Technologie

Stavebnictví digitální éry: Jak se rodí digitální a informační model

Počítá se s tím, že se pravděpodobně od roku 2023 budou muset vytvářet informační modely stavby, při zadávání a provádění stavby se pak bude pracovat s digitálními daty. Měl by to uložit připravovaný Zákon o informačním modelu, informačním a digitálním modelování (Zákon o BIM). Zákon má za cíl vytvořit informační základnu jako podklad pro hospodárnou a účelnou přípravu stavby. Dále pro její provádění, správu, údržbu a užívání. Informace budou sloužit také pro provádění změn nebo i odstraňování stavby.

Mnoho stavařů rádo nad řečmi o digitalizaci stavebnictví mávne rukou. Přece už dnes se kreslí na počítači a pracuje s tabulkami v Excelu. Ale skutečná digitální éra je už za dveřmi. Digitalizace už brzy nebude cestou, jak získat náskok před konkurencí. Stane se nutností pro přežití na trhu, kde se bude konkurence stále zostřovat. Digitalizace přináší totiž zrychlení a zefektivnění procesů i jednotlivých činností, a to samozřejmě znamená nižší cenu. Zároveň ale dokáže i mazat vzdálenosti a tím i rozšiřovat okruh potenciálních konkurentů. Již dnes je zřejmé, že ti, kteří se digitální době nebudou schopni přizpůsobit, jednoduše na trhu v dohledné době nepřežijí.

Digitální neznamená elektronická

Klíčové je uvědomit si, že digitalizace neznamená začít pracovat s elektronickými verzemi dokumentů. Nechat si zaslat od projektanta návrh stavby zpracovaný v nějakém CAD programu ve formátu PDF a k tomu rozpočet ve složité tabulce, je v podstatě jen přenesením papírového způsobu práce s informacemi do elektronické podoby. O digitalizaci můžeme mluvit až v okamžiku, kdy pracujeme s daty, která jsou opakovatelná, standardizovaná a alespoň částečně automatizovaně a strojově zpracovatelná. Proto musí být tato data strukturovaná a standardizovaná. Jen tak s nimi bude možné pracovat nezávisle na platformě i používaném nástroji a napříč stavebními profesemi.

Ať se totiž jedná o kteroukoli stavební profesi, jedno je již dnes jasné, čeká ji skutečná digitální transformace. Některou možná trochu dříve, jinou o něco později. Nepůjde přitom o nějaké kosmetické změny, digitální svět bude vyžadovat poměrně hlubokou změnu procesů, výrazně promění role některých lidí ve společnosti, ale i způsob jejich komuleDen–nikace. Digitalizace procesů vyžaduje změnu pracovních postupů a návyků, tedy změnu stylu práce lidí. Ti musí začít skutečně myslet a pracovat digitálně a nespokojit se jen s tím, že papírový svět převedou do elektronické podoby, jak je tomu až na výjimky nyní.

S digitalizací by totiž měla být spojena celková revize procesů, která by měla vést k jejich optimalizaci. Některé jiné obory již digitální transformací procházejí delší dobu. A tak již víme, že v průběhu přerodu stávajících procesů do digitální podoby se podaří obvykle nalézt procesy, které jsou prováděny jen ze setrvačnosti. Dělalo se to tak vždy, tak proč to měnit. Jenže tento způsob již v digitálním prostředí nefunguje. Některé procesy tak zcela zanikají, případně se propojují s dalšími. Digitalizace ovšem – a to bychom měli mít vždy na paměti – nevytváří úplně nové procesy, neznamená práci navíc. Právě naopak, nepotřebné či redundantní procesy jsou opuštěny a zbylé pouze dostanou digitální podobu. Což mimo jiné obvykle znamená, že se stanou flexibilnějšími a mohou fungovat efektivněji.

Dobrým příkladem, jak může digitalizace změnit věci k lepšímu, je například změnové řízení. To bývá problematickou částí celé řady stavebních projektů (ale zdaleka nejen jich). Různé změny jsou často navrhovány chaoticky a stejně chaoticky i schvalovány. Obnáší to desítky e-mailů a telefonátů. Potom není nijak překvapivé, že dojde k omylu či prodlení se schvalováním změny. U větších stavebních zakázek může taková chyba znamenat i statisíce až miliony korun, o které se stavba prodraží. Něco takového digitální podoba změnového řízení nepřipouští. V digitálním světě existuje o každém kroku nesmazatelný záznam. Je tedy snadno dohledatelné, kdo změnu v projektu žádal a o co přesně žádal, kdo ji posoudil a schválil, a samozřejmě i to, jak byla zapracována do finální podoby projektu. A především, které změny nejsou dořešeny, nic nemůže „vyšumět“, ať už úmyslem či nedbalostí. Digitální změnové řízení ale navíc umožňuje i automatické hlídání termínů. Pokud tedy není požadavek na změnu posouzen v dohodnutém (nebo nastaveném) termínu, může být například automaticky předán nadřízenému pracovníkovi.

Digitalizace procesů tedy nejen výrazně snižuje riziko chyby, ale i toho, že v důsledku nečinnosti některé ze zainteresovaných osob proces neproběhne správně. Podobných příkladů lze najít desítky.

Cestou, jak dosáhnout digitalizace stavebnictví, je metoda BIM, z anglického „Building Information Management“ (někdy též uváděno Building Information Modeling). Ta představuje komplexní proces vytváření a správy dat o stavbě během celého jejího životního cyklu, tzv. management informací. V rámci metody BIM vzniká celkový informační model stavby (digitální dvojče), který slouží jako otevřená databáze informací o stavbě pro její návrh, realizaci, provozování a vzájemné propojení těchto etap. Zavádění metody BIM pro veřejný sektor a ve stavební praxi podpořila vláda ČR a jmenovala ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) gestorem pro zavádění BIM. Následně byla schválena „Koncepce zavádění metody BIM v České republice“.

Jen technologie nestačí

Mnoho lidí předpokládá, že když mluvíme o digitalizaci, klíčovou roli hrají technologie. Zkrátka, digitální si přirozeně většina lidí v mysli spojí s počítačovým. To má jeden poměrně neblahý důsledek, projekty digitální transformace bývají téměř automaticky přiřazeny do gesce IT oddělení. Přece jde o nasazení technologií. Výsledky tohoto přístupu ovšem nebývají příliš dobré. Projekt zavedení metody BIM do organizace, a platí to pro jakýkoli projekt digitální transformace, vyžaduje velmi hluboké změny. Jeho konečným výsledkem by mělo být to, že informace, se kterými se pracuje, jsou skutečně digitální. To mimo jiné znamená, že je možné jejich strukturu standardizovat a tím předvídat, takže se dají sdílet nejen v rámci jedné stavební profese, ale napříč všemi platformami, nezávisle na dodavateli IT nástrojů.

Je samozřejmé, že i manažer IT oddělení může mít zkušenosti s procesním řízením a být dostatečně hluboce seznámen s celkovým fungováním společnosti či organizace. Bývá to ale spíše výjimka. Proto je vhodnější svěřit projekt digitální transformace spíše projektovému manažerovi, nelze se totiž zaměřit jen na hledání řešení z pohledu technologií. Změna musí začínat daleko hlouběji, proměnit se musí – jak již zaznělo výše – především téměř všechny procesy. Informační technologie pochopitelně tvoří důležitou páteř, stejně jako je tomu například při projektech nasazení ERP, CRM a tak dále. Nesmíme ale nikdy zapomenout, že IT je v podstatě jen servisní službou. Snaha přizpůsobit procesy schopnostem technologií vede obvykle k systému, který funguje velmi neefektivně.

Proto musí manažer projektu chápat potřeby všech zainteresovaných a podle nich ve spolupráci s IT oddělením vybrat technologie, jejichž konkrétní nastavení už svěří IT. Nikoli ale naopak. Proto je i novou roli nazvanou Manažer BIM vhodné hledat mezi kandidáty z oblastí projektového managementu či procesního řízení. Ideální je, pokud má určitý přesah do IT, nicméně bez hlubších znalostí IT světa se obejde lépe (má-li k ruce skutečně kvalitního partnera v IT oddělení) než bez znalosti procesů. I z toho důvodu je vhodnější hledat spíše uvnitř organizace než pouze využívat externích konzultantů, kteří budou potřebovat více času k seznámení se s chodem organizace. Působení externích konzultantů může být jeho významnou pomocí, především v úvodních krocích zavádění metody BIM do organizace.

Aktuální, vládou schválená, Koncepce zavedení metody BIM počítá s tím, že veřejní zadavatelé budou muset metodu BIM využívat od roku 2023. To není tak daleko a s přípravami je téměř nezbytné začít mnohem dříve. Včasná analýza stavu připravenosti organizace je jedním ze základních kamenů budoucího úspěchu, součástí takové analýzy musí být přitom samozřejmě také pečlivá analýza kapacit lidských zdrojů. Ta umožní rozhodnout, jestli lze vybrat budoucího manažera BIM ze stávajících pracovníků nebo bude potřeba hledat jinde. Tím bude mít vybraný kandidát dostatek času buď k doplnění vzdělání a rozšíření svých dovedností z oblasti metody BIM, případně – pokud padne volba na BIM odborníka z vnějšku – k seznámení se všemi potřebnými interními i externími procesy organizace. V obou případech získá navíc manažer BIM dostatek prostoru k jejich postupné analýze a přípravě jejich transformace do digitální podoby.

Cestou není vymýšlet nové digitální procesy, které se stanou redundantní k těm stávajícím. To by znamenalo místo efektivnějšího fungování naopak zbytečnou práci navíc. V konečném důsledku by tak řada lidí fungovala postaru, jak byla zvyklá, a pak by ještě navíc a v podstatě z donucení „dělali to samé v BIM.“ Asi každý cítí, že to není správná cesta. Nemá žádný smysl dělat BIM jen pro BIM. Musíme si uvědomit, že v digitálním světě bude tlak na efektivitu, ale také flexibilitu, skutečně velký. Zvládnutí digitální transformace tak může být onou linkou mezi úspěchem a neúspěchem na trhu.

3D model je jen malá část

Záměr zákona o BIM bude ukládat povinnost informačního a digitálního modelování veřejným zadavatelům u všech veřejných stavebních zakázek, jejichž hodnota převyšuje 150 milionů korun. Základem metody BIM je takzvané digitální dvojče, neboli informační model stavby (IMS). To by v každém okamžiku životního cyklu stavby mělo co nejvěrněji reprezentovat fyzickou podobu stavby uloženou v informačních systémech. Jde tedy o realistickou digitální reprezentaci stavby, včetně souvisejících procesů a systémů. Připravovaný zákon definuje informační model stavby (IMS) jako soubor obrazových, geometrických a popisných údajů o stavbě, který je umožňuje vést a sdílet v elektronické podobě v průběhu času.

Představovat si digitální dvojče stavby jen jako převedení stavební dokumentace do digitální podoby či jako jeho model ve 3D, je tak zásadním (ač bohužel stále častým) omylem. Vazba mezi digitálním dvojčetem a skutečnou stavbou musí být úzká a oboustranná. Mnohdy si neuvědomujeme, že informační model stavby (IMS) nevzniká až v okamžiku, kdy projektant začne stavbu „kreslit“. Začíná se rodit už v okamžiku zveřejnění záměru ze strany investora. V této chvíli vzniká první sada informací, které musí IMS obsahovat. Definuje se například účel stavby a celá řada dalších parametrů.

Přesto i řada stavařů dnes stále mylně spojuje informační model stavby s jejím 3D zobrazením, které připraví projektant či architekt v CAD/BIM systémech určených pro navrhování stavby. Samotná digitální reprezentace podoby stavby je ve skutečnosti pouze malou částí IMS. Tuto část označujeme jako digitální model stavby (DIMS) a kromě grafických informací o stavbě obsahuje především ty negrafické. Pracovní návrh Zákona o BIM definuje DIMS jako ucelenou objektově orientovanou část informačního modelu stavby, která umožňuje zobrazení prostorového uspořádání a vlastností stavby v digitální podobě.

Grafická data v DIMS reprezentují zejména data o podobě stavby, její 3D vizualizaci, povrchu, textuře, zkrátka to, co můžeme na modelu vidět pouhým okem. Negrafické informace jsou popisem vlastností a mají podobu hodnot v určeném formátu (číslo, datum, text apod.) Vlastnostmi mohou být například rozměry, plocha, objem, požární odolnost, nosnost, právě tak i informace o umístění, záruce, ceně a mnoho dalších. Kromě toho DIMS obsahuje i další negrafické informace pro abstraktní části stavby (např. místnosti, zóny, funkční systémy), které nemají vlastní samostatnou grafickou podobu, ale určitým způsobem sdružují prvky stavby do skupin.

Pokud propojíte dohromady všechny grafické i negrafické informace o každém prvku modelu, vytvořili jsme digitální model stavby, jak to povinným osobám bude předepisovat zákon. Pravidla práleden–ce s negrafickými informacemi pro veřejný sektor bude mj. upravovat datový standard staveb (DSS) poskytující jejich datové šablony na základě různých účelů užití.

Babylonská rybka digitálního stavebnictví

Stavební profese jsou svým charakterem velmi odlišné, každá má jiné potřeby a jiný pohled na stavbu. Pro úspěšnou digitalizaci stavebnictví je opravdu klíčové, aby postupně všechna stavební data byla skutečně strukturovaná, opakovatelná a strojově zpracovatelná. Jen tak bude možné dosáhnout toho, že s DIMS půjde pracovat napříč všemi stavebními profesemi, bez ohledu na platformu i nástroje, které používají. Bez určité míry standardizace se proto neobejdeme. Aby bylo možné data sdílet, je třeba, zajistit, že je nástroje používané každou ze stavařských profesí chápou stejně.

Základem standardizace je datový standard staveb spolu s klasifikačním systémem. Ten zajistí, že každý stavební prvek či stavební entita bude ve všech nástrojích chápán stejně. Zjednodušeně to znamená, že pokud například projektant nakreslí do budovy okno a přiřadí mu nějaké vlastnosti (materiál rámu, barva, rozměry), identifikuje jej správně i aplikace, kterou bude používat kupříkladu rozpočtář, po něm stavební firma a nakonec i firma spravující už hotovou budovu.

V roce 2020 vznikl na základě mezinárodní spolupráce klasifikační systém CCI, který je nyní zkoušen se záměrem využívání pro veřejný sektor a agendy e-governmentu v Česku. V loňském roce se podařilo – za aktivní účasti Česka – založit mezinárodní organizaci CCI Collaboration. Budeme se tak moci aktivně podílet na dalším rozvoji tohoto klasifikačního systému, místo abychom byli jen jeho uživateli. Dobrou zprávou je, že všichni spolutvůrci klasifikačního systému CCI se dohodli, že tento systém bude poskytován všem potenciálním uživatelům zdarma a beze všech licenčních poplatků. Proto jej mohou využívat nejen zadavatelé veřejných stavebních zakázek, ale i soukromý sektor. Všichni zájemci si jej mohou volně stáhnout ze stránek KoncepceBIM.cz.

Využíváním jednoho klasifikačního systému je zajištěno, že ve všech nástrojích bude možné sdílet a předávat potřebnou sadu informací (datovou šablonu), aniž by docházelo k jejich ztrátě v průběhu procesu stavby. Dnes jsme totiž svědky situace, kdy celou řadu informací je potřeba doplňovat opakovaně, nepřenesou se totiž z nástroje jedné stavební profese do nástroje té druhé. Díky společnému klasifikačnímu systému, spolu se standardizovanou datovou šablonou jednou vloženou informaci o konkrétním stavebním prvku do digitálního modelu, budou moci využívat všechny další stavařské profese. Ať již během přípravy, realizace či později i při správě stavby. Pro výrobce jednotlivých stavebních prvků bude využívání jednotného klasifikačního systému zároveň motivací k vytvoření sdílených digitálních modelů jejich produktů. Ty pak po vložení do DIMS lze již automaticky využívat.

Zároveň je ale nezbytné, aby byla data DIMS vytvářena a ukládána ve standardizované struktuře. Připravovaný Zákon o BIM přitom ve svém záměru stanoví: „Digitální model stavby se pořizuje elektronicky v jednotném datovém standardu v otevřeném strojově čitelném formátu stanoveném prováděcím právním předpisem s využitím technické normy.“

Díky tomu jej lze načíst různými nástroji. Každá ze stavebních profesí potřebuje totiž svůj pohled na stavbu – potřeby projektanta se liší od potřeb rozpočtáře, a ten zase od potřeb zadavatele či správce budovy. Vzájemné předávání dat DIMS zajistí datový standard staveb (DSS). Ten definuje strukturu ukládaných informací pomocí datových šablon a využívá, dnes již široce akceptovaný, otevřený formát IFC pro jejich uložení. Standardizovaná struktura informací dává všem výrobcům stavebního (ale i nestavebního) software možnost integrovat předpis DSS do svých aplikací a zajistit vzájemnou přenositelnost.

Všechna data na jednom místě

Stavba je nesmírně komplexní činnost. Proto se digitalizace nesmí zastavit jen u výkresové dokumentace či vytvoření vizuálního 3D modelu. Musíme jít ještě mnohem dále. Metoda BIM má za cíl digitalizovat celý proces po celou dobu životního cyklu a totéž je i záměrem připravovaného Zákona o BIM. To znamená, že digitalizované informace o stavbě je potřeba propojit s digitalizovanými procesy, veškerou dokumentací, a – to je velmi důležité – i záznamy veškeré komunikace. Tyto informace se propojují s digitálním modelem stavby v informačním modelu stavby (IMS). Záměr Zákona o BIM počítá mimo jiné s tím, že součástí IMS budou informace o harmonogramu výstavby a změnách stavby v průběhu času, o povolovacích procesech týkajících se stavby, výrobní a provozní údaje stavby, investiční a provozní náklady stavby.

Pokud má mít ale vznik IMS skutečný význam, musí být možné jej sdílet. Sdílení informací je totiž jedním ze základních principů metody BIM, ale i digitalizace obecně. Informační model stavby při něm hraje velmi důležitou roli. Pokud se totiž má naplnit cíl Zákona o BIM, tedy umožnit sdílet údaje o stavbách a důvěřovat v jejich správnost a aktuálnost, je potřeba zajistit, aby všechny zainteresované osoby mohly pracovat s jedněmi informacemi. To znamená, že zadavatel a jeho dodavatelé, podle aktuální fáze stavby, budou sdílet jeden IMS (a také DIMS). Pravděpodobně nejjednodušší způsob, jak něco takového zajistit, je vytvoření takzvaného společného datového prostředí (CDE). Ostatně, se sdílením IMS jeho prostřednictvím počítá výslovně i pracovní verze návrhu Zákona o BIM i na základě série mezinárodních technických norem ISO 19650.

Zjednodušeně řečeno je CDE sdíleným úložištěm pro správu digitálního dvojčete, zadavatel v něm spravuje digitální informace o stavbě a souvisejících procesech. Spolupráci s ostatními účastníky, jako jsou například zhotovitelé výstavbových etap (projektant, stavební firma), nastavuje zadavatel ve svém CDE v rozsahu daném uzavřenými smlouvami a jejich přílohou v podobě BIM protokolu vždy tak, aby zajistil pořízení, sdílení a správu potřebných informací o stavbě. Pro splnění účelu CDE se do něj přesunou všechny procesy, tedy také veškerá elektronická komunikace z pohledu řízení stavby zadavatelem.

Může to pro mnoho lidí znít možná trochu futuristicky. E-mail je mnohdy považován za hlavní komunikační kanál, ve skutečnosti by komunikace prostřednictvím e-mailu měla již konečně skončit v propadlišti dějin. Ostatně, pro mladou generaci tam už dávno patří. Zkuste se jich zeptat! Pro nastupující generaci je již digitální svět něčím naprosto přirozeným a jsou zvyklí na přímou on-line komunikaci. Digitalizace může být cestou, jak jim otevřít dveře do stavebnictví vůbec. Často hovoříme o tom, že náš obor potřebuje novou krev a firmám chybějí odborníci. Najít mladé lidi ochotné „dělat věci postaru“ bude stále obtížnější.

Změna od základů

Když jsme na začátku mluvili o digitalizaci procesů a o tom, jak se může (nebo spíše mělo by) proměnit například změnové řízení, je zřejmé, že při komunikaci prostřednictvím e-mailů je něco takového rozumně nemožné. Právě využívání různých komunikačních kanálů, chaotická kombinace e-mailů, telefonátů a dokonce ještě textových zpráv, vede k celé řadě chyb. E-mail by se měl z nositele obsahu stát pouhým notifikačním nástrojem. Samotný obsah komunikace se musí přesunout do digitálního prostředí, tedy přímo do CDE.

Práce v digitálním prostředí přináší jeden klíčový benefit – o každé operaci vzniká automaticky záznam a je zachycen v různých přehledech a reportech. Když se znovu vrátíme k příkladu z úvodu, znamená to, že lze sledovat nejen, kdo s jakými dokumenty pracoval, ale také kdo vznesl jakékoliv požadavky na změny či úpravy v průběhu stavby a jak a kdy byly vyřešeny a následně schváleny. Zkrátka nemělo by se stávat, že někdo zapomene příslušnou změnu zanést do dokumentace, nebo bude zadavatel překvapen navýšením ceny v důsledku prací, o kterých nebyl (nebo byl špatně) informován. Je zde tedy velká šance eliminovat chyby a nedorozumění a napomoci co možná nejefektivnější výstavbě.

S jistou dávkou zjednodušení bychom mohli říct, že společné datové prostředí by se mělo stát takzvaným zdrojem jediné pravdy. Každá z osob zainteresovaných do procesu vzniku stavby, a později také do její správy, musí mít možnost se přesvědčit, že informace obsažené v CDE jsou aktuální a platné. Zároveň je ale potřeba, aby systém CDE umožňoval zajistit důvěrnost některých informací. Stejně jako jiné podobné informační systémy by měl nabízet definici rolí a s tím související přístupová práva. Požadavek na sdílení dat totiž přirozeně neznamená, že každý má mít přístup ke všem informacím.

Správa uživatelských přístupů a rolí otevírá ještě jednu klíčovou otázku – kdo bude provozovatelem CDE pro stavbu. Vzhledem k tomu, že systém CDE musí zajistit současný přístup všech zainteresovaných osob, nejčastěji bývá nasazován do prostředí cloudu, které umožňuje snadné sdílení všemi externími partnery. Nasazení jako on-premis řešení (tedy v síti provozovatele CDE) s sebou totiž nese výrazně vyšší nároky na zajištění funkčního přístupu z vnější sítě a nastavení dostupnosti pro externí partnery. Lze uvažovat o tom svěřit správu CDE buď zadavateli, nebo dodavateli. Zejména z pohledu veřejných zadavatelů se zdá nejsnadnější sáhnout po druhé variantě a nechat provoz společného datového prostředí na dodavateli. Zbaví se tím potřeby vypisovat veřejnou zakázku na dodávku systému CDE a zároveň i nutnosti mít k dispozici odborníky pro jeho správu.

Toto řešení má ale dva zásadní háčky. Provozovatel CDE má vždy plnou kontrolu a je prakticky vlastníkem všech informací v něm obsažených. Je to on, kdo má vždy technicky nejvyšší přístupová práva, a tedy jím pověřený správce systému má přístup skutečně ke všem informacím. To ale dostává zadavatele do poměrně nevyvážené pozice a v konečném důsledku z něj dělá rukojmí dodavatele. Nejspíše není potřeba nijak detailně rozebírat, proč to není správně. Druhým háčkem je, že v tomto případě to pro zadavatele potenciálně znamenalo, že kolik staveb, tolik CDE.

Na základě zkušeností z praxe se jako vhodnější tedy ukazuje varianta, kdy je provozovatel CDE stejný jako vlastník celé stavby. Pokud bude provozovatelem CDE zadavatel, má absolutní kontrolu nad tím, jaké informace, kdy a kterým dodavatelům zpřístupní. Zároveň tak pro něj bude skutečně platit, že CDE je zdrojem jediné pravdy – bude totiž odpovědností dodavatelů doplnit informace do CDE zadavatele. Je přeci zcela přirozené, aby byl provozovatelem CDE zadavatel, vždyť je to on, kdo výstavbový projekt řídí a tím určuje pravidla toho, jaké informace chce mít od dodavatele k dispozici.

Mimo to, jakmile je stavba hotova a předána k užívání, je v CDE uložen digitální obraz její skutečné fyzické podoby pro další využití. Informační model stavby je pak využíván i v dalších fázích životního cyklu stavby, například pro facility management, údržbu a tak dále. Přístup k němu by tak měl mít zadavatel po celou dobu životnosti stavby.

Výše popsané aspekty CDE detailně popisují dva publikované podpůrné dokumenty Agentury ČAS nazvané Společné datové prostředí (Common Data Environment; CDE) – Přehled atributů pro výběr a Společné datové prostředí (CDE) – zavedení a využívání v organizaci veřejného zadavatele.

Nebojme se standardizaci

Podle pracovního návrhu Zákona o BIM se musí stát nedílnou součástí všech veřejných stavebních zakázek realizovaných metodou BIM takzvaný BIM protokol, který stanovuje pravidla pro tvorbu, předání a užívání informačních modelů, které mají být vytvářeny členy projektového týmu. Stanovuje také přiřazené odpovědnosti, závazky a omezení související s užitím těchto modelů (a veškerých jejich částí).

BIM protokol dále řeší předávání digitálních dat týkajících se informačního modelu ve stanovených fázích přípravy, realizace či provozu a údržby stavby. Podporuje efektivní spolupráci v rámci projektového týmu, využívání společných standardů, zásad spolupráce a pracovních metod. Obsahuje technické požadavky na digitální modely, včetně požadované úrovně podrobnosti. BIM protokol je jednou z příloh smlouvy o dílo. Je závazný pro všechny členy projektového týmu včetně subdodavatelského řetězce. Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, jeho podoba může být pro oblast veřejných stavebních zakázek v podstatě standardizovaná, proto je v řadě zemí veřejným zadavatelům k dispozici předpřipravený BIM protokol, který mohou využívat a individuálně upravit podle své organizace a konkrétního výstavbového projektu. Česko se vydává stejnou cestou a podoba standardizovaného BIM protokolu je k dispozici na webu KoncepceBIM pro ověřování na pilotních projektech.

Standardizovat lze dokonce i samotné stavební smlouvy. Ve vyspělém zahraničí je to ve veřejné správě běžná věc, stačí se podívat například do Německa či Rakouska. Zkušenosti ukazují, že standardizace smluv je pro stavebnictví nejlevnějším a nejefektivnějším řešením. Právě chybějící standardizovaná forma smluv na veřejné stavební zakázky je zdrojem celé řady problémů s jejich realizací. Logickou snahou advokátů je vytvářet nové a nové smlouvy, které jsou co nejvýhodnější pro tu stranu, kterou zastupují. To způsobuje spory a nejasnosti a je to pro stavebnictví velmi drahé a nevýhodné.

Změnit to může připravovaný Český smluvní standard (ČSS), jehož první verze byla schválena Ministerstvem pro místní rozvoj ČR a Svazem podnikatelů ve stavebnictví a vydána na konci loňského roku. Už nyní se v Česku využívají smlouvy FIDIC, např. v resortu dopravy. Český smluvní standard otevírá cestu k využití podobných principů ve všech veřejných stavebních zakázkách a zároveň přizpůsobuje principy, na kterých smlouvy FIDIC stojí, potřebám českých veřejných zadavatelů.

Podobně jako u smluv FIDIC, ani v případě ČSS se není potřeba obávat přílišné rigidity. Smlouvy jsou velmi flexibilní. Smlouva tak stanovuje v podstatě tři druhy ustanovení. Pouze tu základní nelze vypustit, změnit či nahradit, pokud k tomu dojde, nelze smlouvu označit za uzavřenou podle českého smluvního standardu. Další ustanovení mohou být změněna či upravena, byť není vhodné je vypustit, a část dalších ustanovení je volitelná. ČSS se skládá v podstatě ze čtyř základních částí. Jsou jimi obecná ustanovení, zvláštní smluvní podmínky (jejich součástí je také BIM protokol), technické zadání a vzorové formuláře, včetně ostatních příloh smlouvy. Jednou z nich může být například rozpočet.

Digitalizace je šancí pro budoucnost

Není žádným tajemstvím, že stavebnictví je poměrně konzervativní obor. Mnoho stavařů proto považuje digitalizaci za nějaký cizorodý prvek narušující fungující prostředí. To je do jisté míry pravda, musíme si ale uvědomit jednu věc – to prostředí kolem nás se mění. Pokud promarníme šanci a BIM zavedeme jen na oko, může to výrazně ohrozit budoucnost celého oboru u nás. Ano, nějaký čas půjde dělat věci postaru a naoko formálně plnit požadavky budoucího Zákona o BIM. Dříve či později se ale ukáže, že organizace a společnosti, které se dokázaly skutečně digitálně transformovat, budou mít zásadní náskok v efektivitě práce, flexibilitě a rychlosti, což jsou nezpochybnitelné tržní výhody.

Ale nemusíme jen teoretizovat. Propojení všech informací a znalostí o stavbě s dokumenty a veškerou komunikací, může otevřít cestu do světa digitálního stavebnictví a přinést znatelnou úsporu času i nákladů nejen během samotného vzniku stavby, ale i během jejího užívání. Dobrým příkladem může být propojení dat z informačního modelu stavby s digitálním stavebním řízením (DSŘ). To začne fungovat v Česku od července 2023. Prozatím se počítá, že účinnost Zákona o BIM by měla být s tímto termínem sladěna. A to není rozhodně náhoda.

Záměr zákona o BIM pak předpokládá uložení povinnosti vytvářet z IMS takzvané informační profily, to jsou v podstatě sady údajů o stavbě pro konkrétní body jejího vzniku, někdy mluvíme o milníku. Hovoří se v něm o vytvoření šesti informačních profilů: pro povolení stavby, provádění stavby, kolaudaci a informační profil skutečného provedení stavby. Kromě toho musí vzniknout také informační profil pro správu, údržbu a užívání stavby, kterým se rozumí sada údajů o stavbě, která se pořizuje, vytváří a průběžně aktualizuje za účelem řádného, účelného a efektivního hospodaření se stavbou po dobu její ekonomicky přiměřené životnosti. Některé z těchto informačních profilů či jejich částí vytvořených v CDE budou vlastně sadou informací určených jako vstupy do digitálního stavebního řízení. Vkládat se budou prostřednictvím Portálu stavebníka.

Místo současného vytváření dokumentace pro takzvané „vyjadřovačky“, bude stačit nahrát jen digitální data. Dotčené organizace je budou moci opět posoudit v digitální podobě. Stavebník tak nejenže nebude muset všem vytvářet kopie a sám je obcházet, naopak bude mít prostřednictvím Portálu stavebníka přehled o tom, v jakém stavu jeho stavební řízení je. Uvidí, kdo se již vyjádřil, případně kdo nedodržel stanovený termín. A to vše z pohodlí svého počítače.

Ale ani tady bychom ještě neměli skončit. V budoucnu se předpokládá propojení digitálních dvojčat do takzvaného digitálního vystavěného prostředí, což je vlastně virtuální podoba všech staveb na území Česka. Aby mohlo vzniknout, počítá se také s vytvářením informačního pasportizačního profilu, kterým se rozumí sada údajů o skutečném provedení již provozované stavby, který se pořizuje nebo vytváří za účelem získání základních informací o stavbě, v případech, kdy takové údaje není možné pořídit nebo vytvořit z údajů již vedených v informačním modelu stavby. Pak bude moci být celé stavební řízení ještě více zjednodušeno. Stavební úřad sám si například zobrazí liniová vedení v okolí plánované stavby a sám bude moci posoudit, jestli se jich stavba dotýká nebo ne. Přímo v digitálním modelu vystavěného prostředí bude moci zobrazit kupříkladu i dopady plánované stavby na sousední stavby a pozemky a tak dále. Digitální vystavěné prostředí je relativně vzdálený cíl (pravděpodobně v řádu desítek let), avšak je velmi důležité začít postupně, věrohodně a především standardizovaně sbírat a vytvářet digitální informace pro jednotlivé stavby.

Jaroslav Nechyba, ředitel odboru Koncepce BIM České agentury pro standardizaci

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*