Zajímavé stavby

K lesu kamenná, k jihu prosklená

Klinika Dr. Pírka má v Mladé Boleslavi více než osmdesátiletou tradici. Jejím majitelům vždy záleželo nejen na funkčnosti a účelnosti stavby, ale i na estetickém provedení. Již realizace kliniky v první polovině minulého století byla připravována za spolupráce architekta Vladimíra Wallenfelsa, vznikla tak krásná funkcionalistická budova. I po osmdesáti letech potomci zakladatele vybírali autora nové stavby pečlivě.

Nová budova Kliniky Dr. Pírka se nachází v blízkosti městského krytého bazénu a lesoparku Štěpánka. Autoři projektu ji umístili pod skalnatým svahem, s areálem je propojená bílou lávkou. Cílem bylo vytvořit tak trochu jinou nemocnici – nemocnici, která nabídne podmínky moderního zdravotnického zařízení a současně přátelské prostředí. Dalším předpokladem bylo vytvořit projekt, který bude citlivě zasazen do přírodního prostředí lesoparku.

Multifunkční budova Kliniky Dr. Pírka
  • Místo: Na Celně 885, Mladá Boleslav
  • Investor: Klinika Dr. Pírka s.r.o.
  • Autor: Huť architektury Martin Rajniš spol. s r.o. – prof. Ing. arch. Martin Rajniš, MgA. David Kubík
  • Projektant: DELTAPLAN, spol. s r.o., Huť architektury Martin Rajniš s.r.o.
  • Statická část: HSD statika s.r.o.
  • Požárně bezpečnostní řešení: Ampeng spol s r.o.
  • Zdravotechnické instalace: Ing. Mojmír Hnilica
  • Vzduchotechnika, chlazení, vytápění, měření a regulace: Techorg spol. s r.o.
  • Silnoproudá elektrotechnika: Ing. Jiří Jecelín
  • Elektronické komunikace: EJK s.r.o.
  • Dodavatel: PP 53, a.s. 
  • Kamenná fasáda: Kámen Engineering s.r.o. včetně technického provedení; subdodávka kamene – Kámen Ostroměř (hořický pískovec)
  • Jižní skleněná fasáda: ALTECH Mladá Boleslav s.r.o.; slunolamy – Metalplast CZ
  • Lávka: firma MUŽÍK a syn, s.r.o.; nerezové výplně zábradlí – Carl Stahl & spol. s r.o.
  • Ocelová konstrukce středního traktu budovy: firma MUŽÍK a syn, s.r.o. 
  • Prosklené podlahy a zábradlí včetně rektifikačních roštů a systému uchycení: Design For All s.r.o.
  • Multifunkční budova Kliniky Dr. Pírka byla zařazena mezi nominace na titul v soutěži Stavba roku 2018

Koncept provozu

Multifunkční budova zajištuje odbornou ambulantní péči, fyzioterapii a lékárnu, kromě toho se tu nacházejí prostory pro odborné semináře a přednášky. Celý koncept dbá na pohodlí pacientů. Součástí objektu je restaurace Štěpánka v posledním podlaží. Během dne slouží díky vyvolávacímu systému jako přátelská čekárna pro pacienty.

V odpoledních a večerních hodinách díky bezbariérovému přístupu výtahem nebo přes lávku ze zahrady nabízí funkci cukrárny a kvalitní restaurace. Její prostředí je atraktivní zajímavým interiérem a prostornou terasou s výhledem na lesopark. Audiovizuální systém tu umožňuje realizovat i odborné semináře s projekcemi prezentací.

Kámen a sklo jako hlavní prvky

Architektonické řešení ctí hlavní účel poskytované lékařské péče a zároveň respektuje samotné místo. Severní fasádu budovy autoři návrhu vytvořili jako masivní kamennou pískovcovou stěnu, která se tak stala přirozeným odrazem přilehlé pískovcové skály. Rovněž barva a charakter použitého pískovce jsou blízké skalnímu masivu.

Jižní stěna objektu na přilehlé straně ke skále má provedení skleněné fasády. Na této straně byly umístěny všechny denní místnosti a ambulantní pracoviště. Přehřívání interiérů brání masivní slunolamy, které svým provedením a geometrií kopírují zahnutý tvar stavby.

Díky členění skleněné fasády v rastru profesora Martina Rajniše v segmentech po 50 cm budova získala dokonalý obraz čistého zdravotnického zařízení, který velmi dobře navazuje na prvorepublikovou funkcionalistickou formu architektury.

Zlatým středem kliniky se stala kamenná stěna přerušená skleněnou fasádou, která v noci svým prosvětlením evokuje přesný chirurgický řez, coby obraz základní činnosti Kliniky Dr. Pírka. Skleněné schodiště a skleněné podlahy propouštějí sluneční paprsky celou halou a dodávají tak interiéru lehkost a optimismus, vlastnosti tolik důležité pro pacienty. Architektem bylo pečlivě voleno čiré sklo bez zabarvení tak, aby světlo budovou prostupovalo svojí přirozenou čistotou

Organizační provázanost nové budovy kliniky s původním objektem řeší elegantní lávka. Součástí areálu je i 30 parkovacích míst pro návštěvníky kliniky (o víkendech slouží volně veřejnosti). Parkoviště je umístěno mezi budovou a skálou. Provedení parkoviště z odsekové žulové dlažby opět dobře navazuje na skalní masiv a kamennou fasádu budovy.

V celkovém kontextu – skalní masiv, bílá lávka, skleněná jižní fasáda, kamenná severní fasáda a kamenem obezděné velké terasy v posledním poschodí vytvářejí architektonické dílo, které je na první pohled obrazem čistého zdravotnického zařízení vybízejícího pacienty k návštěvě přátelského prostředí.

Klinika – stavba pro radost

Zdravotnické zařízení, to není místo, které by kdokoli s radostí vyhledával. S radostí se spíš odchází. A když se zařízení jmenuje tak podivně – Multifunkční budova Kliniky dr. Pírka, těžko si představit, co to znamená. Multifunkční bývají budovy v centru města, kde se bydlí, pracuje, jsou tam obchody a třeba také divadlo, nebo kulturní centra, která nabízejí rozmanité prostory pro rozmanité druhy kulturních činností.

Zdravotnictví samo o sobě má v sobě tolik rozmanitých léčebných a preventivních funkcí, že jen těžko si představit, co taková budova může obsahovat. A že by v sobě měla nějakou atraktivitu? Klinika Dr. Pírka byla založena v roce 1934, tehdy dostala na svou dobu moderní, funkcionalistickou budovu postavenou podle projektu Vladimíra Wallenfelse v parku na okraji města v návaznosti na čtvrť rodinných domků.

V roce 1994 obnovila svou činnost jako soukromé zdravotní zařízení – a v tu chvíli se ukázalo, že bez ohledu na svou eleganci prostě funkcionalistická budova nevyhovuje tak zcela současným požadavkům, a to jak medicínským, tak pacientským. Pacient je dnes v zdravotnickém zařízení rovnocenný partner a na jeho pohodlí, či ještě lépe všeobecnou pohodu je nezbytné dbát. Takže padlo rozhodnutí o výstavbě nové budovy.

Nesměla být daleko, obě budovy spolu přece jen provozně souvisí. Místo bylo vybráno blíže k městu, nedaleko křižovatky. Ta určila orientaci, a to nejen proto, že je na sever od vybraného pozemku. Byl tu ovšem strmý svah, kdysi lom, místo, které má svou historii, svou vzpomínku a svého genia loci.

Klinika měla výhodu, že si architekta mohla vybrat přímo, a rozhodnutí, že jím bude Martin Rajniš a jeho Huť architektury, bylo prostě – šťastné. Cit pro místo, cit pro materiál, stejně jako skvělé pochopení požadovaného vstřícného přístupu k pacientům – to vše dohromady dalo vzniknout ojedinělé stavbě.

Proti křižovatce stojí pevná kamenná stěna, lehce prohnutá dopředu, obklad tvoří ten kámen, co tu původně byl a co má teplou hnědožlutou barvu. Ve stěně jsou prolomena vodorovná okna, osvětlující vnitřní komunikace (to je na nich velmi dobře poznat), svisle stěnu dělí prosklený „sloup“, jenž není umístěn ve středu, a ústí do prosklené střešní nástavby (po soumraku nabízí ojedinělý efekt jakoby svítícího šípu, který protíná budovu). Celek vzbuzuje zvědavost, má v sobě zároveň napětí i přívětivost.

Kámen přesahuje ještě za roh, ale i tam už je zřejmé, že další fasáda je zcela odlišná. Z druhé strany je to opravdu zcela jiná stavba. Maximálně otevřená, pevnou stěnu nevidno, je tu plné prosklení se skly v kovových rámech, s členěním, jež zdůrazňuje vodorovné směrování, k tomu přispívají hluboké roštové slunolamy, které chrání každé patro.

I tady je zdůrazněn jeden svislý pás, jenž tentokrát vystupuje dopředu. A do něj v posledním patře ústí kovová lávka. Do kliniky se dá vejít jak v přízemí z parkoviště a chodníku, a to se jde do vyšetřovacích prostor, tak nahoře, ze zahrady či spíše z parku (a taky od původní budovy).

To poslední patro je svou funkcí pozoruhodné. Na jedné (té kratší straně) jsou prostory vedení kliniky, na straně druhé je – kavárna. Kavárna s dlouhou terasou, kavárna pro čekající pacienty, ale stejně tak pro toho, kdo jde kolem a chce se občerstvit. Ten prostor je zcela samostatný. Přitom je to kavárna, která nabízí také kulturní programy, přednášky – klinika je svébytným společenským centrem.

Společenským centrem je nejen kavárna, ale i schodiště a chodby celé kliniky. Zde se nabízí výstavy současného umění (za poznámku jistě stojí, že klinika iniciovala také workshop pro studenty AVU s cílem najít vhodné trvalé dílo pro své interiéry – v době soutěže výsledek ještě nebyl znám).

Ovšem největším exponátem jsou architektonické výkresy (nezdá se však, že by byly od této stavby, a to je vlastně dobře, vždyť výkres, skica, zachycující hledání tvaru, hledání výrazu, v dobrém zpracování je poutavým výtvarným dílem sám o sobě), jež jsou vystaveny v posledním patře nad schodištěm a jejich silnou výtvarnost zdůrazňuje i tvar osvětlovacího tělesa.

Schodištěm, jež je v duchu lehkosti, otevřenosti, maximální otevřenosti celé stavby plně prosklené a dává až pocit, že se člověk vznáší, ztrácí vědomí tíhy. Aby efekt byl dokonalý, prosklená je i podlaha celého komunikačního jádra. A také výtahová klec.

Jako by stavba byla postavena jen ze skla světla, s podporou oceli, není to tak, jsou tu i monolitické betonové sloupy, jsou subtilní, nenápadné. Otevřenost prostoru je zde hlavní. Je to neobyčejné zdravotnické zařízení. Krásné, přitažlivé – vskutku atraktivní v tom nejlepším slova smyslu. Stojí za to sem zajít i při plném zdraví.

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*