Technologie

Znojemské léto je hezké i na terase

Dům z roku 1932 se nachází v místě bývalého hradebního příkopu na kraji památkové rezervace. Jde o příklad kvalitního funkcionalismu od drážďanského architekta Ericha Veidla, tato stavební vrstva je ve Znojmě ojedinělá. Autoři rekonstrukce se rozhodli co nejvíce přizpůsobit charakteru domu, jejich zásahy nejsou kontrastní. Velká okna, na terase dřevěná paluba a bílá plachta nad hlavou.

Funkcionalistický dům úzce souvisí se sousední novostavbou, kterou autoři z atelieru ORA dokončili před pěti lety. Chtěli, aby byla pokud možno nenápadná, zvláště u fasády do ulice. Ale směrem k hradbám je sebevědomá, v kontextu hradební věže a funkcionalistického domu se zapojily hmotou připomínající další dvě věže.

Vznikl tak prostor pro terasy. Velmi podobné řešení teras najdeme také u této rekonstrukce. Z pohledu od hradeb to nyní působí skoro tak, že se jedná o jeden velký dům, opticky rozdělený na dvě části.

Architekt Jan Veisser říká: „Když jsme navrhovali sousední dům, byla pro nás funkcionalistická stavba inspirací, důkazem, že i v historickém centru se dá stavět odvážně a zároveň tak, že soudobá stavba nepoškodí krásu celku. Funkcionalismus prosazoval přístupy, které jsou platné dodnes. Důraz na kvalitu bydlení, osvětlení, výhledy. I při diskuzi s památkáři jsme argumentovali tím, že raději vizuálně navážeme na funkcionalismus sousedního domu, než abychom vymýšleli novodobý historismus. Nakonec idea chameleona, který napodobuje v určitých prvcích sousední domy, byla ta pravá. Ukázala se jako průchozí, a zároveň nás bavila.“

Pouhé změny dispozic

Majitelé funkcionalistického domu si původně přáli zrušit nevyužívanou lodžii, z níž mohla vzniknout nová místnost. Autoři návrhu je ale přesvědčili, že rušit lodžii je škoda. Podle jejich názoru bylo vhodnější terasy zrenovovat tak, aby byly atraktivnější a lépe propojené s obytnými místnostmi.

Nechtěli, aby se narušil charakter domu. Nakonec se podařilo skloubit přání klientů, tedy zvětšit byty, s ohleduplným přístupem k charakteru domu. V podkroví se rozšířil prostor obýváku, v druhém patře z části terasy vznikl dětský pokoj.

„Ke spolupráci nás oslovila velká rodina, která v jednom z bytů žije, se zdánlivě jednoduchým zadáním. Rozhodla se propojit dvě podlaží, svůj byt zvětšit o část dalšího bytu o patro výš a druhou část předělat na malý byt k pronájmu. Stavebníci si uvědomují jedinečnost místa, a proto nechtěli jít cestou stěhování, ale zvýšení komfortu svého bydlení,“ uvádí architekt Jan Hora.

„Měnili jsme tedy dispozice, navrhovali nové schodiště, které zabere minimum prostoru, zabydlení a zastínění teras. Bylo to zdánlivě malé zadání, ale ve výsledku se promítlo do drobných zásahů v rámci celého domu. Zase se potvrdilo, že i malá rekonstrukce může být komplikovanější než novostavba. Maximálně jsme se snažili přizpůsobit charakteru stavby. Největším viditelným vstupem je kovová subtilní konstrukce ohraničující prostor teras, zaklíněná do stávajícího objemu. Naše zásahy nejsou kontrastní, vše splývá v jeden logický celek. Dřevěná paluba, velká okna, vestavěné květináče z broušeného betonu plné bylinek, bílá plachta nad hlavou, která ve větru šustí, a výhled do Národního parku Podyjí. Útulná terasa se pro obyvatele stala dalším pokojem, kde tráví celé léto,“ dodává.

Nástrahy jednoduché rekonstrukce

Celá akce probíhala za provozu. V přízemí fungovala lékárna, dva ze tří bytů byly obydleny. Práce se měly koordinovat tak, aby život obyvatel nebyl rušen. Tato představa se záhy zhroutila. „Stavební firma, které na začátku působila velmi přesvědčivě, neplnila termíny, měla problém sehnat subdodavatele. Brzy vyšlo najevo, že nemá ani na jejich zaplacení, přestože klienti zaplatili tučné zálohy. Vše vyvrcholilo okamžikem, kdy rozvrtala střechu, aniž by měla domluvené, kdy se začnou provádět hydroizolace a dům protekl skrz na skrz. Po tomto smolném začátku jsme přešli na model poptávání jednotlivých profesí bez generálního dodavatele. Naštěstí se podařilo složit tým, který se rozestavěné stavby ujal a povedlo se mu dosáhnout i přes počáteční peripetie skvělého výsledku,“ vzpomíná Jan Veisser.

Při odkrývání konstrukcí se zjistilo, co autoři předpokládali – původní prvky byly skvělé kvality, prvky vzniklé neodbornými rekonstrukcemi a dostavbami se musely měnit. Při odkrytí části střechy se zjistilo, že ve střeše je vlhkost. Půdní prostor byl zhruba před třiceti lety přestavěn na podkrovní byt.

Střešní zateplení bylo řešeno jako mezikrokevní, bednění už bylo degradované. Střecha s plechovou krytinou téměř plochého sklonu se odvětrávala pouze komínky a odvětrání evidentně nefungovalo. Stávající izolace mezi krokvemi byla odstraněna, pro nový systém jednoplášťové střechy s PVC fólií bylo zvoleno nadkrokevní zateplení.

„Měli jsme velké štěstí, že konstrukční systém domu tvoří betonový monolitický skelet s trámovými stropy. Vybourávání příček tedy bylo snadné. Otvor pro nové schodiště se nám povedlo vyřešit jednoduchou výměnou. V rámci dispozic tak bylo nejsložitější navrhnout schodiště – jakékoliv normové nebylo kam umístit. Vytvořili jsme tedy mlynářské schodiště široké 70 cm. Přes malé rozměry se stalo dominantou bytu, děti ho milují a každá návštěva se po něm chce projít. Mlynářské schody jsme si mohli dovolit jenom díky tomu, že obě podlaží bytu mají vlastní vstup na hlavní schodiště,“ upřesňuje architekt Veisser.

„V interiéru jsme se soustředili na pouze základní věci, které ladí s původním vybavením. Od začátku se počítalo, že si klienti dům zabydlí podle svého. Dubová parketová podlaha, bílé hladké dřevěné dveře v kovových zárubních, které jsou specifické pouze nadsvětlíky, díky kterým se světlo dostává do nitra dispozic. Nenápadný vestavěný nábytek a dubové stoly do dětských pokojů na míru, aby perfektně sedly a maximálně se tak využil prostor. Dub jsme nechali přírodní, ostatní dřeviny jsme ladili do bíla.“

Obnova teras

Hlavním tématem obnovy původních teras bylo jejich zútulnění. Autoři návrhu chtěli, aby se z nich stal další pokoj, i když venkovní. Jejich prostor proto určují kovové rámy, dřevěná paluba vytváří příjemný povrch, který ani v horkých dnech nepálí bosé nohy. Velké květníky jsou osázené vysokými travami a skalničkami, které kryjí pohled k sousedům a na parkoviště ve dvoře, zároveň ale umožňují výhledy do dálky.

„Technicky nejnáročnější byl návrh pozinkované konstrukce, opatřené bílým komaxitem do nepravidelného prostoru mezi domy. Pozinkovaná konstrukce se totiž na místě již nedá upravovat. Zaměření muselo být perfektní. Navíc jsme se také snažili o co nejmenší tepelné mosty. Venkovní konstrukce je proto od vnitřních oddělena izolací. Celá stojí na purenitových blocích, do obvodových stěn se přes chemické kotvy kotvila jen na několika místech. Odvodnění vnitřními litinovými svody jsme původně chtěli zachovat, ale ukázalo se, že by to znamenalo jejich kompletní výměnu a velké zásahy do obydleného bytu a lékárny. Navrhli jsme proto nakonec nové vnější svody,“ uzavírá Jan Veisser.

Základní údaje o stavbě
  • Architekt: ORA (originální regionální architektura) – Ing. arch. Jan Veisser, Ing. arch. Jan Hora, MgA. Barbora Hora, Ing. arch. Tomáš Pospíšil
  • Statika: Statika 3 Structure s.r.o.
  • Dodavatel: Schody Rebus (květníky), Zámečnictví Krč, Truhlářství ZdeNo

FOTOGALERIE:

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*