Tip redakce, Zajímavé stavby

Obnova historicky vzácné elektrárny u Liberce

Strojovna jako v novém

Vodní elektrárna v Rudolfově v Jizerských horách, prohlášená v létě 2014 kulturní památkou, získala v rámci dalšího kroku rekonstrukce nové obklady ve strojovně, věrné repliky původních. Glazované, tzv. bělninové obklady, používané například i v brněnské vile Tugendhat, pocházely z továrny RAKO. Značka RAKO nyní vyrobila pro elektrárnu repliky původních obkladů včetně ručního zabrušování hran jednotlivých obkládaček.

Vodní elektrárna v Rudolfově postavená v letech 1925–1928 se nachází na okraji Liberce. Hodnota díla spočívá nejen v samotném objektu od renomovaného architekta Artura Payra, ale také v komplexu dochovaných a stále plně funkčních stavebních, mechanických i elektrických částí. Elektrárna v Rudolfově byla v roce 2014 vyhlášena Ministerstvem kultury ČR kulturní památkou.

Na zakázku

Oprava obložení strojovny byla jednou z částí postupné rekonstrukce objektu. Z dochované části obkladů bylo patrné, že tehdejší dodávku zajistila firma RAKO. Původní obkládačky byly glazované bělninové bezespárové obklady, běžně používané ve 30. letech minulého století. Dodnes je možné je spatřit v průmyslových objektech vybudovaných v období první republiky, jako jsou např. jatka, potravinářská či zdravotnická zařízení.

Tyto obklady byly původním materiálem také v brněnské vile Tugendhat. Při památkové restauraci této vily v letech 2010–2012 byly použity repliky původních obkladů vyrobené na zakázku právě značkou RAKO, kterou dnes zastřešuje společnost Lasselsberger.

Oprava právě začala

Ručně zabroušeno

Původní varianta dílčího doplnění replik obkládaček a jejich zakomponování do stávající plochy, nebyla realizována. Rozdíly ve výrobních technologiích jsou důvodem drobných odlišností ve vzhledu původních obkladů a replik, které by v ploše jen vynikly. Na základě požadavku investora Povodí Labe, s.p., a dodavatele LABSKÁ, strojní a stavební společnost s.r.o., společnost Lasselsberger, výrobce keramických obkladů RAKO, vyvinula více než 40 m2 speciálních lesklých bílých a černých obkládaček, replik původních obkladů v pěti rozměrových variantách a tvarech odpovídajících původním obkladům. Rozměr zhruba 150 × 150 mm byl vyroben rektifikací tak, aby byl napodoben charakter původního tvaru. Síla střepu byla dána požadavkem na originální rádius klopených hran obkládaček.

Připravené repliky byly zaměstnanci ručně zabrušovány, a to z jedné nebo ze dvou stran. Obklady a související činnosti v roce 2018 realizovala LABSKÁ, strojní a stavební společnost s.r.o., v rámci komplexní investiční akce MVE Rudolfov. Celkový finální vzhled nových obkladů ve strojovně elektrárny byl dozorovými orgány včetně Národního památkového ústavu vysoce pozitivně hodnocen.

Projekt a stavba

Série katastrofálních povodní, sužujících jizerskohorské podhůří ve druhé polovině 19. století, vyvrcholila v roce 1897. Odpovědí se stala ambiciózní výstavba soustavy protipovodňových přehrad, z nichž mezi prvními, spolu s libereckou nádrží Harcov, vyrostlo vodní dílo Bedřichov na Černé Nise, vybudované mezi lety 1902–1905. Již o dva roky později spolutvůrce ideje přehrad, významný vodohospodářský odborník Ulrich Huber, zaslal libereckému magistrátu operát o využití vodní síly na Černé Nise pod bedřichovskou nádrží. Roku 1910 vznikl v kanceláři firmy Ganz & Co. V rakouském Leobersdorfu první projekt, který již počítal s později použitou turbínou typu Pelton o předpokládaném výkonu asi 300 kW a záložním spalovacím motorem.

Záměr sice předpokládal umístění elektrárny výše proti toku, než je tomu dnes, ale již přinesl návrh úbočního přivaděče od přehrady k Rudolfovu s využitím spádu tlakovým potrubím. Realizaci zmařila první světová válka, avšak nedlouho po skončení konfliktu dochází k oživení zájmu o stavbu díla.

Četným průmyslovým podnikům v údolí Černé Nisy a obcím Kateřinky, Rudolfov a Bedřichov dodávala elektřinu společnost Přespolní elektrárna Liberec (Elektrischen Überlands-Werkes reg. Genossenschaft m. b. H. In Reichenberg, dále EÜW).

Elektřinu svým odběratelům v této lokalitě distribuovala zemním kabelem o napětí 5 kV, který vedl z uhelné elektrárny v Andělské Hoře přes spínací a rozvodnou stanici ve Stráži nad Nisou. Ztráty přenosem dosahovaly až 30 % a elektrárna nebyla schopna stoupající poptávku dožilým vedením uspokojit.

Do hry se tak vrátila myšlenka vodní elektrárny přímo v průmyslovém údolí Černé Nisy. Za tím účelem bylo založeno Konsorcium pro zřízení elektrárny na bedřichovské přehradě, jehož klíčovou postavou se stal Ing. Ludwig Hamburger. Ten představil koncepci dvou turbosoustrojí, jednoho vysokotlakého (dnešní MVE Rudolfov I) a druhého středotlakého pod vyrovnávací nádrží (dnešní MVE Rudolfov II). Dne 15. srpna 1924 získává Hamburger vodoprávní konsens, který 19. května 1925 převádí na EÜW, v níž majoritu drželo město Liberec.

Jako generální dodavatel stavby byla vybrána liberecká společnost Ed. Ast, Stroner & Co., jejími subdodavateli se staly firmy Pittel & Brausewetter a dále L. Bill & Co. Termín dokončení stavby byl stanoven na závěr roku 1927, ke kolaudaci však došlo až v létě 1929. Stavbu provázel kolosální skandál, protože původní rozpočet ve výši 7 505 999 korun byl překročen až na 26 159 378 korun.

Vodní elektrárna

Vodní elektrárna byla nazývána jako „špičková“, což je označení vycházející z její funkce. V odběratelských špičkách totiž vypomáhala uhelné elektrárně v Andělské Hoře. Tato technická památka je tvořena nejen vnější schránkou, ale celým souborem staveb zajišťujícím provoz díla.

Samotný objekt elektrárny je dílem renomovaného německého architekta, Artura Payra (1880–1937), profesora Německé vysoké školy technické. Vyznačuje se množstvím technických prvků, které jsou i v současné době plně funkční.

Až do čtyřicátých let 20. století byla vlastníkem elektrárny v Rudolfově Přespolní elektrárna Liberec, společnost družstevního charakteru. Od roku 1961 až do roku 1996 elektrárnu provozovala Severočeská energetika Děčín, nyní je ve vlastnictví Povodí Labe, s.p.

Informace o tvůrci
Artur Payr (*1880 Bregenz, Rakousko – †1937 Praha) architekt, profesor Německé vysoké školy technické v Praze.
Mezi roky 1898–1903 studoval na Vysoké škole technické v Mnichově u Karla Hochedera a Friedricha von Thiersche. V následujícím období působil ve Výmaru a v Innsbrucku. Roku 1917 začíná učit na pražské německé technice, jeho žákem byl např. architekt Karl Winter, autor radnice v Jablonci nad Nisou.
Kromě své pedagogické činnosti byl aktivní v oborových organizacích českých Němců. Mimo rudolfovské elektrárny je též autorem vily čp. 953-1 v Horově ulici v Liberci, kterou navrhl roku 1925 pro místopředsedu představenstva Přespolní elektrárny Rudolfa Preibische. Z jeho realizací v oblasti hydroenergetiky zaslouží zmínit také expresivní vodní elektrárna v Lomazicích u Kadaně z let 1919–1925, zatopená v roce 1966 vodami Nechranické přehrady. Payr je také architektem přehrady Březová u Karlových Varů, vyprojektované roku 1928 a budované v letech 1931–1934.

-jiki-

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*