Tip redakce, Zajímavé stavby

Finišuje záchrana dřevouhelné vysoké pece

Krušné hory jsou oblastí s prastarou tradicí těžby a zpracování kovů. Již v polovině 14. století se na území dnešního katastru obce Šindelová (Schindelwald) a v nedaleké Rotavě provozovaly hamry. Nejvýznamnějším obdobím byl vznik novověké železárny z provenience zakladatelů, hrabat Nostitzů-Rienecků. Po mnoha peripetiích se nakonec podařilo tuto pec zachránit.

První zmínky o vysoké peci se datují k roku 1765, a předpokládá se její existence už nejméně od roku 1757. Charakter výroby na těchto místech je možné poznat z informací, které přináší Schallerova topografie z roku 1785. Ta tvrdí, že v Rotavě stála huť na tyčové železo, tři hutě na plech a cínovna, kdežto v Šindelové se vedle dvou hutí na tyčové železo nacházela vysoká pec.

Roku 1797 uzavřela hospodářská správa jindřichovického panství smlouvu, kterou vyměnila pozemky k výstavbě nové vysoké pece. Po tomto aktu, kolem roku 1800, následovala výstavba již druhé vysoké pece. Starší pec stála na místě dnešní stavby. Majitel ji nechal zbořit, neboť ji seznal za již nevhodnou k tavení. Nová dodnes stojící pec byla vybudována v letech 1816 až 1817 na místě dvou bývalých vysokých pecí. Následně musely vznikat nové budovy jako její příslušenství.

V letech 1858 až 1859 byla provedena rozsáhlá přestavba, která ze starších, dodnes dochovaných objektů, zanechala těleso pece se spojovacím krčkem a část postranních budov, tedy část dochovaného zdiva strojovny dmychadla. Během této přestavby byla postavena nová přípravna vsázky a navýšen spojovací krček s prostorem kychty vysoké pece. Strojovna dmychadla byla dozděna a zastřešena sedlovou střechou. Celý areál dostal nový architektonický výraz v novorománském slohu.

Změny v 19. století

Pec byla součástí krušnohorského železářství, které co do rozsahu zaujímalo druhé pořadí v Čechách. Samotná vysoká pec měla výšku asi 11 m a patřila ve své době k mohutnějším. Za 24 hodin produkovala asi 2,5 tuny surového železa. Energetické příslušenství hutě – vodní kolo s náhonem – se nacházelo mezi vysokou pecí a budovou přípravy vsázky, kde probíhal pod klenutím zavážecího mostu vodní kanál.

Rekonstrukční práce vedl polír Karl Mayer, který také zhotovil stavební plány. Projektantem celé přestavby mohl být nostický stavitel František Tomša, který tehdy působil na jejich panství. Celkový pohled na budovy železářského závodu v Šindelové je opět možný až díky srovnávacímu popisu z roku 1872.

Charakterizuje vysokou pec s přilehlými objekty jako téměř pravidelnou skupinu, tvořenou formovnou a slévárnou, k peci zleva připojeným skladem, zprava pak strojovnou dmychadla. Za pecí stála přípravna rudných směsí. K celku přináležela nalevo stojící obytná kancelářská budova, vpravo stáj.

Srovnávací popisy byly vyhotoveny 19. 9. 1872. K témuž dni se ale praví, že vysoká pec je studená. Bylo tomu už od počátku roku 1872. Důvodem zastavení provozu byl nedostatek vlastní vhodné železné rudy a dovoz jiné se nevyplácel. Přesto se nacházela v provozuschopném stavu. K obnovení chodu vysoké pece již nedošlo, ale nadále pokračovala výroba ve slévárně.

Z historie do současnosti
  • 1350 Připomínka prvních hamrů.
  • 16. století Vystupňované dobývání stříbra vyžadovalo dostatek železa pro důlní činnost. Výkon železáren byl regulován s ohledem na spotřebu dřevěného uhlí, určeného především k tavbě rud drahých a barevných kovů.
  • 1597–1598 Rozmach krušnohorského železářství, zavedení tehdejší převratné novinky – vysokopecní (nepřímé) výroby surového železa.
  • 1627–1909 Železářské podnikání v Šindelové v době aktivní existence dnešní technické památky bylo v rukou Nosticů. V roce 1909 se spojili s Petzoldovými železárnami v Nejdku. Ve správě jindřichovického velkostatku byly dvě železárny, a to v Rotavě a Šindelové.
  • 1757 Předpoklad, kdy již stála vysoká pec na nosticovských panstvích (hovoří se jako o součásti železárny „zu Rotha“).
  • 1785 Zmínka o vysoké peci + dvě hutě na tyčové železo.
  • 1800 Kolem roku 1800 výstavba druhé vysoké pece. Obě zanikly stavbou nové vysoké pece.
  • 1816–1817 Stavba nové vysoké pece (stojí dodnes), na místě starší vysoké pece, kterou jakožto nevhodnou k tavení nechal zbořit tehdejší vlastník hrabě Friedrich Nostitz-Rieneck. Dle účtu z roku 1817 se na stavbu vydalo 33 091 zlatých. Následně vznikaly nové budovy jako její příslušenství.
  • 1839 Byly na jiném místě v Šindelové v provozu také válcovna plechu s cínovnou a mechanické dílny. Jejich výrobní program s vysokou pecí bezprostředně nesouvisel a zůstaly v činnosti i po jejím vyhašení. Zanikly až s postupující koncentrací hutního průmyslu v roce 1930.
  • 1858–1859 Přestavba vysoké pece zasáhla celý areál hutě a vtiskla mu novorománský ráz. Bylo to hodnotné dílo provedené v kombinaci kamenných kvádrů, struskových tvárnic a lícových cihel v působivém architektonickém ztvárnění.
  • 1872 V roce 1872 byl ukončen vysokopecní provoz, avšak výroba v areálu nadále pokračovala. Předmětné objekty si nadále ponechaly svůj vzhled.
  • 1899 Po roce 1899 se dá počítat s existencí elektrického osvětlení v areálu.
  • 1927 Při ředitelství železárny v Rotavě vznesen protest proti ukončení práce ve slévárně v Šindelové (záznam v místní kronice).
  • 31. 3. 1930 Uzavření slévárny, přesunuta výroba částečně do Rotavy–Nejdku nebo do Karlovy huti. V šindelovské slévárně naposledy pracovalo 42 dělníků a jeden úředník.
  • 1948 Po roce 1948 byl vlastníkem původně zachovalého objektu státní statek, který připustil jeho značné zpustošení.
  • 2015 Založení Spolku za zachování hutě v Šindelové. Nemovitá kulturní památka je zapsána v rejstříku kulturních památek pod číslem 20147/4-711. Jde o část „Areálu bývalých železáren, se svými částmi (pec, přípravna) a s pozemkem p. č. 147/5, k. ú. Šindelová“ zapsaného dle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, do státního seznamu nemovitých kulturních památek Západočeského kraje pod poř. č. rejstříku 711 dne 22. 12. 1963.

Všeobecná devastace

Předmětné objekty si nadále ponechaly svůj vzhled. Ve druhé polovině 20. století areál využíval státní statek. V této době došlo k devastaci všech objektů, která byla završena v 70. letech 20. století demolicí většiny částí areálu. Dochovaly se pouze torza vysoké pece s přiléhajícím spojovacím krčkem, provozním objektem – přípravnou a strojovnou dmychadla.

V místním měřítku jde o významnou stavbu, z níž jsou stále patrné její architektonické kvality. Ty však převyšuje význam objektu jakožto cenné technické památky, která si zachovala značnou míru autenticity. Jedná se o významný hmotný pramen, zachycující technologii dřevouhelného vysokopecního hutnictví, jehož počátky v našich zemích sahají na přelom 16. a 17. století, a konec do poslední třetiny 19. století. I přes značnou devastaci a demolice ve druhé polovině 20. století, se dochovala podstatná část objektů, poukazující právě na technologii dřevouhelného vysokopecního hutnictví.

Relikty šindelovské hutě jsou tak jedny z mála dodnes dochovaných, čímž převyšují význam regionu. Srovnat je lze například s vysokou pecí Barbora v Jincích v Brdech, s torzem vysoké pece ve Staré huti u Adamova na Blanensku, případně s pozůstatky Metternichovské hutě v Plasích a Valdštejnskými železárnami v Sedleci u Starého Plzence.

Nedej zahynout

Na vysokou pec se již dlouhé desítky let naskýtal smutný pohled. Kulturní památka se doslova rozpadala před očima. Kraslická radnice v roce 2014 iniciovala první záchranné práce odstraněním náletů, aby vysoká pec vůbec přežila zimu. Do další záchrany se v následujícím roce pustili nadšenci z Kraslicka, mezi kterými byl i ředitel firmy ROTAS STROJÍRNY Rotava ing. Jiří Hrůza, který společně s dalšími lidmi založil Spolek za zachování hutě v Šindelové.

Zprvu se pokračovalo na odstranění náletových dřevin a vyčištění celého areálu. Dořešením vlastnického práva k huti v roce 2016 mohly být zahájeny stavební záchranné práce. Většina prací byla provedena firmou BOLID M, která má s tímto typem oprav odborné zkušenosti.

Nejprve bylo nutné torzo vysoké pece staticky zabezpečit a doplnit zdivem. Vysoká pec byla zastřešena a vybudováním schodiště mezi přípravnou a vysokou pecí vznikla krásná vyhlídka. Souběžně byly prováděny opravy a konzervace zbývajících reliktů areálu železáren. V letošním roce bude vytvořena deponie ze zbylých kamenů a dokončena úprava prostranství.

Záchranné práce tak jsou těsně před dokončením. Z dálky tak opět vyniká zajímavá a stylová architektura počátku 19. století, která skvěle prezentuje historii železářství v Krušnohoří. Každoroční zářijové setkání „U šindelovské hutě“ se již stává tradicí. Zájem projevují i filmaři (Toulavá kamera, Krásné živé památky).

Popis průběhu záchranných prací vypadá idylicky, ale největším problémem bylo získat dostatek finančních prostředků. To se projevilo zejména v roce 2019, kdy nebylo možné dokončit plánovaný rozsah prací a byl nutný jejich posun do letošního roku. Přes všechny problémy, které se v průběhu záchrany hutě vyskytly, jsme rádi, že projekt se chýlí ke svému závěru.

Projekt záchrany hutě byl financován z dotačních programů Ministerstva kultury ČR, Karlovarského kraje, města Sokolova, Kraslic, Rotavy, obce Šindelová, Stříbrná, Jindřichovice a Bublava. Další finanční podporu jsme získali od řady sponzorů. Všem patří naše poděkování.

Návrat po třech letech
O unikátní technické památce Dřevouhlelné peci v Šindelové, vybudované nákladem Nosticů v roce 1818, jsme v časopise STAVITEL přinesli první článek v seriálu Industriální stopy v květnu roku 2017. Dokumentovali jsme výsledky práce činnosti „Spolku za zachování hutě v Šindelové“ založeného v roce 2015.

Ve sloupku k článku jsme citovali slova Ing. Zdeňka Rasla, klasika historie výroby a zpracování železa, historie nemovitých technických památek a průmyslové architektury českého železářství, uveřejněná v roce 2010 ve 4. dílu publikace „Technické památky zemí Visegradské čtyřky“, kterou společně vydaly stavební inženýrské komory zemí V4: „Areál vysokopecní hutě v Šindelové i po změně vlastnických poměrů v roce 1989 podléhá zkáze a nabyl již podoby ruiny. Popis objektu se proto vztahuje ke stavu před touto devastací.“ Přiznám se, že stav objektu v době zahájení prací na záchraně byl horší než tristní, jak ostatně z fotodokumentace z tehdejší doby vyplývá. Projektu záchrany jsem, i když s určitou dávkou skepse, fandil. Dnes, kdy k celkovému dokončení záchrany památky sice ještě schází dokončení části terénních úprav, se rád k tomuto tématu vracím.

Technická památka Dřevouhelná pec v Šindelové se stala jedním z nemnoha cílů turistických vycházek Krušnohoří mezi městy Nejdek a Kraslice přímo pod hlavním hřebenem Krušných hor. Na třetím setkání spřátelených duší u unikátní kulturní památky v Šindelové v sobotu 28. září 2019, která má včetně přidružených osad Krásná Lípa a Obora dle údajů z roku 2001 celkem 203 obyvatel, se sešlo více než 400 účastníků. Tímto příspěvkem v seriálu Industriální stopy s velkou dávkou úcty vzdáváme uznání všem členům „Spolku za zachování hutě v Šindelové“ v čele s autorem článku.

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*