjemná a noblesní. Neměli jsme pocit, že by se tu mělo něco měnit. Celá tato polovina krovu zůstala původní. Vznikla tak kombinace dřevěné a ocelové konstrukce.

  • Byly původní trámy poškozené?

ŠK: Spodní konstrukce stropu byla shnilá, protože tam byl svod, který dlouhodobě protékal. Shnilá zhlaví trámů jsme museli nahradit nebo zesílit ocelovými příložkami. Ale v ostatních částech byl krov docela v pořádku. Do ulice jsme ho tedy zachovali bez zásahu, přesně v tom tvaru, jak byl původně vystavěn. Celý je trochu křivý, od té doby, kdy se začal propadat.

Vytváří jakousi vlnu, kterou jsme ponechali, když se soustředíte, uvidíte ji jak při pohledu zvenku, tak v interiéru. Některé detaily dřevěných spojů jsou rozestoupené, ale se statikem jsme došli k závěru, že je krov stabilní.

Když jsme odkryli podlahu, zjistili jsme, že stropní trámy jsou ve velmi špatném stavu. Musely se vyztužovat a doplňovat, navíc je tam vložen nový strop z ocelových profilů, trapézového plechu a betonu. Z původního stropu vznikl v podstatě podhled, ale zároveň v něm musely zůstat prvky, které drží krov.

Design nové dlaždice do vstupní haly podkrovního bytu vychází ze vzoru dlaždic na chodbách
  • Kromě toho jste museli také vytvořit novou podlahu u posledního patra domu. To je v podstatě novostavba, takže to asi nebylo nic složitého?

ŠK: Je to prostá konstrukce ocelových sloupků a nosníků, mezi ně byly vložené trapézové plechy, které jsou zalité železobetonovou deskou. Ale bojovali jsme s každým centimetrem výšky, rastr nosných prvků je hustý a výška byla minimalizovaná.

Památkáři trvali na tom, že horní třetina střechy i do dvora zůstane v původním tvaru a sklonu. Vyšlo to, i když světlá výška místností spodního a horního patra do dvora je minimální. Ale nevadí to, naopak to pomáhá zdůraznit prostorový zážitek z velkorysé jižní poloviny půdy.

  • Pod střechou bývá problém s přehříváním interiérů. Jak jste řešili izolace, větrání nebo stínění oken?

ŠK: Sundali jsme původní bednění, místo něj jsou nové pohledové palubky. Byla to poměrně náročná truhlářská práce, protože plochy jsou různě zvlněné. V podstatě jsme udělali kompletně nový strop se záklopem, nad nímž je vrstva izolace. Kvalita vnitřního prostředí je komfortní, dlouho jsme řešili i stínění střešních oken obrácených k jihu, jsou na nich vnitřní rolety.

Doplnili jsme chladicí jednotky, které umí topit i chladit. Vytápění bytu je kombinované, navíc je tam teplovodní topení na plynový kondenzační kotel. Použili jsme radiátory, které se hodně podobají těm původním. Jsou litinové, stojí na nožkách. Navíc jsou v bytě také kamna, která se poměrně často využívají, vytvářejí romantickou atmosféru hořícího ohně.

  • Plánujete u terasy markýzu nebo pergolu?

ŠK: S investorem jsme o tom hodně mluvili, něco takového si přál. Dalo mi dost práce ho přesvědčit, že to tam nepatří. Také s památkáři jsme formu střechy do dvora dlouze konzultovali a projednávali. Pergola nebo jiný podobný prvek je pro ně nepřijatelný a pro mě vlastně taky. V tomto případě s nimi souhlasím. Byl by to jakýsi parazit. Stále zůstává vidět původní tvar domu do dvora. Jakmile by tam něco dalšího přibylo, stala by se pro mě míra agrese nové fasády nepřijatelná.

MB: Uživatelé mají pocit, že jsou o něco ochuzeni, že třeba nemůžou být venku, když prší. Myslíme si ale, že to není nutné – když je ošklivo, máte velká okna a velký prostor interiéru, takže jste s exteriérem velmi dobře propojeni. Prostor celého bytu je vlastně luxusní. Nikoli díky tomu, že bychom tam dávali designové zařizovací předměty známých značek, ale proto, že pocit z toho bytu je ojedinělý.

Rozhodli jsme se, že použijeme poměrně málo materiálů. Na podlahách jsou dubová prkna, stěny jsou bílé, na některých místech šedá omítka. Původně jsme neplánovali, že ponecháme režné zdivo komínů. Ale bylo nádherně vybudované a navíc, k půdě patří. Ten luxus vznikl samotným prostorem – kuchyně je trochu zapuštěná a schovaná pod galerií, můžete tedy komunikovat přes dvě patra. Je to celé příjemně členité a přitom prosté. Velkorysé a přitom intimní.

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*