Technologie

Omítky a stěrky pro jakýkoliv podklad

Pokud je v místnostech větší vlhkost, sádrové stěrky a omítky ji absorbují a později ji opět uvolňují do ovzduší. Současně umějí absorbovat i teplo, a tím zajišťují rovnováhu teploty stěn a vnitřního prostoru. Jsou tedy exkluzivním materiálem pro řešení interiérů.

Jemné jednovrstvé sádrové omítky a stěrky jsou určeny k omítání veškerého zdiva v interiéru. Hodí se na všechny typy podkladu od těch extrémně savých až po sklovitě hladké. Navíc jsou zcela přírodní, a tudíž i ekologické. Díky sádře zajišťují prodyšnost zdiva a zabraňují vzniku plísní.

Kromě celoplošného aplikování se sádrové omítky a stěrky využívají pro finální úpravu stěn před malováním či tapetováním, pro vysprávky omítek nebo pro začištění drážek pro instalace. Opravíme s nimi také ostění oken a dveří při jejich výměně.

„Pro zapravování špalet je nejvhodnější použít hlazenou sádrovou omítku Rimano UNI. Výhoda této omítky spočívá hlavně v tom, že se na jejím povrchu neobjevují praskliny, nepropadá se a dobře se napojuje na okolní povrchy,“ říká Lukáš Sodomka, technický specialista Rigips.

Na pórobeton je ideální omítka Rimat 100 DLP, která umí přenést drobné pnutí v podkladu. Naopak na cihelné zdivo je nejvhodnější sádrová omítka Rimat MPL – je lehčená a zpracovává se strojně.

Omítky, které regulují klima

Sádra je schopna sama regulovat vlhkost a pomáhá tak udržovat příjemné mikroklima. V případě větší vlhkosti v místnostech sádrové stěrky a omítky vlhkost absorbují a později ji opět uvolňují do ovzduší. Zajišťují prodyšnost zdiva díky svému nízkému difuznímu odporu a zamezují vzniku plísní.

Současně umějí absorbovat i teplo, a tím zajišťují rovnováhu teploty stěn a vnitřního prostoru. Mají tedy nejen dekorativní a estetickou funkci, ale též splňují náročné stavebněfyzikální požadavky všech vnitřních prostor. Jsou proto exkluzivním materiálem pro řešení interiérů.

Příprava podkladu

Před zahájením prací se provádí vizuální kontrola podkladu. Je třeba zjistit, nejsou-li na stěnách či stropech mokrá místa, výkvěty, případně jiné nečistoty, například separační olej. Kontrolu provádíme i dotykem dlaně, abychom si ověřili, zda není plocha promrzlá, zaprášená nebo se povrch podkladu nedrolí.

Nevyhovující podklady musíme před aplikací sádrových omítek a stěrek upravit: oklepat, zpevnit, penetrovat nebo odmastit. Ze zaprášených ploch je třeba stáhnout prach vlhkou štětkou. Špachtlí nebo škrabkou odstranit případné výčnělky, nesoudržná místa a povrchové nečistoty. Může se jednat o cementové mléko či zbytky zdicí malty. Očištění stěn od prachu a nesoudržných částic je nutností. V opačném případě penetrace ke stěně nepřilne a může se odlupovat. Podklad tedy nesmí být zmrzlý, vlhký, sypký ani zaprášený.

Pozornost je třeba věnovat i typu podkladu. I přesto, že mají omítky a stěrky na bázi sádry univerzální použití, je nutné rozlišovat savost podkladu, a to lokálním zmokřením povrchu. „Pokud voda stéká po kapkách, jde o nesavý podklad a je třeba aplikovat Základní kontaktní nátěr pomocí válečku. Nesavé podklady jsou nejčastěji sklovitě hladké materiály, jako je monolitický beton nebo polystyrenové tvarovky. Pokud se naopak voda rychle vstřebá, jde o podklad savý, například pórobeton, na který se aplikuje Základní penetrační nátěr,“ doplňuje Lukáš Sodomka.

Díky penetraci sádrové omítky a stěrky ideálně přilnou, rovnoměrně schnou i tuhnou, což umožní snadné vyhlazení a zaručuje vysokou pevnost výsledné omítky. Všechny plochy mají ve stejný čas stejnou konzistenci a sjednocenou savost podkladu. Potřebná doba k vyzrání kontaktních i penetračních nátěrů před aplikací sádrových omítek a stěrek Rigips je minimálně 24 hodin. Pro snadnější aplikaci jsou obě penetrace barevné – Základní penetrační nátěr je mléčně nažloutlý, Základní kontaktní nátěr pak světle červenohnědý.

Při dodržení předepsané tloušťky sádrové omítky (stěrky) není třeba vkládat celoplošně výztužnou tkaninu – perlinku. Použijeme ji pouze na kritická místa, jako jsou překlady nad otvory, přechody dvou různých materiálů (beton – cihla), do koutů nebo u spár mezi stropními železobetonovými panely. Perlinku vkládáme přímo do sádrové omítky.

Nátěry omítek

Nejvhodnější je použít vodou ředitelné disperzní interiérové nátěry, které jsou paropropustné. Neuzavírají podklad a zajišťují tak prodyšnost omítek. Disperze obsažená v nátěrech zabezpečuje lepší adhezi (přilnavost) nátěru k podkladu. Tyto nátěry nezhoršují průchod vodní páry ze zdi. Před vlastní výmalbou je žádoucí použít penetrační nátěr (dle technologického předpisu výrobce).

Na lesklý, vykletovaný povrch sádrových omítek a stěrek se barvy bez použití penetrace relativně hůře aplikují a práce s nimi je obtížnější. Pod barevné nátěry je vhodné použít probarvenou penetraci, která umožňuje dosažení požadovaného finálního vzhledu výmalby s nižší spotřebou vlastní krycí barvy.

Výhoda sádrových omítek spočívá v tom, že nedochází k degeneraci pigmentů v barevných nátěrech (stává se to u klasických vápenocementových omítek vlivem zbytkové alkality, pokud se nenechají dostatečně vyzrát). Na sádrové omítky proto není nutná tak častá výmalba, protože barva si zachovává svůj odstín.

Plastické dekorace

Tenkovrstvé sádrové omítky a stěrky jsou ideálním materiálem nejen pro přípravu a vyrovnání povrchů stěn před malováním, ale také pro jejich opravy a renovace. Výsledkem může být absolutně hladká, alabastru se podobající stěna s jemným a na dotek příjemným povrchem. Navíc je možné ji ozdobit některou z metod plastické dekorace. Stěny se sádrovou povrchovou úpravou vám to umožní.

Na podkladní ztuhlou vrstvu sádrové omítky či stěrky naneseme vrstvu stěrky, např. Rimano Glet XL, ve které ihned po nanesení vytváříme plastické struktury. Směs se nesmí probarvovat, docházelo by totiž k vysoké spotřebě pigmentů, případným změnám kvality stěrky a nemohli bychom opakovaně míchat stejné odstíny na větší plochy.

Příklady barevných úprav hladkých povrchů

Pro malování sádrových povrchů můžeme použít celou škálu malířských barev. Barvu nanášíme válečkem s nízkým potahem. Nejvyšší kvality nanesení však dosáhneme nastříkáním technologií airless. Používáme vodou ředitelné barvy v nezředěné konzistenci. Můžeme využít i barvy na dřevo nebo beton. V tomto případě podklad nepenetrujeme, využíváme savosti sádrové stěrky.

Rozmývané barvy: Na suchý, stěrkou vyrovnaný povrch stěny nanášíme dva odstíny barev pomocí rukavice nebo houby. Druhou barvu provádíme do první, tzv. živé barvy, čímž dosáhneme efektu rozmývání.

Imitace mramoru: Den poté, co jsme si vyrovnali povrch stěn stěrkou Rimano Glet XL, nakapeme na nerezové hladítko několik kapek dvou odstínů barvy, kterou na stěnu nanášíme pod různými úhly hladítkem nebo špachtlí.

Příklady vytváření plastických struktur

Struktura hřebenu: Do čerstvě nanesené stěrky provedeme k sobě kolmé tahy hřebenem a následně je uhladíme fasádní špachtlí ve směru druhého tahu hřebene.

Struktura kartáče: Do čerstvě nanesené stěrky vytvoříme krouživými pohyby strukturu vzorovacím kartáčem.

Plastický reliéf: Na hotový hladký sádrový podklad špachtlí nebo hladítkem naneseme přes šablonu plastický reliéf. Šablonu využijeme i při nanášení barvy na reliéf.

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*