Zajímavé stavby

Region hledá identitu i v papírně v Doubravě

Ašsko, nejzápadnější výběžek českého státu vybíhající do německého území, prošlo za posledních takřka sto let složitým vývojem. Dějiny zde kráčely okovanou botou a mnohdy po ní zbyly pouze ruiny. Dnes se to mění. Cyklostezky míří až do Německa. Region hledá novou identitu a obnově tradičních průmyslových odvětví – alespoň ve skanzenech – se daří, i když pomalu.

Historická kontinuita byla po světové válce přerušena odsunem německého obyvatelstva a průběh dosídlování byl pak silně ovlivněn studenou válkou a vytvořením tzv. železné opony – pevné hráze socialismu. Prakticky to znamenalo přítomnost vojsk pohraniční stráže, ploty z ostnatého drátu, pohraniční pásma s omezenou možností přístupu, likvidaci vysídlených obcí a samot, které by mohly poskytovat úkryt „narušitelům“.

Dnes zejí vojenské objekty prázdnotou, zaniklé obce, statky a samoty zarůstají vegetací, bývalé ostřelovací průseky s tzv. signálkami se proměnily v cyklostezky a kraj si namáhavě hledá novou identitu. Původní obyvatelé ve spolupráci s místními obnovují zpustošené hřbitovy svých předků a noví obyvatelé se snaží upravovat kraj jako svůj domov. Obnova a památková ochrana bývalé papírny v Doubravě jsou pozoruhodným příspěvkem k těmto snahám.

Zapomenutá tradice

V knize „Život a dílo mlynářů a sekerníků v Čechách“ se můžeme dočíst, že první papírnu v Čechách postavili italští papírníci po roce 1370 u Aše s odkazem na Kroniku techniky F. R. Paturiho. Tam však na str. 87 čteme: První papírna u nás vznikla r. 1370 v Chebu. Pak je tu listina datovaná do roku 1562 na papíru s vodoznakem erbu Zedtwitzů, kteří byli vrchností v Doubravě. Nasvědčuje tomu, že tu v té době již papírna fungovala, ale její existence není jinak doložena. Jisté je, že počátkem 16. století se v českých zemích začalo rozvíjet papírnictví šířící se k nám z Německa. Nejstarší papírny vznikaly ve městech, teprve později se začaly objevovat na venkovských feudálních velkostatcích. Jednou z nejstarších oblastí papírenské výroby se na rozhraní 16. a 17. století stalo Ašsko.

Podhorské přírodní podmínky Ašska nesvědčily tradičním zemědělským formám hospodaření s pěstováním obilí. Půda se proto využívala spíše jako pastviny dobytka a ovcí, také se pěstoval len. Mouka se dovážela z úrodnějšího Chebska. Množství bohatě zásobených vodních toků poskytovalo zdroj energie pro pohon výrobních zařízení. Nemožnost většiny obyvatelstva uživit se zemědělstvím zase zaručovala dostatek levné pracovní síly. Stávající obilní mlýny začaly měnit svou funkci. Začala se rozvíjet textilní výroba a výroba papíru.

V roce 1930 dle Seznamu vodních děl Československa 1930 existovala v Doubravě následující vodní díla: mlýn Adama Thorna (č. p. 85), papírna Gustava Steinla (č. p. 84), papírna Arnošta Wunderlicha (č. p. 31), tkalcovna Christiana Geipla (č. p. 64) – Francisova turbina, další kolo na svrchní vodu, tkalcovna C. Weugandta (č. p. 3) a papírna Roberta Dietla (č. p. 45).

Vrchnostenská papírna skončila krachem

Nejstarším doloženým papírníkem v Doubravě byl Tobias Köppel, jenž byl nejspíše nájemcem vrchnostenské papírny ve 2. čtvrtině 17. století. Jeho syn Adam přivedl podnik k rozkvětu a stal se zámožným a významným občanem a správcem zedwitzovských cínových dolů. Po jeho smrti v roce 1704 převzal papírnu jeho zeť Johan Michael a stal se pokračovatelem dynastie, která doubravskou papírnu provozovala po celé 18. a první čtvrtinu 19. století. Jeho syn Johann Jobst zefektivnil výrobu aplikací holandru vytesaného z kamene, jenž se zachoval dodnes s vročením „JJM 1750“.

V další generaci Johann Adam Michael koncem 18. století nechal veškeré dřevěné zařízení nahradit kamenným, jejichž torza se rovněž zachovala. Jde o pozůstatky dvojité vany a mísící nádrže datované do let 1778 a 1787. Zdejší papír nesl pečeť nejvyšší kvality. V roce 1786 však Johan Adam Schindler založil nedaleko novou papírnu a v důsledku tvrdého konkurenčního boje začal význam původní papírny upadat. Poslední z rodu Michaelů zemřel roku 1841 bez mužských potomků a papírnu po něm převzal jeho zeť J. Ch. Geipel. Rodina Geipelů provozovala papírnu až do roku 1914.

V první polovině 19. století se výroba přeorientovala na výrobu lepenky a kartonů využívaných rozvíjejícími se textilními podniky. Zařízení bylo doplněno kolovým mlýnem, ale papírna již nedokázala držet krok s modernějšími podniky, výroba byla několikrát dočasně zastavena. Po 2. světové válce a odsunu německého obyvatelstva byla papírna začleněna do národního podniku Chebské papírny, měla pouze dva zaměstnance a v roce 1950 byl její provoz definitivně ukončen.

Základní suroviny

V počátcích sloužily jako základní surovina lněné hadry, roztříděné a očištěné od nepatřičných částí byly rozřezávány a změkčovány hnitím ve vodní lázni, následovalo rozmělnění v dřevěných stoupách. Tak se po 12 i více hodinách vyrobila polodrť, ta se po uležení znovu vrátila do stoupy, aby byla zpracována na jemnější tzv. celodrť. Vany a kádě na jejich uložení byly nejdříve dřevěné, doplňované kovovými deskami, kolem poloviny 18. století byly nahrazovány kamennými. Zásadní technologickou změnou byl holendr vynalezený roku 1670 v Holandsku. Tam byl po desetiletí utajován, ale vandrující tovaryši jeho princip posléze rozšířili po Evropě. Jeden z prvních byl postaven roku 1750 v Doubravě. Šlo o vanu vybavenou válcem s řadou bronzových nožů, který se otáčel proti pevným nožům na dně vany a rozmělňoval a mísil lněný materiál. Proti dřevěným stoupám se tak až desetkrát zvýšila produktivita práce.

Do papírové hmoty se pak přidával klih, kamenec s mýdlem, kaolin, mletý vápenec, mastek, případně podle druhu papíru i některé další přísady. Kaše z jemné drti se nabírala na drátěná síta v dřevěných rámech, odkud se sklápěla na plstěnou podložku a lisem zbavená vody snímala z plsti. Papír se potom sušil, běžně na půdách, což dokládají i staré fotografie papíren s mohutnými provětrávanými střechami. Pak se papír namáčel v klihové vodě a znovu sušil. Potřebný klih se vyráběl vařením odpadků kůžiček a ovčích nožiček ve velkém kotli. Značení papíru se provádělo filigránem, zpočátku jednoduchým symbolem, později stále složitějším, často se objevovaly vrchnostenské erby. Provádělo se osazením značky na síto, čímž se zeslabila síla papíru, který se stal v tomto místě průsvitnější.

S rostoucí spotřebou papíru nastává nedostatek základní suroviny – hadrů a hledají se suroviny náhradní, mezi nimiž hraje vedoucí úlohu dřevo. Rozhodující změnu přinesl v roce 1872 vynález celulózy. Zásluha patří K. D. Eckmanovi, který v Bergviku (Švédsko) vařením dřeva v louhu ze sirného dioxidu a řeckého magnezitu získal produkt, který se stal základní složkou při výrobě papíru v dalším období. Koncem 19. století se prosazují kolové mlýny vhodnější pro recyklaci starého papíru, jehož podíl se ve vstupní surovině neustále zvyšoval. Touto technologií se pak ruční papír vyráběl až do konce 2. světové války. Na začátku 19. století se nacházelo na Ašsku 51 mlýnů, jen na katastru Doubravy bylo vybudováno šest náhonů. V první polovině 20. století jsou však vodní kola běžně nahrazována turbinami.

Pocit domova
Pocit „domova“ je ošidná záležitost, ke které se přichází ojedinělým způsobem. Já osobně mám jednoznačný pocit „domova“ na Chodsku. Tento pocit nemám v Karlových Varech a na Karlovarsku, kde žiji, a rád, již téměř 55 let, ani v Praze, kde jsem se narodil a až do vítězného února jako pražské dítě žil, ale ve Staňkově na Domažlicku, kde jsem chodil do školy a v Domažlicích a na Chodsku vůbec, kde jsem absolvoval Střední průmyslovou školu stavební.

Ne tak můj vrstevník a přítel Ing. arch. Lubomír Košek, který se zde, jako nemnoho mých vrstevníků, narodil, vystudoval střední školu a poté odtud odejel na vysokoškolská studia do Prahy, aby se po absolvování opět do Karlových Varů vrátil. On je tady opravdu „doma“. Je to zřejmé z připojeného článku o textilce v Doubravě na Ašsku. Nejpodstatnějším zjištěním pro mne je skutečnost, jakým způsobem se zachovali k technické památce „Papírně v Doubravě“ noví obyvatelé města Aš. Je to dle mého názoru doklad o tom, že i oni jsou zde již opravdu „doma“.

Ing. Svatopluk Zídek Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI

Němci odešli

Tak jako v případě mnohých dalších průmyslových podniků na Ašsku po odsunu německých obyvatel provoz papírny v Doubravě brzy skončil a příroda i lidé zahájili postupnou proměnu objektu v ruinu. Po půlstoletí zde zůstaly náletem zarostlé základy budov, kamenné mlecí kolo, kamenná nádrž holendru, míchací kádě a vodní náhon. Ten se dočkal využití v období, kdy se začaly budovat malé vodní elektrárny. Pod jeho ústím byla zřízena strojovna s Francisovou turbinou vyrobenou roku 1920 v německé Žitavě a přenesenou sem z bývalé pily na Vitickém potoku u Karlových Varů. Zařízení dosahuje výkonu 5,2 kW na spádu 3,7–3,8 m a hltnosti 250 l/s. Vyrobený elektrický proud je dodáván do rozvodné sítě.

Podnět k obnově torza doubravské papírny dal ašský zakladatel Společnosti pro výzkum kamenných křížů a spolupracovník ašského muzea Jaroslav Vít, jenž je náhodně objevil v roce 1991 při cestách podél Bílého Halštrova. Narazil na vodní náhon a posléze na vzrostlé stromy zarostlé ruiny, mezi nimiž se nacházely zbytky původního technologického vybavení. S kolegy z textilní továrny, kde tenkrát pracoval, je zčásti vykáceli a obnažili základy papírny. Kamenná vana holandru s letopočtem 1750 byla převezena do ašského muzea a papírna byla dnem 13. listopadu 1991 prohlášena kulturní památkou rejst. č. ÚSKP 38102/4-4681, katalog. číslo 1000150064.

Zpřístupnění památky

Práce na dnešní podobě areálu byly zahájeny v roce 2012 s finančním příspěvkem programu ministerstva kultury „Obnova kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností“ ve výši 50 000 Kč. Byla odstraněna náletová zeleň, která svými kořeny narušovala zdivo, kameny z rozpadlých zdí byly uloženy pro následné použití a zbytky kamenných ostění uloženy v ašském muzeu. Práce prováděla firma Odehnal – Stavo s.r.o. podle dokumentace zpracované Ing. Pavlem Sobotkou – projekce STASO.

V únoru 2013 zastupitelstvo města Aše schválilo zaprvé zpracování projektové dokumentace na projekt „Zpřístupnění památek v Doubravě – Papírna“ Ing. arch. Václavem Zůnou a zadruhé podání žádosti o dotaci na projekt a spolufinancování ve výši 315 000 Kč a předfinancování projektu ve výši 2 100 000 Kč. Bylo navrženo opláštění vodní elektrárny s vyhlídkovou terasou nad její střechou. Stavební práce realizovala firma TERCOM s.r.o. Cheb a papírna se stala výchozím bodem naučné stezky „Zpřístupnění památek v údolí Halštrova mezi Kopaninami a Bad Elsterem“ s jedenácti zastaveními opatřenými informačními tabulemi. Deset jich je na českém území, jedenáctá na území německém u zrekonstruované plovárny s chráněnými dřevěnými budovami.

K papírně se vrátily z ašského muzea kamenné vany včetně vany holandru z roku 1750 a byly tu osazeny vedle dalších částí nalezených zbytků technologie v rámci úprav okolí papírny. Zdivo vlastní papírny bylo dozděno nad nově osazenými nalezenými kamennými ostěními otvorů. O historii papírny a obecně papírenství na Ašsku informuje několik tabulí. V Ašském muzeu jsou k nahlédnutí ukázky výrobků ašských papíren, signovací štočky a několik starých fotografií dávno zmizelých objektů. Areál leží nedaleko státní silnice mezi Aší a Bad Elsterem, na turistické žlutě značené stezce údolím Halštrova a cyklotrasách č. 2062 a 2059, na něž navazuje cyklostezka směřující přes nedalekou hranici do Bad Elsteru.

Ing. arch. Lubomír Košek 

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*