Technologie, Tip redakce

Příprava obnovy věže na Ještědu

Nové zasklení vyhlídkového ochozu. Původní koncepce ochozu s hlubokým stíněním oddělující zemskou stavbu a technickou raketu byla zakryta zasklením s nosnou konstrukcí z lešenářských trubek zhruba rok po otevření stavby

Najdeme jen málo staveb z druhé poloviny dvacátého století, které jsou tak milované a oblíbené jako věž na Ještědu. Oslovuje nás především svým tvarem, který se stal součástí vrcholu hory. Ještě nedokončená stavba získala v květnu 1969 Perretovu cenu UIA za užití technologie v architektuře. Porota projekt hodnotila takto: „Vyniká jasností a šťastnou harmonií, s níž se pojí s okolní krajinou. Přímost jeho účinku a vybranost siluety se vynikajícím způsobem spojují s funkčními vlastnostmi stavby. Statické problémy autoři řešili vynalézavými konstrukčními prostředky.“

Přesto, že se jedná o stavbu relativně novou, už dlouho potřebuje kompletní rekonstrukci. Mnoho let se vedly diskuse nad tím, jak k ní přistoupit. V roce 2015 byla uzavřena dohoda o přípravě projektové dokumentace pro obnovu této národní kulturní památky mezi vlastníkem objektu, společností České Radiokomunikace a.s., Libereckým krajem a provozovatelem veřejných prostor společností Ještěd, s.r.o. Všechny tři subjekty se domluvily na spolupráci a vstoupily do spolku Ještěd 73, který projekt zastřešuje.

„Stavebně-historický a stavebně-technický průzkum už jsou dokončeny, proběhlo nové geodetické zaměření stavby. Spolku se podařilo navázat spolupráci s profesorem Miroslavem Masákem, architektem Otakarem Binarem, profesorem Jiřím Suchomelem a profesorem Petrem Vorlíkem. Pro návrh obnovy byl na základě vyzvané architektonické soutěže vybrán ateliér ARN STUDIO architekta Jiřího Krejčíka. Se synem Michalem přistoupili k úkolu s respektem, nicméně také s odvahou a invencí. Jejich studie byla přijata odbornou veřejností i Národním památkovým ústavem a je východiskem pro zpracování další projektové dokumentace,“ uvádí Tomáš Sova ze spolku Ještěd 73.

Exteriérové betonové konstrukce jsou na hranici životnosti

Profesor Jiří Suchomel dodává: „Stav věže je vzhledem ke klimatickým podmínkám, kterým skoro půl století odolává, obdivuhodný. Některé její části však už jsou na konci životnosti. Rekonstrukce se musí vypořádat s nástrahami a výzvami jak v technické oblasti, tak v estetické a etické rovině. Přes zřetelnou sounáležitost věže s duchem šedesátých let je její největší kvalitou nadčasovost architektonického pojetí. Chystaný zásah by neměl tuto hodnotu oslabit a podlehnout nástrahám líbivosti. Přístup Jiřího a Michala Krejčíkových je veden snahou čestně obstát v nesnadném porovnání s dílem původních autorů. Hledali rovnováhu mezi co největším zachováním chráněné podstaty věže a novými zásahy. Jejich intervence jsou uvážlivé, citlivé a zároveň zřetelně autorské. Vnášejí do stavby nového ducha, aniž by konkurovaly jejím původním kvalitám.“

Konstrukční řešení věže: betonové konstrukce, hliníkový plášť, laminátový dialektrický plášť, ocelový tubus, laminátový nástavec

Návrh rekonstrukce

„Autorský koncept byl postaven na lehkosti technologické stavby, která se vznáší nad vrcholem kopce, jehož skalnaté útvary podtrhují čistotu matematické křivky. Technologický objekt má být exaktní a bezchybný, jako kdyby právě opustil výrobní linku. Patina a materiálová degradace celkovou myšlenku stavby značně oslabily. Analogie s obnovou historického automobilu je na místě: Rozebrat – Obnovit – Repasovat – Složit. Co je podstatou stavby, to s největší mírou zachováme. Zároveň jsme ale určili místa, kde proběhnou úpravy, aby se mohlo i nadále pokračovat ve fungování vysílače a hotelu. Úpravy jsme navrhli vždy přesně v místě, kde jsou potřeba a ve vazbě na dispozičně stavební kontext. Nově přidané prvky mají jednotnou a jednoduchou úpravu, aby byly dobře rozlišitelné od původních. Obnova Ještědu bude probíhat od stavebních prvků až po detaily interiéru. Je zjevné, že stejně jako při stavbě samotné budou i při obnově vznikat nová prototypní řešení a technologické metody,“ uvádějí architekti.

Pozornost autoři soustředili na posouzení jednotlivých sekcí opláštění. Dodatečné stavební úpravy, které původní koncepci stavby znejasňují, odstranili, a to včetně anténních systémů v bezprostředním okolí stavby. Naopak navrhují nový zimní a bezbariérový vstup a celkové bezbariérové řešení pohybu po budově, dále také nové zasklení vyhlídkového ochozu. Kromě toho je součástí studie i návrh interiéru a obnova technického vybavení.

Opláštění věže

Konstrukce ocelového pláště a laminátového tubusu nejsou zásadně poškozeny. Degradoval nátěrový systém, někde s místní povrchovou korozí. Autoři rekonstrukce řešili snížení kondenzátu na vnitřním povrchu ocelového pláště částečným omezením přístupu vnitřního vlhkého vzduchu ze spodních podlaží.

Unikátní a originální konstrukce dialektrického (sklolaminátového) pláště je podle stavebně-technického průzkumu v dobrém stavu. Hliníkový obvodový plášť ubytovacích podlaží a restaurace je však na hranici životnosti. Mezi největší problémy patří degradovaná tepelná izolace, degradace vlivem kondenzace a elektrochemická degradace (hliník – ocel). Hliníkové panely budou kompletně vyměněny. Nové jsou navrženy tak, aby přerušily tepelné mosty u obvodových hliníkových profilů. Vnější úroveň pláště se posune, bude zabráněno prostupu páry při zachování tvarového uspořádání nových profilů včetně jejich povrchové úpravy. Zachován bude také bílý vnitřní povrch na nehořlavé vláknité desce. Zlepší se požární vlastnosti opláštění. Místo dřevotřísky autoři navrhují materiál odolný proti vlhkosti, místo pryžových profilů tmelené spáry, které hliníkové profily ochrání. U nového zasklení navrhli širší zasklívací drážku. Zasklení bude mít lepší součinitel prostupu tepla, vnější skleněné tabule jsou kalené, vnitřní vrstvené. U fixního zasklení navrhují nový profil pro odvodněné zasklívací lůžko.

Nové zasklení vyhlídkového ochozu segmentovým antireflexním sklem

Krátce po uvedení stavby do provozu bylo třeba dodatečně zasklít vyhlídkovou terasu po obvodu 1. NP. „Současné zakrytí ochozu z lešenářských trubek potlačuje původní koncepci stavby, respektive oddělení hlubokým stínem ochozu zemské kamenné stavby a kovové rakety. Proto navrhujeme pevnou prosklenou stěnu bez otevíratelných částí a podpor. Bude maximálně transparentní a s antireflexní úpravou. Důležitou podmínkou je zasklení ohýbaným sklem, aby nedocházelo k segmentaci. Uchycení skel jsme navrhli do pásů z nerezové oceli, ukotvených do nosné konstrukce. Prosklení je umístěno do zadního líce betonového zábradlí, aby vznikl chráněný provětrávaný okruh. Cílem bylo podpořit původní koncepci a ponechat nerušené výhledy,“ upřesňují architekti.

Bezprostřední okolí stavby se osvobodí od vysílacích antén a datových cest. Část antén bude přemístěna do nově uspořádaného vysílacího sálu uvnitř laminátového pláště, ostatní do nosičů ve svahu tak, aby nerušily výhledy ani siluetu věže.

Základní údaje o stavbě
Autoři původního návrhu: Architektem věže je Karel Hubáček, který spolupracoval se statiky Zdeňkem Patrmanem a Zdeňkem Zachařem a stavebními inženýry Václavem Bůžkem a Vlastimilem Křupkou. Interiéry včetně mobiliáře navrhnul architekt Otakar Binar, restauraci vybavil autorským nádobím výtvarník Karel Wünsch, který je také autorem zrcadlových příček. Skleněná plastika osazená na dříku stavby je dílem Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, kovanou mříž v hotelové chodbě vytvořil Jaroslav Klápště. Stěny v hotelové části tvoří keramický obklad, který je autorským výtvarným dílem Marie Rychlíkové, Lydie Hladíkové a Děvany Mírové. Několik technologických postupů, užitých při stavbě věže, bylo chráněno československými patenty. Zejména kyvadlo, vyrovnávajícího příčné kmitání stavby, které Zdeněk Patrman vyvinul ve spolupráci s Matematickým ústavem Akademie věd ČR a později použil na několika dalších stavbách.
Autoři návrhu obnovy: ARN STUDIO – Jiří Krejčík, Michal Krejčík; spolupráce Tereza Novosadová, Katuše Krejčíkova a Pavel Chudý
Odborné konzultace: Otakar Binar, Miroslav Masák, Jiří Suchomel, Pavla Rovnaníková, Petr Vorlík
Odborná spolupráce: SIAL architekti a inženýři – Karel Novotný, Josef Franc
Konstrukční řešení: Objekt má tvar rotačního hyperboloidu, jeho základním nosným prvkem jsou dva různě vysoké soustředné železobetonové tubusy o průměru 5 m a 13 m, na kterých jsou na ocelové konstrukci zavěšena jednotlivá podlaží, počínaje 2. NP. Na základové desce se v 2. PP nacházejí strojovny všech zařízení. Polovinu plochy 1. PP tvoří televizní přenosový sál, spojený s anténními systémy ve vrchní části stavby výtahem ve vnitřním nosném tubusu. Na vnějším obvodu 1. NP se otevírá vyhlídková terasa, navazující na dvě půlkruhové přístupové rampy. Vnitřní mezikruží 1. NP pak tvoří vstupní hala s recepcí hotelu, jíž dominuje zavěšené schodiště do 2. NP, kde se nachází restaurace. Její obvod je osazen systémovými hliníkovými panely. Následující dvě podlaží slouží ubytování. Plášť obytných podlaží má tvar kuželové rotační plochy. Tvoří ho hliníkové panely, do nichž jsou vsazena dvojitá okna. Prostor 5. – 7. NP je vyhrazen anténám vysílací techniky. Kryje ho sklolaminátový plášť tvaru rotačního hyperboloidu, nesený dvěma soustavami předepjatých tyčí, sepjatých bez použití kovových prvků. Ke střednímu železobetonovému tubusu je ukotven ocelový anténní tubus. Ve spodní části má tvar daný rotací kruhového oblouku takového poloměru, že plynule navazuje na hyperbolické zakřivení laminátové části pláště. Jeho horní část je válcová, celý povrch metalizován hliníkem. Na stožáru je dále upevněn samonosný laminátový anténní nástavec. Zakončen je ocelovým víkem, na kterém je zavěšeno speciální, 800 kg těžké kyvadlo, tlumící příčné kmitání věže. Vrchol věže se nachází 91,46 m od základny a ve 1098,45 m nadmořské výšky.

-vis-

Vizualizace návrhu a detail zasklení ochozu: ARN STUDIO
Konstrukční detaily: SIAL – architekti a inženýři; Josef Franz, Karel Novotný.
Fotografie současného stavu: Stavebně-historický průzkum – Petr Vorlík, Miroslav Pavel, VCPD FA ČVUT Praha

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*