Zajímavé stavby

Horák a Hlava se částečně vrátili

Průmyslová hala bývalé firmy Horák a Hlava v Libni zůstává součástí nového obchodně administrativního centra Palmovka Open Park, který postavila společnost Metrostav.

Vedle Holešovic a Buben byla Libeň jedna z prvních předměstských čtvrtí Prahy, která se k hlavnímu městu připojila již v roce 1901. Sem se od poloviny 19. století soustřeďuje velmi rychle průmyslová výroba a jelikož jde o závětrnou stranu města, je to především strojírenský průmysl. Z firem lze jmenovat První českomoravskou továrnu na stroje či automobilku Praga, dnes již zbourané podniky.

Prvorepubliková výroba

V samém sousedství nově budovaného Libeňského mostu situuje svou strojírenskou výrobu na konci 20. let 20. století i firma Horák a Hlava, která byla založena v roce 1920. Existenci strojírenské haly na tomto místě dokládá sice až dobová mapa z roku 1938, ale dle výrobního programu hala před tímto datem již stála.

V době 2. světové války se zde vyráběly stroje pro válečné účely. Po roce 1948 pak sloužila už jen jako dílny a sklady pro potřeby ČKD. Projekt z roku 1964, který nebyl realizován, počítal s využitím haly jako opravny městských autobusů. V mezidobí vlastní halu obklopila řada větších či menších spíše chaotických a nevhodných přístaveb. Původní strojírenská výroba postupně zanikla a hala se jen částečně využívala ke skladovacím účelům.

Šlo o zděnou halu půdorysných rozměrů 83 x 21 m, jejíž střešní konstrukci tvořilo třináct obloukových střešních vazníků s dřevěnými, dodatečně vyvěšenými táhly. Vazníky na principu tzv. „Štěpánových střech“ budovaných v ČR běžně od 20. let 20. století umožnil patent společnosti „Stephandach“ z Düsseldorfu, která měla své zastoupení i v Praze a to od roku 1914.

Unikátní konstrukce

Konstrukci Stephanových sbíjených obloukových vazníků tvoří vždy dva pásy, horní a spodní, které jsou mezi sebou spojeny příčkami v tuhou konstrukci. Jednotlivé prkenné pásy jsou řezány do oblouku a svisle vyskládány vedle sebe v celém profilu vazníku. Počet prken v konstrukci je odvislý od namáhání, které se na pásy přenáší v souvislosti s rozpětím. V krajní části jsou vazníky vyšalovány prkny křížově ve dvou plochách.

Jednotlivé vazníky jsou ve spodní části horizontálního směru stáhnuty dřevěnou kleštinou, která je vyvěšena ocelovou kulatinou na ramenát vazníku. Spojení jednotlivých dřevěných částí vazníku je provedeno hřeby a u namáhaných částí jsou osazeny šrouby. Dřevěné sbíjené vazníky byly v případě libeňské haly uloženy na jedné straně na příhradové nýtované sloupy a na straně druhé spočívaly na zděných sloupcích.

Jednotlivé samostatné střešní vazníky byly oboustranně zavětrovány horizontálně položenými hranoly, které probíhaly po celé délce halové střechy. Prosvětlení haly zajišťovaly horní průběžné sedlové světlíky ocelové konstrukce. Střešní plášť byl jednoduchý, na trámcích uložený záklop překrytý lepenkovými pásy, zespodu opatřený omítaným bedněním.

Hala byla rozdělena pravděpodobně od počátku příčkami na několik sekcí. Po stránce architektonického vzhledu nebyla hala ničím výjimečná. Obvodové zdi vyzděné z plných cihel byly dodatečně v některých částech různě probourány novodobými vstupy a okny. Zajímavějším momentem bylo snad jen provedení stupňovitého štítu v zadní části haly.

Z lokace haly je zřejmé, že byla původně vybudována bez většího urbanistického záměru a nenavazovala na jakýkoli původní koncept uspořádání průmyslové výroby v tomto místě. V tomto případě byla však unikátem její nosná konstrukce.

Tento typ vazníků už se v Praze téměř nedochoval. Až do prohlášení haly firmy Horák a Hlava za kulturní památku v roce 2013 se v Praze uváděly pouze tři příklady konstrukčního systému Štěpánových střech (bez památkové ochrany) a to bývalé garáže v Argentinské ulici, které byly zbořeny v roce 2000, hala dřevozpracujícího podniku v Satalicích, zbořená v roce 2016, a dílny Wema v Praze 10, kde střechu nahradila nástavba.

Krátce po prohlášení haly za kulturní památku bylo rozhodnuto o jejím začlenění do nově plánované výstavby výrazně vyšších administrativních a obchodních objektů, které byly posléze realizovány pod názvem Palmovka Open Park 03 firmou Metrostav Development a.s. Nově koncipovaná hala byla určena vedle restauračního provozu pro zaměstnance, napojeného na novou zástavbu, k univerzálnímu využití.

Osvícený developer
Administrativní projekt Palmovka Open Park nedávno prošel kompletní kolaudací a většina kanceláří i dalších prostor celkově na 25 500 m2 je již úspěšně pronajata a s posledními zájemci se intenzivně jedná. „Mezi poslední volné prostory patří například i část unikátní revitalizované tovární haly původní strojírny Horák a Hlava, která je kulturní památkou,“ prozrazuje Ondřej Buršík, generální ředitel společnosti Metrostav Development.

„Dále jsou k pronájmu ještě některé z retailových prostor vhodné například pro obchody či služby,“ dodává. Nový komplex láká zejména citlivou kombinací moderní architektury a historie. Na konci roku projekt získal prestižní ocenění českého realitního trhu „Nejlepší z realit – Best of Realty“ v kategorii Nové administrativní projekty.

Porotci soutěže ohodnotili architekturu, komerční úspěch a přínos projektu pro lokalitu nejen z důvodu nepopiratelného komerčního úspěchu, ale i s ohledem na celkové zlepšení občanského prostředí v rámci Palmovky. V hodnocení porota také vyzdvihla, že výjimečnost projektu spočívá zejména v citlivém zakomponování historických industriálních prvků do velkoryse pojaté moderní architektury.

Devastace pokročila

Dokumentaci obnovy vyprojektoval architektonický ateliér Aulík – Fišer architekti s.r.o. Dle doporučujících posudků, které konstatovaly, že po stránce architektonického ztvárnění vnější vzhled haly odpovídá standardu stavební provenience své doby a neliší se od průměrných halových staveb, kterých je na našem území celá řada, památková hodnota tkví v pozoruhodně dochovaném konstrukčním systému, který projektanti plně respektovali a v návrhu se zachováním původní nosné konstrukce počítali.

Vzhledem ke skutečnosti, že obvodové zdivo a střešní plášť byly značně degradované, k čemuž přispěla i povodeň v roce 2002, počítalo se s jejich kompletním odstraněním. Pro uchování původní nosné konstrukce, která vykazovala značně menší únosnost, bylo nutné vyprojektovat novou nosnou konstrukci, která by vytvořila jakýsi vnější obal na principu zachování památky, tzv. „Dům v domě“.

Jednoduše řečeno, původní konstrukce zůstane stát a kolem ní se vytvoří nový plášť. Tuto myšlenku bylo nutno opustit po požáru, který koncovou část haly nevratně poničil. Z původního počtu třinácti vazníků se jich zachovalo v celistvém stavu jen osm a stejný počet kovových sloupků. Po poměrně složitých diskusích bylo rozhodnuto, že se veškeré původní konstrukce snesou a budou restaurovány mimo stavbu v dílnách Metrostavu.

Chybějící konstrukce budou nahrazeny kopiemi a historický konstrukční celek následně vložen do nově vybudovaného objektu Nejen vazníky a sloupky, ale také stavební prvky jako střešní světlíky a větrací komínky byly šetrně rozebrány a sneseny. Po sejmutí světlíků i komínků bylo teprve možné prověřit fakticky jejich technický stav.

Poškození korozí bylo tak značné, že jejich repase a znovupoužití se jevilo nereálné. Za této situace bylo rozhodnuto zhotovení téměř identických replik. Po architektonické stránce byla nová obálka koncipována jako určitá reminiscence na původní vzhled objektu.

Nová nosná ocelová konstrukce evokuje původní tvar průběžných světlíků a mezi ně jsou vloženy repliky původních světlíků i s větracími komínky. Vytvoření zcela nové obálky na nových základech umožnilo po stavební stránce navíc dodržet veškeré předpisy platné pro toto záplavové území.

Památkově chráněno

Stanovení míry zásahů do stavební podstaty památkově chráněných objektů je vždy velmi citlivou otázkou. Při novém využití je třeba velmi pečlivě zvažovat každý zásah do stávajících konstrukcí a tyto zásahy či odstranění částí posuzovat vzhledem k hodnotám, pro které je stavba chráněna.

Při vyhodnocení vhodnosti záměru (i za cenu odstranění části objektu) je třeba přihlížet k mnoha faktorům a v případě památkového objektu pak přihlédnout k základní hodnotě, kterou je v tomto případě dochování systému vazníků vývojové konstrukční řady tzv. Štěpánových střech.

Princip pravidelně se opakujících vazníků v počtu deseti je plně demonstrován v té části, která bude sloužit novému univerzálnímu provozu. Navíc nově zřízenou dostavbou restauračního zázemí a kavárny se objektu dostává smysluplného využití.

V tomto případě je třeba považovat novodobý zásah za vhodný, neboť plnohodnotně začleňuje památku do současného života za použití nových moderních stavebních materiálů, které v kontextu s industriální konstrukcí umocňují původní stavební strukturu.

Pro záměry nového urbanistického konceptu výstavby výškových domů a architektonických úprav obchodně administrativního centra Palmovka Open Park 03 a jejího bezprostředního území u Libeňského mostu se zakomponování haly stalo velmi ukotvujícím momentem a důležitou upomínkou na původní průmyslovou Libeň.

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*