Technologie, Zajímavé stavby

Nemáme žádný důvod stavět jinak

Martin Krč, Rostislav Kubíček a Jan Vintr z ateliéru Vize projektují nízkoenergetické rodinné domy už více než deset let – v roce 2008 dokončili pasivní dům v Brně–Bystrci, o čtyři roky později nulové domy na Vysočině a v Hustopečích. Mají za sebou téměř sto projektů převážně pasivních staveb, v roce 2016 byli jedni z prvních, kteří v České republice realizovali plusový dům. A letos zvítězili v soutěži Pasivní dům roku s vilou ve Františkových Lázních.

Porota soutěže Pasivní dům roku 2018 vilu ve Františkových Lázních ocenila i proto, že díky své architektuře dobře zapadá do prostředí lázeňského města. Prostorově je velkorysá, má dobře zvolené proporce a zajímavě řešené fasády, do zahrady se otevírá velkými okny. Autoři dům navrhli tak, aby se v letním období interiéry nepřehřívaly – k tomu slouží přesah střechy a balkonu, které lemují prosklené plochy v horním podlaží.

Na pozemek bylo obtížné a nákladné zavést plynovou přípojku, investoři proto začali hledat jiné možnosti výstavby. Stále častěji se setkávali s pojmem pasivní dům a když se seznámili s tím, jaké jsou možnosti nízkoenergetických staveb, rozhodli se pro ni. Po zkušenostech z předchozího bydlení už také věděli, že chtějí slunný a ekologický dům.

Jeho podobu ovlivnil obrázek pasivní vily z rakouských Alp. Projektu a později také samotné realizaci stavby se společně s týmem Vize ateliéru z Brna intenzivně věnovali čtyři a půl roku, z velké části stavěli svépomocí. V interiéru si přáli trámový pohledový strop, který v obýváku propojeného s kuchyní navozuje přírodní atmosféru.

V domě už několik let bydlí, výborně se jim osvědčil stálý přísun čerstvého vzduchu díky rekuperační jednotce. Nosné konstrukce byly vybudovány z masivních vápenopískových bloků, střecha je z příhradových vazníků.

Tepelné izolace jsou převážně EPS Gray (na fasádě a v podlaze), mezi vazníky střechy je foukaná celulózová izolace, doplněná minerální vlnou v podhledu. Fasádu tvoří cementovláknité desky Cembrit, modřínové lamely a tenkovrstvá probarvená omítka.

Autoři projektu se zaměřili na to, aby interiéry byly prosluněné a dobře větrané, dbali také na vyrovnanou teplotu všech povrchů a zdravé materiály. Technické zařízení má poměrně jednoduchý koncept: v letním období svítí slunce, v zimním období majitelé využívají oheň krbu. Zdrojem energie jsou tedy solární kolektory a krbová kamna na peletky, které ohřívají vodu v akumulační nádrži. Ta je zdrojem teplé užitkové vody, dodává i teplo do nízkoteplotního podlahového vytápění.

Chlazení interiérů zajišťuje přirozené předchlazování v nočních hodinách a solankový výměník se zemním registrem napojený na podlahové vytápění. Ze západní strany k vile přiléhá relaxační část, přístavba se saunou a místností s krbem. Záměrně byla postavena samostatně kvůli rozdílným teplotám a vlhkostem oproti interiéru domu.

Hovoříme s architektem Martinem Krčem:

  • Vila ve Františkových Lázních nepůsobí jako dům, u něhož byla jedním z hlavních požadavků nízká energetická náročnost. Kromě toho už se tam čtyři roky bydlí – osvědčil se váš koncept?

Mladí klienti chtěli současnou architekturu, měli také jasnou představu o velikosti domu a jedním z hlavních požadavků byla energetická úspornost stavby. Parcela je příznivě orientovaná, takže jsme mohli využít bohatě prosklenou jižní fasádu – v zimě slunce poskytuje velké tepelné zisky, naopak v létě interiéry dobře stíní přesahy střechy. Dimenzovali jsme to přesně tak, aby stín v letních měsících byl 10–15 cm před fasádou.

Nepotřebujeme tedy žaluzie. V domě je vzduchotechnika s rekuperací, solární kolektory ohřívají od jara do zimy teplou vodu. V zimě vodu ohřívá také krb, který má výměník do akumulační nádrže. Vzhledem k silnějším izolacím a kvalitním oknům to stačí. Náklady spojené s vytápěním a ohřevem teplé užitkové vody se pohybují mezi osmi až devíti tisíci korunami za rok.

  • Nízkoenergetickými stavbami jste se začal zabývat už na Fakultě architektury VUT v Brně. Co vás k tomu vedlo?

Je to trochu paradox, oblíbenými tématy našeho pana děkana Josefa Chybíka bylo stavění z přírodních materiálů, ekologie budov a pasivní domy. Rád o nich přednášel, ale zpočátku jsem tomu nevěřil – pokud by stavba nízkoenergetických domů byla tak jednoduchá, jak se deklarovalo, nechápal jsem, proč se běžně nerealizují.

Profesor Chybík mi navrhnul, abych se jel podívat do Rakouska, kde jsem měl možnost mluvit s jejich majiteli i projektanty. Nabídku jsem využil, ale hlavně proto, abych si dokázal, že je to celé nesmysl a nemůže to fungovat. Opak byl pravdou. Na základě těchto zkušeností jsem už během studia navrhl první pasivní dům.

  • Co pro vás bylo u projektů těchto domů nejvíc inspirativní?

Přístup investorů – neváhali vložit spoustu úsilí a času do přípravy své stavby. Němci a Rakušáci vědí, že se vyplatí kvalitní projektová dokumentace, nahlížejí na ni jako na dobrou investici. Samotný průběh stavby pak běží přesně podle plánů – přesně víte, kdy budete potřebovat konkrétní materiály, dobře odhadnete harmonogram výstavby. Tímto způsobem se může ušetřit dost peněz, omezí se chaos na stavbě. Pokud není stavební firma seriózní a použije jiné materiály, než uvedli autoři projektu, mají dobře ošetřenou právní ochranu.

  • S kolegou Kubíčkem jste začali spolupracovat brzy po studiích se záměrem, že se budete společně věnovat nízkoenergetickým rodinným domům?

Seznámili jsme se na konferenci, kde jsem prezentoval svůj první dům v Letovicích. A brzy potom jsme se pustili do společných projektů. Neměli jsme důvod stavět jinak.

  • Jak máte rozdělenou práci?

Jako architekt vytvořím základní koncept a hmotu domu. Během procesu navrhování se často obracím na specialisty, abych s nimi konzultoval, jaké konstrukční řešení nebo TZB by pro danou stavbu bylo nejlepší. Ve Vídni jsem zjistil, že kooperace těchto profesí je naprosto přirozená, a to od úplného začátku.

Souboje mezi stavbaři a architekty tam neexistují, diskuze probíhají, ale s oboustranným respektem. To jsme přenesli do vlastní kanceláře: architekt spolupracuje s kolegy – Rosťa Kubíček navazuje na rozhovory s klientem i s odborníky a soustředí se na co nejlepší výsledné řešení stavební fyziky, konstrukcí a TZB, Jan Vintr se zase více věnuje stavební části projektu. Jako v každém ateliéru, jedná se o týmovou práci.

  • V posledních deseti letech, tedy během trvání existence vašeho ateliéru, se objevila řada nových materiálů, ať už v izolacích nebo pro samotné konstrukce. Prošli jste si svoji vlastní cestu v této oblasti?

Co se týče nosných konstrukcí, u prvního domu jsem se rozhodl pro pálené cihly s integrovanou izolací. Několik posledních let stavíme převážně z vápenopískových tvárnic, které mají skutečně výborné akumulační i statické vlastnosti. Používáme dvojvrstvé zdivo – u nosné části přidáváme ještě poměrně silnou vrstvu zateplení. V některých případech jsme se rozhodli pro dřevostavby, pak volíme CLT panely.

Hodně záleží i na požadavcích klienta, ke kterému materiá lu se přiklání, na velikosti stavby a na samotné parcele… Vlastní dům jsem si stavěl z vápenopískových cihel, vyhovuje mi pevnost a štíhlost tohoto materiálu; pevnost se téměř rovná pevnosti betonu v tlaku. Co se týče tepelné setrvačnosti, naprosto nám vyhovuje. Když do interiéru zasvítí slunce, nemá tendenci se tak rychle přehřát, hmota teplo pojme do sebe.

  • Když jsme si loni užívali letní vedra mnoho měsíců za sebou, váš dům se stále nepřehříval?

Měli jsme doma nejvíce 26 °C a když jsem měl možnost srovnat, jak se chovají ostatní domy, často i dobře a solidně postavené, bylo tam 28 °C i více. Dům se ale snažíme aktivně chladit větráním v nočních hodinách.

  • Občas slyším, že je tento typ zdiva příliš nákladný…

Pokud komplexně porovnáme plochu dvouvrstvého zdiva, je to o něco dražší varianta. Ale statické vlastnosti vápenopískových cihel jsou takové, že například nepotřebujeme tak velkou základovou desku. Při porovnání jednotlivých výhod tedy zjistíte, že ušetříte jinde. Ve svém domě například nepotřebuji chlazení interiérů v létě, stačí přirozené chlazení.

  • Který z domů na vašich stránkách to vlastně je?

Dům Zet. Při jeho návrhu mě ovlivnila rakouská škola architektury, mohl jsem postupovat odvážněji, formovalo ho slunce. Není nutné stále respektovat jen tři základní osy x, y a z.

  • Ale počáteční fáze modelování musela být hodně složitá?

Bylo to tak, jak už jsem říkal – počáteční investice byla pracná a nákladná, ale vyplatila se. Přál jsem si dům, kde můžeme v budoucnu vytvořit dva samostatné byty. K druhému bytu vede nezávislé exteriérové schodiště, které je logicky v určitém úhlu.

Nechtěl jsem, aby stínilo okna, proto jsou okna vychýlená tak, aby v zimě odpoledne stále ještě byla osvětlená. A naopak v létě je schodiště stíní. Plní tedy i funkci stínicí a do značné části formovalo pojetí stavby. Okna máme dřevohliníková s trojskly. Rámy u ostění jsou zateplené, takže lepších tepelně izolačních parametrů.

  • Opět se jedná o větší investici, ale asi se vyplatí…

Okna jsou po mě důležitým prvkem stavby, základem práce s architekturou. Jejich parametry sleduji, vybrat správný rám je věda sama o sobě. Je to jeden z nejslabších článků stavby, tepelné mosty přes rámy oken se často podceňují.

  • Vývoj TZB je dnes téměř nepřehledný, ale sledovat ho patří k vašim povinnostem.

Dříve se jednalo o několik zařízení z Rakouska a Německa, dnes už se produktům pro pasivní domy věnuje i spousta českých firem. Každý náš dům je jiný, TZB koncept se u nás neustále mění a vyvíjí. Hodně ho ovlivní požadavky klientů, máme s nimi na toto téma řadu schůzek. Někde můžeme využít tepelné čerpadlo s vrty do země, jiný pozemek toto řešení neumožňuje.

Jsou klienti, kteří nechtějí být závislí na dodávkách elektřiny, proto se rozhodnou pro kotel na pelety. Jiní zase chtějí vytápět dům sluneční energií, takže vybíráme mezi fotovoltaikou nebo kolektory. Další investor si přál co nejmenší plochu technické místnosti, proto jsme se rozhodli pro kompaktní jednotku o velikosti větší ledničky.

Má v sobě rekuperaci, vytápění, chlazení a malý zásobník tepla. Je to chytře vymyšlené, většinou je toto zařízení napojené na tepelné čerpadlo, případně na fotovoltaiku. Nezabírá místo a nároky na architekturu jsou stejné zhruba jako vestavěná skříň. Ve svém domě jsem se rozhodl využít aktivaci betonové desky – její dlouhá setrvačnost je pro mě velká výhoda. Když jsem nedávno přijel po pěti dnech z dovolené, měl jsem v interiéru při vypnutém topení o jeden a půl stupně méně než obvykle…

  • Aktivaci betonové desky známe u stropních konstrukcí, ale ve vašem domě je v základové desce. Je to běžné řešení?

V našem ateliéru ano – základová deska leží ve vaně z izolace z granulátu pěnového skla, vznikne tak krásná termoska bez tepelných mostů. Hmota základů je tedy v interiéru, v teple a suchu, netrpí teplotními výkyvy a není ani příliš namáhaná. Navíc jsem mohl v desce vést další rozvody TZB, například vzduchotechniku pro větrání, elektroinstalaci, kanalizaci a rozvod vody.

Technická místnost má 3,5 m2, je tedy úsporná, navíc je tu i pračka a sušička. Výměník rekuperace se nachází v podstropní jednotce, takže nezabírá skoro žádné místo. Dále tam máme malé tepelné čerpadlo typu země-voda, které ohřívá zásobník tepla. Chlazení v domě nemám, byl jsem omezen rozpočtem pro hypotéku. Ale musím se pochlubit, že jsem se dostal až o 30 procent pod běžnou cenu při realizaci běžné stavby.

  • Jak je to možné?

Stavěl jsem formou subdodávky včetně výběru materiálů a stavebních prvků jako například oken. Když jsem dostal nabídky, které se mi zdály předražené, uvažoval jsem o tom, že se pokusím práce provést svépomocí.Někdy se mi vyplatilo být řemeslníkem, i když pro to nemám zvláštní talent, nejčastěji jsem vyhledával drobné živnostníky. Asi nejdůležitější bylo, že jsem si stavbu pečlivě řídil. Právě na základě zkušenosti z Rakouska jsem věděl, že je to opravdu nutné.

  • Jsme tedy u kvality provedení stavby – to je téma, o kterém se stále mluví…

Mám zkušenosti, že někdy i odborná firma některé věci udělá v horším standardu než majitel, který se na ně soustředí sice ne s dokonalou zručností, ale s náležitou péčí. Ví, že v domě bude dlouhá desetiletí bydlet a má tedy zájem na tom, aby konstrukce byly dokonale ochráněné, aby je neničila vlhkost. Hodně důležitý je také dozor na stavbě.

Investor nemusí projektu nijak zvlášť rozumět, ale měl by být ve stálé koordinaci s architektem. I proto je výběr architekta důležitý, měl by k němu mít důvěru a měl by také vědět, jakou kvalitu staveb od něho může očekávat. My například striktně vyžadujeme, aby se postupovalo podle projektu. To se často neděje, firmy chtějí stavět rychle a vydělat, takže chaoticky a bez rozmyslu mění materiály a také některé postupy.

  • Povězte mi ještě něco o vašem plusovém domě. Jeho vynikajících výsledků jste docílili tak, že je tam pronajímatelný byt? Nebo to bylo jinak?

Aby byl dům plusový, základem je vždy stavba v pasivním standardu. K ní se pak ještě může přidat nějaký aktivní prvek, jako fotovoltaická nebo větrná elektrárna. Tento dům přebytky energie má, postará se o ně fotovoltaika. Byt, který se pronajímá, je bonusem navíc, zajistil především splácení hypotéky.

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*