Zajímavé stavby

Galerie je tradiční jen zdánlivě

Galerie je propojena s kultivovanou zahradou

Galerie Miroslava Kubíka v Litomyšli byla proměněna podle zdánlivě jednoduchého schématu: podélná osa interiéru nyní vede z náměstí do zahrady. Pro autora rekonstrukce bylo zásadní, aby se prostor nadechl, rozšířil do dominantních částí a zúžil do sevření. Vzniklo tak jeho přirozené dělení. Cílem bylo přimět diváka k vidění, pozorování, následně k přemýšlení a dopřát mu prožitek.

Galerie se nachází v prvním patře reprezentativního měšťanského domu v horní části Smetanova náměstí. Miroslava a Martin Kubíkovi ji otevřeli v září 2011, nese jméno jejich otce. Dům na náměstí mnohokrát ve své historii vyhořel. Jeho poslední rekonstrukce proběhla v roce 1999, kdy byla dispozice prvního patra upravena na kanceláře. Výstavy současného umění zde probíhaly pravidelně v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle od roku 2005. Zkušenosti s dlouholetou výstavní činností se staly podnětem k přestavbě místa na galerii pro vizuální umění 21. století.

Nový prostor galerie je jedinečný svou neopakovatelnou světelnou atmosférou a velikostí výstavních ploch

„Architekt Michal Motyčka přetvořil prostor na civilní, neokázalé výstavní prostředí, v němž se sochy, fotografie, prostorové instalace, videoinstalace i obrazy stávají součástí celku, tedy prostředky setkávání se a dialogu s návštěvníkem. Esteticky čisté a zdánlivě tradiční řešení prostoru prožíváme skrze základní požitky. Vnímáme světlo, oblohu a zeleň, vzduch a faktor, na který upozorňuje Le Corbusier a jenž je pro architekturu výstavního prostředí nejdůležitější – určitý pocit svobody. Interiér je otevřený, plný světla a umožňuje jednoduché instalace i složité hry s prostorem. Image je srovnatelná se současnými světovými institucemi a zároveň si uchovává genius loci daného místa,“ uvádí Jana Šindelová, kurátorka, vizuální umělkyně a teoretička umění.

Z oken můžeme pozorovat dění na náměstí z nadhledu prvního patra, na druhé straně můžeme vstoupit do zahrady

Autor projektu Michal Motyčka dodává: „Z mého pohledu je zde přítomno několik základních principů: je to o prostoru a o světle, ale i o respektu k vystavovaným dílům. Interiéry na sebe neupozorňují velikostí ani materiálem. Se zahradou návštěvník komunikuje vizuálně i světelně, rozšiřuje se tak jeho vnímání horizontu a vertikální i horizontální osy. Prožívá jednoduchý vzdušný prostor, kde má možnost se soustředit na jednotlivé vizuální události. V galerii a muzeu je pro mě důležitý i výstavní program.“

Pro autora bylo zásadní propojit prostor v hmotě i světelně. Návštěvník není rušen detaily, například rámem okna

Hlavními principy stavby byly světlo, průhledy a bílá barva. Pro autora byla zásadní možnost vymalovat stěny a propojit prostor v hmotě i světelně. Nejdůležitější byl pro něj divák v tom smyslu, aby jeho oko zůstalo klidné a soustředilo se na umění. Není rušen detaily, například rámem okna nebo zásuvkou. Základna měla být neutrálně šedá. Neméně důležitým předpokladem pro kvalitní fungování galerie umění je osvětlení, rozptýlené na stěny i do prostoru. Doplněno bylo sólo spoty a působí přirozeně.

Na snímcích jsou díla Stanislava Kolíbala a Antonína Střížka

Hana Vinšová
Foto: BoysPlayNice

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*