Technologie

Trápí vás doma vlhké zdi? Pomoci může sanační omítka a hydroizolace

Zejména majitelé starších domů se často potýkají s vlhkým zdivem. Příčinou je obvykle takzvaná vzlínající vlhkost, tedy voda přicházející od země. Jednoduchým a rychlým řešením tohoto nevzhledného fenoménu, který se časem může projevit i na zdraví obyvatel a celý dům zcela zničit, jsou takzvané sanační omítky. Chceme-li však vstupu vlhkosti do domovní konstrukce zabránit trvale, měli bychom je doplnit nějakou permanentní formou hydroizolace. Jak postupovat, když se chceme vlhkosti ve zdech zbavit, vysvětlí Petr Müller, produktový manažer ze společnosti Weber, Saint-Gobain.

Vlhké zdi patří mezi nejčastější problémy starších domů, v některých případech se ale nevyhnou ani novostavbám. Jelikož vlhkost obvykle přichází od země, nejvíce většinou trpí sklepy, suterény a přízemní místnosti. Když do konstrukce pronikne vlhkost, dochází ke korozi stavebních materiálů. „Voda ničí stavební materiály hned dvěma způsoby. Jednak při nižších teplotách mrzne, což způsobuje tlak, jemuž neodolá žádný omítkový materiál. Zadruhé se do zdiva spolu s vodou dostávají různé druhy rozpuštěných solí, které v něm postupně krystalizují a zaplňují póry v cihlách i omítce,“ vysvětluje Petr Müller. V důsledku toho se na zdech začnou tvořit vlhké mapy se solnými výkvěty.

Důvodů, proč s vlhkostí bojovat, je hned několik. Poškozené zdivo nevypadá dobře a představuje ideální půdu pro růst řas a plísní, které škodí lidskému zdraví. „Vlhkost samozřejmě ohrožuje i samotné zdivo. Snižuje jeho pevnost a zhoršuje jeho tepelně izolační vlastnosti. Když si vezmeme například keramickou cihlu, desetiprocentní hmotnostní vlhkost sníží její tepelně izolační vlastnosti až o 30 procent,“ říká odborník z Weberu. Máme-li doma vlhké zdivo, je pak tedy nutné výrazně víc topit.

Sanační omítky představují nejrozšířenější řešení

Nejrozšířenější řešení pro sanaci vlhkého zdiva představují sanační omítky, které na český trh masivně vtrhly již v 90. letech. Jejich obliba stále roste a vznikají stále nové druhy. Pomoci mohou třeba u konstrukcí s vysokým obsahem solí. Řešení mohou sanační omítky představovat také u starých, málo udržovaných budov, do nichž se dostává srážková vlhkost.

Sanační omítka se zpracovává stejně jednoduše jako tradiční jádrová. I její aplikace je podobná, je však třeba dbát na to, abychom neuzavřeli póry uvnitř zdiva.

Než začneme, původní omítku zasaženou vlhkostí je nutné odstranit minimálně 80 centimetrů nad viditelně postiženým místem,“ říká odborník z Weberu. Kontaminovanou omítku je třeba odstranit co nejrychleji, aby se vlhkost nedostala zpět do zdiva. Následně aplikujeme sanační omítku a také sanační štuk, který je prodyšnější obdobou klasického štuku. „Lidé na to často zapomínají a na sanační omítku aplikují štuk obyčejný. To pak ale snižuje její funkčnost,“ upozorňuje Petr Müller.

Existuje několik typů sanačních omítek. Tradiční hydrofobní, které dobře odolávají srážkové vlhkosti, se hodí zejména do exteriéru. V interiéru pak lépe poslouží omítky hydrofilní, díky nimž nedochází k omezení difúze do vnějšího prostředí. Tepelně-izolující omítky pak ovlivňují povrchovou teplotu zdiva, která je zásadní pro to, zda se na něm uchytí spora a začne z ní růst řasa či plíseň. „Tento typ je ideální pro sezónně užívané rekreační objekty,“ říká odborník z Weberu. Speciální protiplísňové sanační omítky jsou pak navrženy tak, aby pálily kořínky spor a ty se tak neměly šanci uchytit.

Ideální je doplnit sanační omítky injektáží

Sanační omítky nicméně nepředstavují trvalé řešení. Lepší je soustředit se na podchycení příčiny. Ta obvykle spočívá v absenci izolace, která by bránila v postupu vlhkosti od země. „Není-li spolu se sanační omítkou provedena hydroizolace, její životnost končí ve chvíli, kdy se zaplní její porézní systém. Měla by proto vždy představovat spíše druhotné sanační opatření,“ radí Petr Müller. Aby se životnost sanačních opatření prodloužila, je tedy vhodné doplnit sanační omítky hydroizolací, například takzvanou injektáží. Ta ochrání spodní část stavby, která je vzlínající vlhkostí nejvíce zasažena.

Injektáže zdiva jsou kapalné či krémové hmoty na bázi silikonů, které se navázáním na kapalnou vlhkost ve zdivu postupně rozšiřují do jeho porézního systému. „Tam, kde je vlhkost přítomna, tak vytváří hydroizolační membránu,“ vysvětluje odborník z Weberu. Jejich prostřednictvím můžeme přerušit vstup kapalné vlhkosti ze základové spáry do konstrukce, čímž zaručíme dlouhodobé fungování sanační omítky. „Injektáž se aplikuje do vyvrtaného otvoru ve zdi, který ponechává jen pět posledních centimetrů zdiva. Máme-li tedy například zeď tlustou 45 centimetrů, vyvrtáme do ní otvory dlouhé 40 centimetrů,“ popisuje Petr Müller. „Před aplikací injektáže je také nutné vyfoukat stlačeným vzduchem prach z otvorů ve zdi, abychom ji mohli nanést skutečně všude,“ dodává.

-red-

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*