Technologie, Zajímavé stavby

Dům se vrátil k tradičnímu řešení

Rodinný dům v Hrusicích už byl zkolaudovaný, přesto se jeho noví majitelé rozhodli pro jeho přestavbu. Kromě změn dispozic došlo i na proměnu střechy z komplikované změti valb a úžlabí na střechu sedlovou. Nová omítka je parafrází na tradiční kletovanou omítku. Autoři zvolili dvouvrstvé terrazzo, probroušené na strukturu drobných kamínků.

Hrusice jsou spjaté s dílem malíře a spisovatele Josefa Lady. Na jeho obrazech poznáme hospodu U Sejků, románský kostel sv. Václava nebo budovu školy. Vesnice se od Ladových dob změnila, přesto, navzdory nové výstavbě v okrajových částech obce, ještě zcela neztratila své kouzlo a poetiku. Dochovaly se tu i původní stavby lidové architektury.

Nový, ale dosud neobývaný dům si v Hrusicích vybrali jeho současní majitelé s ohledem na příjemnou lokalitu, a pak také proto, aby se vyhnuli časově náročné stavbě nového domu. Koupili katalogový dům nedaleko návsi, plánovali udělat drobné úpravy terénu a interiéru, a s tím také oslovili architekty z ateliéru SAD.

„Dům na první pohled vykazoval známky nekoncepčnosti, uspořádání vnitřních prostor bylo nelogické. Uměle navezená zemina tvořila příkrý sráz a zabraňovala vjezdu do garáže. Francouzská okna z hlavní obytné místnosti končila půl metru nad úrovní zahrady. Fasádu narušovaly výklenky a sloupy. Nad vším tím trčela zvláštní, nepochopitelně složitě členitá střecha,“ říká architekt Martin Kalhous.

„Nakonec jsme se všichni dohodli na tom, že dům přestavíme. V návaznosti na lidovou architekturu byla hlavním konceptem jednoduchost až obyčejnost stavby. Lidová architektura se vždy obešla bez estetických prvků nad rámec funkčního požadavku. Při stavbě tohoto domu byly využity nekvalitní materiály, které jsme navzdory předchozímu plánu nemohli použít. Naše plány se během doby několikrát měnily a přizpůsobovaly, samotná stavba byla poněkud živelná,“ dodává.

Základní byla změna dispozičního řešení, původně komplikovaný půdorys má nyní tvar písmene T. Garáž je přestavěna na relaxační místnost se saunou, auta nyní parkují na zastřešeném stání, které je zapuštěné do terénu a přirozeně propojuje spodní technické podlaží s ulicí. Nově vzniklo ohraničení pozemku v podobě nároží z gabionu. Po obvodu domu se postupně snižuje tak, aby nepůsobilo jako hradba – slouží spíše pro zpevnění terénu tam, kde to bylo třeba. Postupem času zaroste zelení.

Jemnozrnná modelační omítka
Na fasádě domu byla použita organická jemnozrnná omítka Stolit Milano®. Jemně až hrubě skvrnitá technika stěrkování dává možnost další povrchové úpravy, například s lazurou. Využívá se pro jemně strukturované povrchy, jemná zrnitost se dá snadno brousit. Je vodoodpudivá a paropropustná, odolná proti povětrnostním vlivům.

Tento typ omítky je určen do exteriéru na cihelné zdivo, ETICS a předsazené provětrávané fasády s podkladní omítkou na minerálních a organických podkladech. V daném případě bylo nutné připravit pro omítku co nejpevnější podklad, který se nejdříve penetroval, teprve pak byla nanesena první vrstva omítky. Nechala se zaschnout, poté se nanesla vrstva mezinátěru, který se po zaschnutí přebrousil do hladkého povrchu.

  • Příprava a nanášení
    Materiál se ředí s co možná nejmenším množstvím vody k dosažení vhodné konzistence, před zpracováním se promíchá. Při ručním nanášení se základní stěrkování realizuje při maximální tloušťce vrstvy 1 mm na jeden pracovní krok, všemi směry (křížem a příčně) a v celé ploše, aby se podklad vyrovnal. Větší nerovnosti v podkladu se vyrovnají výplňovým materiálem.
  • Technika stěrkování
    Základní stěrková hmota se nechá zaschnout, poté nanese produkt Stolit Milano®. Nanáší se zednickou lžící ve skvrnách a všemi směry, souvisle a ne na větších plochách. Po zaschnutí se filcuje hladítkem, dokud nevznikne hladká, ne však zcela rovná plocha. V závislosti na požadovaném vzhledu se tento pracovní krok opakuje jednou až dvakrát. Pro dekorativní techniku stěrkování se omítka nanáší v jednom až dvou pracovních krocích ve skvrnách a všemi směry. Přechody ploch se ponechají nebo filcují hladítkem. Pokud hmotu nanáší jako konečnou povrchovou úpravu několik osob na jedné ploše, je třeba brát ohled na jejich odlišný styl a s ním související možné odlišné působení plochy. Pokud se Stolit Milano® používá ve více barevných odstínech, začíná se nejtmavším odstínem.

Stavební úpravy

Stavba získala jednoduchý tvar – je nově obezděná, zvýšily se tím její fyzikální parametry. Jako parafráze na hlazenou kletovanou vápennou omítku bylo zvoleno dvouvrstvé terrazzo, probroušené na strukturu drobných kamínků. Extrémně tvrdý a odolný materiál vydrží bez zásahů dlouho v nezměněném stavu. Téměř v konečné fázi přestavby došlo i na přeměnu střechy z komplikované změti valb a úžlabí na střechu jednoduchou sedlovou s čelními štíty. Na vrchní části fasády tak vznikl tradiční štít. Z větší části je prostor za ním prosklený.

Před oknem jsou modřínové lamely, které se z boku fasády jeví jako dřevěný obklad štítu. Nijak ovšem nebrání výhledu do okolí z podkrovní místnosti, umožňuje ideální průchod světla. Pod střechou, kde se v původních venkovských staveních skladovalo seno, vznikly obytné místnosti. Právě tomu bylo potřeba štít přizpůsobit. Profilace dřevěné lamely jsou zopakovány i v novém oplocení pozemku a v zastřešení pergoly.

Řešení interiérů

Obývací pokoj je od kuchyně a jídelny částečně prostorově oddělen, a to i díky sníženým podhledům v místech, kde bylo nutné se vyrovnat s nevyhovující konstrukcí stropu. Prostor je průchozí, vyznívá jako vzdušný a otevřený. Podlahy jsou v obytných místnostech dubové nebo z travertinu, v technickém podlaží je podlaha betonová. Tam, kde se dubová podlaha potkává s travertinem, navazuje na sebe i kresba těchto dvou materiálů. Travertin je i v koupelně, plynule přechází z podlahy na stěny.

Dominantním prvkem je v obytném prostoru ostrůvek v kuchyni, který byl vytvořen jako umělecký objekt ze čtyřista let starého dubového dřeva, do něhož se vsadila sklokeramická deska s vestavnou digestoří. Váží 800 kg, ztvárnil ho Martin Papcún. Navrstvil a obrousil dubové trámy, recyklované z demolice.

Hovoříme s Martinem Kalhousem z ateliéru SAD

  • Když vás majitelé stavby v Hrusicích oslovili, chtěli vlastně jen upravit pozemek a poradit, jak vylepšit interiéry. Změny tedy nebyly plánované najednou, přibývaly stále další nápady a nová řešení?

Nejdříve jsme spolu mluvili o tom, jak chtějí dům využívat. Zásadní pro ně byl výhled do krajiny a propojení interiérů s okolní přírodou. Snažili jsme se dát domu logiku, doplnili jsme půdorys, naše koncepce byla zjednodušit ho. Postupně jsme se ale dostávali ke stále složitější přestavbě. Investoři přišli i s vlastními podněty, které byly složité a finančně náročné, například prosklení štítů. Hodně jim také záleželo na řešení detailů.

  • Co pro vás bylo u tohoto domu prvním krokem?

Když vidíte dokončený katalogový dům a nelíbí se vám, pak se vám ta negativní emoce znovu potvrdí, když zjistíte, jak špatně byl postavený. Nedaří se tu vůbec nic, to není náhoda. Nejdříve jsme přemýšleli o jeho konfiguraci – stál na kopečku jakési navážky, nesmyslné už bylo například umístění garáže, auto by se tam vůbec nedostalo. Rozhodli jsme se proto, že auta budou parkovat na úrovni ulice.

Původní místnosti byly hodně členité, některé tmavé a bez výhledů, například pokoj pro hosty v suterénu působil jako vězení. V prvním podzemním podlaží se nyní nachází prádelna, sklad, technické zázemí. Půdorysy jsme významně upravili také v dalších dvou patrech. Hodně jsme se přitom zaměřili na dobré osvětlení interiérů a na průhledy – snažili jsme se do místností přivést denní světlo ze dvou světových stran, v osách oken a průhledů je třeba strom.

Pocit z interiéru se tím posouvá o něco výš. Chtěli jsme docílit obyčejných návazností, například když sedíte u stolu, chcete vidět do zahrady nebo do krajiny. Když vaříte, rádi jste v kontaktu s těmi, kdo jsou na zahradě, na terase nebo v obýváku. Naopak když jste doma sami, najdete si svůj kout, ale je fajn, když o tom druhém aspoň trochu víte. Šli jsme tedy opačnou cestou než původní návrh.

Snažili jsme se novým způsobem navázat na archetyp lidové architektury, kde je pevné tělo stavby plus hospodářská půda. Regulativ sedlové střechy v tomto případě není nic špatného. Sami jsme si určili limity, z nichž jsme vycházeli, chtěli jsme dosáhnout pocitu jednoduchosti stavby. Fasády přitom mají určitou plastičnost, vytvořili jsme zádveří, některá okna jsou zapuštěná, jiná ne.

  • Pro změnu střešní konstrukce jste se rozhodli až ve třetí třetině realizace?

Ano. Když jsme se dostali do krovu, zjistili jsme, že tam chybí některé tesařské prvky, jiné byly poddimenzované. Stáli jsme tedy před rozhodnutím, zda krov v původní podobě vybudovat znovu. Ale protože ani podkrovní místnosti neměly kvality, které by klienti ocenili, rozhodli jsme se jít jinou cestou a vybudovali jsme novou sedlovou střechu tradičního tvaru i řešení. V jejích štítech jsme ale umístili velká okna, která stíní a částečně zakrývají modřínové lamely.

Dům před rekonstrukcí
  • Museli jste zpevňovat původní nosné zdivo?

Stavba byla realizována z keramických tvárnic zateplených polystyrenem. Investor nemá rád kontaktní zateplení, proto jsme vybudovali přizdívky, abychom dosáhli lepších tepelně technických parametrů. Šířka zdí tedy narostla o 15 cm, zároveň jsme však chtěli zachovat pěknou figuru domu. Proto jsme dali trochu výš vrcholovou vaznici, abychom dosáhli rovnováhy proporcí stavby.

Realizaci jsme zajistili prostřednictvím vlastní stavební firmy MY76. Úzká spolupráce projekční a realizační složky se v tomto případě nadmíru osvědčila, respektive ukázala jako nezbytná. Na mnohá úskalí se totiž přišlo až v průběhu přestavby. Odhalili jsme nevyhovující konstrukce, na které nebylo možné navázat. Napravit bylo třeba také následky špatných technologických postupů.

  • Jako architekti máte vlastní stavební firmu?

Máme vlastně dvě firmy, projekční a realizační. Výhoda spočívá v tom, že stavební firmu vede můj bratr, kterému mohu důvěřovat. Ve fázi projekční jako architekti budujeme důvěru s klienty, ve fázi realizační se chceme spolehnout na své dodavatele, jsou to partneři projektu.

Když na stavbě vidí, že mají problém, tak s ním pomůžeme, zůstáváme v dialogu. Energie, která je spojená s návrhem, plynule navazuje a posouvá se dál. Nikdo nikomu neškodí, nepřekáží. Projekci máme patnáct let, realizační firmu deset. Naším cílem je skutečně kvalitní realizace.

  • Když se v projektu objeví něco neobvyklého nebo pracného, na stavbě většinou dojde k diskuzi. Pokud třeba navrhnete kletované omítky, jako tomu bylo u tohoto domu, a stavbaře přesvědčíte, že budou realizovány ve vysoké kvalitě, ještě není vyhráno. Musíte také najít řemeslníky, kteří je vytvoří.

To je samozřejmě těžké, ale máme je. Není to velká stavební firma, v průběhu let se však vyprofilovala a na její výsledky se můžeme spolehnout. Kletovaná omítka se dnes v České republice skoro vůbec nepoužívá – na tomto domě se povedla, i když se jedná o poměrně složitou a pracnou záležitost.

Ale nakonec se díky broušení dostanete do fáze, kdy se prokreslí kamínky a vznikají jakési obrazce, je to skutečně ojedinělý a krásný povrch. Díky němu dům získal jakousi celistvost a příjemnou jednoduchost. Zjednodušení jsme uplatnili i v materiálech u interiérů, například u schodiště i v koupelnách je stejný typ travertinu. Opakování a vrstvení vede často k dobrému výsledku, zvlášť když jsou to kvalitní materiály. 

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*