Technologie, Zajímavé stavby

Elektrické podniky se vrací ke kořenům

Původně supermoderní sídlo prvorepublikových Elektrických podniků, před lety prostor pro Párty Metrostavu, od října 2018 do konce srpna 2020 staveniště, kterému vládnou technici divizí 3 a 1 Metrostavu – to je Bubenská 1, Praha 7.

Modernizaci ojedinělé funkcionalistické stavby si projektový tým Ing. Davida Vlasáka považuje. Stejně jako u každé jiné rekonstrukce památkově chráněného objektu i v Bubenské 1 dostali stavbaři za úkol zachránit to, co se dá, sanovat poškozené konstrukce, zateplit je, upravit dispozice a nahradit původní rozvody médií i technologií tak, aby se vybydlený objekt mohl vrátit do plnohodnotného života.

Podle architektů i památkářů je i samotná rekonstrukce paláců z první republiky náročnější než obnova staveb starých několik staletí. Odborníci s nimi mají málo zkušeností, setkávají se někdy i s neznámými či nekvalitními materiály a technologiemi, z nichž mnohé neumějí obnovit.

Platí to i pro pražskou budovu Elektrických podniků, která se právě s náklady kolem miliardy korun rekonstruuje. Rekonstrukce by měla být hotová do dvou let a mít podobu co nejbližší době vzniku, tedy ze 30. let. Po rekonstrukci by měla sloužit především administrativě. Budova Bubenská 1 od roku 2016 patří do portfolia skupiny CPI Property Group.

Hledání kompromisů

„Věřím, že máme potřebné zkušenosti a se stavbou si poradíme. Nedávno jsme třeba přebudovali kotelnu v Radlicích na administrativní objekt, který získal prestižní ocenění Stavba roku. Předpokládám proto, že na celé zakázce bude nejobtížnější nacházet kompromisní řešení mezi účastníky výstavby – investorem, koncovým nájemcem a památkáři – při požadavcích na zachování historické hodnoty prvků, které zároveň musejí vyhovovat současným předpisům a potřebám,“ říká vedoucí projektu Ing. Vlasák z divize 3. Ta je lídrem dodavatelského sdružení Metrostavu.

Přestože se památkáři podle Ondřeje Šefců, ředitele pražského územního pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ), snažili původní keramický obklad obnovit, byl podle něho natolik poškozen, že se přistoupilo k replice. Obkladům podle něj uškodily za 80 let povětrnostní podmínky, ale zejména fakt, že bílá fasáda byla za války natřena na tmavo jako obrana proti náletům.

„Po válce se odmývala pomocí louhů, které nevratně poškodily převážnou část pláště,“ tvrdí Šefců a dodává: „Ve vnitřních dvorech, které byly ušetřeny protináletového nátěru a budou zastřešeny, zůstane původní obložení jako dotyk s historií. Doufám, že stavbě vrátíme prvorepublikovou noblesu.“

Nejen do nového kabátu

První technický problém čeká stavbaře už v základech. Na patky skeletu, uložené na poměrně únosné letenské břidlici, ale v prostředí s kolísavou hladinou podzemní vody, totiž prvorepublikoví stavitelé použili z dnešního pohledu nevhodné betony s hlinitanovými cementy. Bylo proto nutné původní základy v celé ploše půdorysu podchytit hlubinným založením na mikropilotách.

Obvodový plášť stavbaři odstrojují až na nosné konstrukce, které opraví a zateplí. Na tepelnou izolaci pak kontaktně nalepí tenkovrstvé, slinuté keramické obklady o rozměrech 20 x 40 cm v rastru a spárořezu původních obkládaček, aby se vzhled objektu nezměnil.

Funkcionalistická budova obsahovala na svou dobu neobvyklá a unikátní technická řešení, která v řadě případů nejsou zastaralá ani dnes. Třeba klimatizační systém, který dovoluje bezprůvanové větrání a vytápění a jehož hodnotné fragmenty zůstanou zachovány. Nebo speciální odvodňovací systém, který umožňoval zatopit suterén vodou. Při povodni v roce 2002 ale nepomohl.

Její velká dvorana, která má sklobetonovou střešní konstrukci, tedy složenou z luxfer, dostane ještě jednu střechu. „Kdybychom do ní sáhli, rozpadne se. Postavíme nad ní prosklenou konstrukci, což z vnitřní strany umožní restaurátorsky obnovit sklobetony,“ vysvětluje architekt Marek Tichý z ateliéru TaK, který budovu s půdorysem větším než má Veletržní palác rekonstruuje. Připomněl, že prvorepubliková architektura chtěla vybočovat z řady.

„Sledovala sílu a ambici první republiky, nebyly to jen paláce, ale také průmyslové závody, infrastruktura. Všechno to vzniklo za 20 let. Byla stavěna lehkou rukou, s touhou ukázat novou dobu; technologie ale brali na lehkou váhu, z toho plynou neduhy, které dnes stavby dostihují,“ dodal Tichý.

Páternostery zůstanou

Kancelářský objekt doplní moderní výtahy, zůstanou v něm ale i dva původní páternostery s 23 oběhovými kabinami, které se dočkají generálky pohonu a kompletní repase povrchů. Nový automatický systém se třemi svislými dopravníky zajistí v suterénu ve dvou vrstvách parkování pro 157 osobních aut.

V případě Elektrických podniků se architekti snaží většinu interiérových prvků zachovat. Architekt Tichý uvádí, že zmíněných luxfer je v domě 23 typů, několik stovek metrů čtverečních oken s desítkami typů jejich výplní a kolem 800 dveří, z toho původních je několik desítek. Některá technická zařízení spojená s původní funkcí budovy půjdou do muzea, jiná zůstanou v nově zřízené sdílené kanceláři a galerii.

„Kromě toho na nás čekají opravy ocelových historických výkladců, impozantní vstupní lobby se sklobetonovými stropy či historického schodiště. Máme před sebou zajímavou práci, která pro nás představuje velikou výzvu,“ uzavírá Ing. Vlasák. 

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*