Technologie

Třicet let společného příběhu

Nová vodní linka Ústřední čistírny odpadních vod, Praha

Společnost SMP CZ, bývalé Stavby mostů Praha, slaví v tomto roce 30 let existence na stavebním trhu. Zpočátku působily pracovní týmy firmy na dopravních stavbách v České republice jako výhradní specialisté na mosty. Postupem času ale rozšířily svůj záběr i do oblasti vodohospodářských, průmyslových, energetických, ekologických a podzemních staveb. Dnes patří SMP CZ společně s dalšími sedmi dceřinými společnostmi mezi největší stavební skupiny v České republice. „Stavařina je pro nás srdeční záležitostí,“ říká MARTIN DOKSANSKÝ, generální ředitel a předseda představenstva SMP CZ, a.s.

  • Založit firmu chtělo asi dost odvahy. Co ještě to chtělo?

Takový zásadní krok chce určitě pořádnou dávku odvahy. Člověk jím bere automaticky na svá bedra zodpovědnost za spoustu lidí, za všechny zaměstnance, i za jejich rodiny. V okamžiku vzniku Staveb mostů Praha měla společnost okolo 800 zaměstnanců, takže to byla pořádná dávka zodpovědnosti a odvahy. Já jsem v okamžiku vzniku firmy nebyl u toho, nastoupil jsem až v roce 2002.

Mám ale také podobnou zkušenost – v roce 2000 jsem zakládal zcela novou společnost pro Skupinu SKANSKA v České republice, která tady v té době neměla tak významné postavení jako dnes. Společně s dalšími zhruba 30 kolegy z bývalých Vodních staveb Praha jsme založili firmu Skanska IS a tak mohu zodpovědět vaši druhou otázku, protože jsem v malém něco podobného zažil. Podobného, protože jsme začínali od nuly, neměli jsme na počátku žádné vybavení, mechanizaci, zázemí, ani stovky zaměstnanců. Získali jsme jen na základě dohody se švédským akcionářem limitovanou podporu pro první dva roky.

To, co bylo pro vznik nové firmy potřeba, byli dobří, motivovaní kolegové, kteří do toho šli se mnou, společné zapálení pro dobrou věc, víra ve vlastní síly a schopnosti, láska ke stavařině a touha něco dokázat. Zažili jsme úžasné dva roky, z nuly jsme do dvou let vybudovali firmu se stovkou zaměstnanců a obratem 500 mil. Kč. Ale v průběhu těch dvou let došlo k tomu, že SKANSKA zakoupila v Čechách IPS a logicky nastalo postupně zaintegrování všech ostatních jednotek v ČR do největší firmy. A tak po dvou letech naše Skanska IS zanikla, ale dodnes na to všichni přímí účastníci vzpomínáme jako na úžasné období.

  • Kolikrát jste si za tu dobu řekl: Že jsem do toho vůbec šel?

Nastoupil jsem do firmy SMP v době, kdy měla okolo 800 zaměstnanců, obrat okolo miliardy korun a byla téměř výhradně zaměřená na mostní stavby. Těch se většinou účastnila v roli subdodavatele nebo výjimečně účastníka sdružení. Měla velmi dobré jméno, patřila (a je tomu tak dodnes) mezi tuzemskou mostařskou elitu, ale byla křehká, senzitivní na výkyvy trhu dopravních staveb. A ten byl v prvních deseti letech po revoluci značně rozkolísaný.

Firma stavěla kvalitně, technicky na nejvyšší úrovni, ale ekonomické výsledky neodpovídaly té kvalitě a umu lidí. Francouzský vlastník VINCI mě proto angažoval, abych Stavby mostů posunul do dalších segmentů staveb a tím společnost stabilizoval a zvětšil. To se postupně dařilo – samozřejmě v rámci možností trhu a vývoje tuzemské a světové ekonomiky. Byla lepší období, horší období, ale v zásadě se vývoj SMP ubíral směrem, jaký akcionář požadoval.

Dnes jsme součástí Skupiny SMP, což je osm firem se záběrem prakticky celého stavebnictví, máme dvě dcery na Slovensku a v Německu, celkově zhruba tisícovku zaměstnanců a nekonsolidovaný obrat naší Skupiny je okolo 5 mld. Kč. A upřímně – otázku „Že jsem do toho šel…“ jsem si nepoložil ani jednou. Práce v SMP mne stále i po těch osmnácti letech baví, mám okolo sebe výborný tým lidí, se kterými se rádi potkáváme v práci i mimo ni, a stavařina je úžasné povolání.

Rekonstrukce železničního mostu přes přehradu Hracholusky, Plzeňský kraj
  • Na kterém postu ve společnosti jste se cítil nejlépe a nejsvobodněji?

Já jsem do SMP nastoupil rovnou na pozici generálního ředitele a předsedy představenstva, takže na to nemohu úplně odpovědět. Ale když tak zavzpomínám na celou svou profesní dráhu, tak to bylo určitě těch prvních devět let po škole, kdy jsem byl v různých pozicích na stavbách – od asistenta stavbyvedoucího až po vedoucího střediska.

Vztahy tam byly jednodušší, přímočařejší, člověk pracoval v prostředí, které si mohl sám více formovat, nastavovat. A každý den jste viděl, jak vám ta stavba roste „pod rukama“. A také byla jiná doba – výrazně méně administrativy, byrokracie, kontrol, předpisů, vyhlášek, nařízení,…. Obecně bylo méně nevýkonných úředníků a všichni účastníci procesu stavění měli schopnost a vůli rozhodovat a stavbám pomáhat.

  • Je něco, co byste nyní udělal jinak?

Pokud jde o profesní život, tak v některých jednotlivostech určitě, ale v zásadních věcech a rozhodnutích asi ne. V soukromé rovině bych některá zdánlivě nevýznamná rozhodnutí, která pak mění celý život, řešil s jistotou jinak.

  • Jak jste si budoval tým nejbližších spolupracovníků?

Za svůj život jsem pracoval ve třech firmách – všechny byly již v předchozích odpovědích zmíněné. V té první jsem poznal spoustu vynikajících lidí, některé mladší jsem přizval ke spolupráci a postupně je rozvíjel a mnoho z nich mne pak následovalo do dalších dvou firem – celkově možná 50 až 60 kolegů. Byli a jsou mi (ti co již neodešli do důchodu) stále důležitou oporou.

Po příchodu do SMP jsem zjistil, že je to firma založená na podobných vztazích, na jaké jsme byli v předchozích působištích zvyklí i my. Firma byla plná nadšených, zapálených kolegů, hrdých na své mostařské řemeslo. No a vedení firmy, které jsem po příchodu v roce 2002 „převzal“, se mnou zůstalo prakticky ve stejném složení až do odchodu do důchodu. Jeden vynikající člověk vedle druhého.

Za všechny pár příkladů – mostařský génius Vladimír Brejcha, neuvěřitelný srdcař, praktik a táta všech zaměstnanců Vašek Krauz, vynikající diplomat, obchodník a multilingvista Honza Jech. Jak se firma, resp. Skupina SMP, rozrůstala, dostávali se a dostávají na vedoucí, rozhodující pozice mladší a mladí lidé, které se snažím vybírat podle toho, jak se osvědčují v praxi, jak komunikují, jaké jsou to osobnosti.

Snažím se s nimi být v častém kontaktu, chci, aby vyznávali společné principy, aby sdíleli stejnou firemní kulturu. A navzdory několika pochybením se to v převážné většině daří. Mám radost, když okolo sebe pozoruji ty třicátníky a čtyřicátníky na pozicích vedoucích středisek, náměstků, ředitelů, jak zvládají své cíle.

Za všechny jeden podstatný příklad – dnešní výkonný ředitel SMP CZ a místopředseda představenstva Skupiny SMP Honza Freudl je člověk, který ke mně před 21 lety nastoupil jako stavbyvedoucí ještě v závěrečném ročníku ČVUT a víceméně celou tu dobu jdeme na různých pozicích spolu a zažíváme úspěchy i neúspěchy. On je pro mne dnes stěžejní oporou.

Výstavba mostu na dálnici D35, Opatovice–Časy
  • Nelze oddělit firmu od celospolečenského podnikatelského prostředí a klimatu. Když se podíváte zpátky, kdy se podnikalo nejlépe a kdy nejhůře? Zde se můžete více rozpovídat k jednotlivým bodům a já to pak rozbiji dalšími otázkami.

Z pohledu ekonomického byla dvě výraznější složitá období – roky 1997 až 2000 – krize v ČR po tzv. „klauzových balíčcích“ a v letech 2012 až 2015 v návaznosti na celosvětovou ekonomickou krizi (stavebnictví je obor s výrazně větší setrvačností díky délce zakázek, takže krize se projevila o něco později, než v jiných oborech, a o to trvala zase déle).

V dopravním stavitelství ta krize pominula dokonce ještě tak o dva roky později – jako důsledek některých rozhodnutí bývalého ministra dopravy v letech 2010 až 2011. Naopak nejlepší z ekonomického hlediska byla prakticky celá první dekáda nového století – byla spousta příležitostí, nebylo zdaleka tolik administrativních bariér, stavebnictví mělo podporu.

Zahájilo se ve velkém čerpání dotací EU a byrokracie spojená s těmito zakázkami nebyla zdaleka ještě na takové úrovni jako dnes. Stavební povolení se získávala za podstatně kratší dobu. A tak bych mohl pokračovat…. Samozřejmě, mělo to i svá ALE… Mnoho kauz z tohoto období pokazilo celkově podmínky pro podnikání v ČR, logicky přineslo nárůst kontrol, ztížení schvalovacích procesů, kriminalizaci podnikání ve spoustě oborů… A stavebnictví to v tomto odneslo a asi i odnáší dodnes nejhůř. Jsem přesvědčen o tom, že neoprávněně!

  • Jak jste řešili a řešíte současnou pandemii?

V březnu jsme vytvořili krizový tým, který řídil a po dočasné pauze v červnu a červenci znovu začal řídit základní procesy v naší Skupině tak, abychom maximálně ochránili naše zaměstnance, okolí a současně jsme mohli, pokud možno bez přerušení, stavět. To se nám víceméně dařilo a daří.

Kromě pár výjimek jsme zatím nemuseli zastavit žádnou stavbu. Těmi výjimkami byly – jedna stavba na Litovelsku v rané fázi karantény (oblast byla zcela uzavřena na dva týdny) a naše stavby na Slovensku, kam nemohli čeští zaměstnanci, protože byla zavřená hranice mezi ČR a SR. Uvidíme ale, co nás ještě čeká…

Zvýšení retenční funkce vodního díla Labská, Špindlerův Mlýn
  • Můžete něco říci o postoji firmy k okolí – nadace, sponzoring? Jaká je strategie firmy v této oblasti?

Skupina SMP (respektive její dvě firmy SMP CZ a PRŮMSTAV) jsou společně s dalšími šesti firmami z VINCI zakládajícími členy Nadace VINCI v ČR. Vycházíme z principů stanovených mateřskou společností – první nadace a základní filozofie charitativní činnosti v našem koncernu vznikla několik let před založení české Nadace. Za dobu své více než desetileté existence rozdala Nadace z našich příspěvků dary za téměř třináct milionů korun.

Podporujeme organizace, které bojují proti izolaci a sociálnímu vyloučení, zasazují se za zmírňování tíživé situace jednotlivců a rodin, zprostředkováváme přístup k pracovnímu uplatnění a celkově pomáháme sociální integraci těch nejchudších a ohrožených lidí.

SMP zároveň patnáct let podporuje Nadaci Nemocnice Na Homolce, v posledních letech je podpora orientována významně na široký rozvoj personálu a dovybavení potřebnou technikou. Já jsem tam již dlouhou dobu členem dozorčí rady. A v rámci sponzoringu se snažíme podporovat sportovní, kulturní a jiné akce v regionech, kde se nám dlouhodobě daří, kde dostáváme práci. Přijde nám to tak správné, projevovat tímto způsobem vděk za získané příležitosti.

  • A vize firmy do budoucna.

Naše firma slaví letos třicet let své existence na českém stavebním trhu. K této příležitosti jsme dlouho chystali soubor akcí, kterými jsme chtěli dát najevo svou radost z toho, že jsme ušli už poměrně dlouhou a bohatou cestu, že máme dobré vztahy mezi sebou i s převážnou většinou našich partnerů.

Mnohé z těchto akcí jsme byli nuceni opakovaně přesouvat, možná nakonec vůbec nebude možné je v současné podivné situaci uspořádat. Co nám ale COVID 19 nemohl překazit, byl rozsáhlejší projekt – vydání knihy o naší historii, stavbách, lidech a myšlenkách do budoucna. Na poslední dvoustraně je sepsáno ve třech oblastech, kam bychom chtěli směřovat v dalších deseti letech.

Jak se chceme ještě lépe uplatnit v současných oborech (v mostech, vodohospodářských stavbách a energetice), co nového chceme rozvinout (široké uplatnění tzv. „chytrých řešení“ – např. Smart cities, zakázky pro nadnárodní obranné systémy a široké uplatnění v železobetonových konstrukcích) a jak chceme posílit svou pozici v rámci celého koncernu VINCI.

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*