Zajímavé stavby

Tvrz v Kadově jako posvátná sakura

Tvrzí se v odborné literatuře nazývá vrchnostenské sídlo na pomezí mezi hradem a zámkem. V Kadově u Blatné byla budova tvrze vystavěna již v první třetině 14. století, následně byla rozšířena ke konci století 15. Nejmladší etapou vývoje je renesanční palác, který je dendrochronologicky datován k roku 1555. Jde o jednu z prvních renesančních staveb na našem území vůbec, což na pomezí jižních a západních Čech, daleko od velkých sídelních celků, nabývá až dramatické důležitosti. Rodina Těmínova koupila tvrz v Kadově v roce 2017 od dvou spoluvlastníků, kteří v této době stále nenacházeli shodu nad tím, jakou náplň tvrzi dát.

Zastavěná plocha tvrze činí něco málo přes 1350 m2. „Celý život jsem se připravoval na to, abych mohl nějakou tvrz zachránit. V dětství mě sice zajímaly hrady a zámky, ale tvrze z nějakého neznámého důvodu vedly, moc mě zajímaly jejich dochované podoby, rozloha, umístění v krajině. V každé vesnici jsem hledal to starobylé stavení a usuzoval, jak vypadalo v dobách před několika sty lety,“ říká majitel Tomáš Těmín a dodává: „Jako malé děcko jsem si z drobných kamenných kostek po dědovi stavěl všechny možné podoby sídel nižší šlechty, tehdy nebylo tak dostupné focení jako dnes, tak jsem si své výtvory kreslil. Dnes se tomu směji, ale význam tehdejších počátečních zkušeností pro dnešní úkoly je stále patrný.“

Slavné šlechtické rody

Starobylá tvrz v Kadově sloužila k bydlení dvou slavných šlechtických rodů: Řesanských z Kadova a Záborských z Brloha. První rodina tvrz vystavěla a pobývala v ní do druhé poloviny 15. století, o důležitosti sídla svědčí to, že jej tento rod pojal do své přídomku „z Kadova“.

Z rodu Řesanských je třeba zmínit Přibíka z Kadova, který se na blízkém hradě Rabí proslavil tím, že podle legendy, ale s velmi reálným základem, vystřelil Janu Žižkovi z Trocnova druhé oko. Zábořští se zase zapsali do regionálních dějin tím, že ačkoliv katolíci, a tudíž v době pobělohorské nějak zásadně nepotrestaní, stal se jejich synovec Albrecht plukovníkem v armádě švédské ve válce třicetileté.

Záborští bydleli na tvrzi téměř 200 let. Tvrz byla dokonce i majetkově rozdělena a každý palác obývala jiná rodina.

Manévry z vojenského cvičení v roce 1899

Bydlení již nevyhovovalo

Po roce 1677 již na tvrzi šlechta nebydlí. Její část je upravena na byt šafáře a jeho pomocníků, v roce 1829 je ztráta sídelní funkce dovršena přestavbou na sýpku. V žádném ohledu nové určení její hodnotu nesnížilo, naopak se dá uzavřít, že díky ní se obě budovy tvrze zachovaly do dnešní doby. Navíc osud spojený s přestavbou na sýpku se nevyhnul valné většině českých tvrzí. Vedle tvrze byl pivovar, hospodářské budovy pro dobytek, později i myslivna a pastouška.

Hledání v minulosti

„Ihned poté, co jsme tvrz koupili, zajistili jsme dendrochronologický průzkum, ten udal tón její rekonstrukce. Bez historických souvislostí není možné žádnou památku opravovat, představa se musí podřídit vědeckému pohledu na její zachování. To bohužel dnes málo vlastníků dokáže pochopit,“ začíná vyprávět svůj příběh Tomáš Těmín. Průzkum odkryl velmi zajímavé souvislosti, v šalování sklepa byla šindel, která byla datována do 60. let 15. století.

Celý krov nad renesanční částí tvrze je pak ze dřeva, které bylo smýceno v 80. letech století 17. S ohledem na tuto skutečnost se Tomáš Těmín rozhodl jako první zachránit značně vyhnilé prvky, tvořící součást právě tohoto pozdně renesančního krovu.

„Nesmírně těžké bylo najít schopné tesaře. Dostali jsme ale od pracovníků Městského úřadu v Blatné kontakt na místní řemeslníky, kteří osvědčili své zkušenosti při rekonstrukci krovu blízkého zámku v Bratronicích,“ dodává Tomáš Těmín a připomíná, že spolupráce s nimi byla opravdu skvělá.

Jejich znalost historických souvislostí a postupů je v dnešní době k nezaplacení. Bylo nutné protézovat většinu vodorovných trámů a citlivě je napojit na původní části, které nebyly uhnilé. Za nejtěžší výkon považuje však majitel výměnu vazného trámu, kdy bylo nutné celý historický krov podepřít a zajistit, aby nespadl. Dílo se nakonec šikovností tesařů podařilo na jedničku. Ruku v ruce s opravami krovu prováděli majitelé vyklizení a vyčištění, tvrz sloužila posledních 200 let jako sýpka, nemělo je tak udivit, že se vysálo ze spár a dutin několik metráků obilí, z trámů konečně zmizela mastnota a závěsy pavučin.

Odstartovala rekonstrukce

Pak majitelé přikročili ke kompletní rekonstrukci okenních otvorů. Okna vybrali z drásaného dřeva. Mnoho času rozmýšleli, zda nepoužít skla s olověnými výplněmi, ale pro neobvyklou kombinaci s mřížemi se nakonec rozhodli pro klasické okenní tabulky. Od té doby konečně platí, že do tvrze již nebude ani pršet ani vát sníh. Při rekonstrukci střechy předchozími majiteli došlo navíc k utržení římsy, a proto byla při této práci římsa v délce deseti metrů dozděna. Došlo taky na některé vnitřní statické opravy.

Následující rok 2019 zasvětili majitelé odstranění navážky ze dvora tvrze. Nikdo by netušil, že za sto let může být kdosi schopen navést na plochu několika set metrů čtverečních postupně téměř metr odpadní zeminy a sutě. Při snížení terénu byly odkryty zbytky komunikačních stavebních prvků, které příslušely k renesančnímu křídlu tvrze. Všechny nalezené pozůstatky majitelé archeologicky vyhodnotili prostřednictvím našeho předního odborníka na kasteologii Jana Anderleho. Byla nalezena keramika, která posunula vznik vrchnostenského objektu na zdejším místě až do doby posledních Přemyslovců, tedy do poloviny 13. století.

Ze dvorní části majitelé postoupili dále a odkopali základy celé tvrze. Může se to zdát poněkud pitoreskní, ale celá tvrz tím velmi povyrostla. „Umístění tvrze v krajině je téměř dokonalé, nestojí sice na nejvyšším místě obce, nicméně se nalézá na terénní hraně, která je oddělaná od nejvyššího bodu přirozeným snížením terénu,“ uvádí Tomáš Těmín a dodává: „V Kadově se nachází jedinečný soubor památek. V poslední době je na výsluní termín barokní krajina. Já na barokní krajinu moc nevěřím, právě v Kadově se ukazuje, že urbanistický celek a jeho širší okolí formoval hlavně raný novověk. Tvrz jako vrchnostenské sídlo, na něj navazující dvůr a gotický kostel, doplnila již ve středověku do hrdla sevřená náves. Baroko přidalo pouze faru, logicky spíše spojenou s budovou kostela než s jinými krajinnými prvky. Špitál a novogotická kaple jen doplnily v době klasicismu stávající situaci.“

Současně tím vyjmenoval všechny památkově chráněné objekty v obci, která čítá jen několik set obyvatel. Nemovitých památek je v ní umístěno úctyhodných pět. „A to ještě nepočítám dvě pozdně gotické sochy v Národní galerii, sv. Václav a sv. Zikmund z Kadova patří k perlám sbírek z daného období.“

Našel se gotický portál

Letošní rok a rok minulý věnovali majitelé odkrytí sklepů v gotickém křídle, překvapil je nález gotického portálu, který spojoval ústřední část se dvěma protilehlými prostory. K odtěžení došlo až na úroveň původní podlahy. Při vstupu do západního sklepa v renesančním křídle se našly základy čtvercové věžice, kterou by majitelé rádi obnovili, projekt se již chystá. Stejným způsobem jsou majitelé nyní v jednání s NPÚ ohledně obnovení vstupu do dalšího sklepa ve stejném křídle. Další práce byly podniknuty v rámci širšího projektu na odstranění traverzy a pomocných dřevěných konstrukcí v renesančním křídle. Aby se plánovaný projekt mohl v takovém rozsahu realizovat, bylo nutné letos v létě svázat zdivo helikálními páskami, což je naprosto neinvazivní způsob statického zajištění, speciálně koncipovaný pro nemovité kulturní památky.

Za nejdůležitější počin letošního roku však považují majitelé postupnou rekonstrukci vnitřních prostor, kterou chtějí dokončit příští rok. V nejstarší části tvrze je takový počin spojen s restaurátorskými pracemi na objeveném původním gotickém vstupu (sedlovém portálku) v úrovni prvního patra původní tvrze, který bude zvýrazněn jako zvláštní prvek ve velkém prostoru prvního i druhého sýpkového patra.

„Obnovujeme původní barvu z gotické etapy vývoje. Jde o vápenný nátěr, který netónujeme chemicky, ale jen přírodním, tedy původním způsobem. Do vápna přidáváme sušenou hlinku, nasbíranou na místních polích. Jedině tak dosáhneme maximální míry autenticity. Středověký stavebník se choval úplně stejně. Každá místnost tak bude mít originální nátěr, tónování se bude mírně lišit podle světlosti interiérů,“ uvádí Tomáš Těmín a plánuje: „Každou místnost vybavíme nábytkem, který bude nejlépe zapadat do konceptu bydlení předbělohorské nižší šlechty. Nábytek jsme sbírali po celé latinské Evropě několik let, podařilo se nám za vynikající cenu sehnat opravdové skvosty. Můžeme se pochlubit skutečně zdařilým historizujícím nábytkem, kde každý kus měl již při koupi v prostorách tvrze své místo. U stěn budou stát masivní truhlice s fgurálními vzory, uprostřed sálů pak stoly a židle, které po raně novověkém obyčeji budou umístěny i podél stěn. V každé místnosti by měl stát nepostradatelný sekretář. Na cestě je i postel s nebesy a lavice s úložným prostorem. Plánujeme tvrz otevřít pro veřejnost, pro ubytování by měla sloužit budova bývalé hospody, kterou rekonstruujeme v poněkud modernějším stylu. Budou tam dva samostatné apartmány a WC pro veřejnost, přístupné nezávisle na nich.“

Jiří Těmín stavební práce řídí, takže ještě dodává: „V dnešní době není realizace staveb lehká práce, stojí to hodně organizačních schopností, abyste nalezli citlivé a šikovné řemeslníky a pak je sladili do týmu. A to už nemluvím o nedostatku cenově dostupného stavebního materiálu.“

Čekání na první květy

Na závěr obnovy tvrze si majitelé nechávají jak vnitřní prostory renesančního křídla včetně perspektivy obnovení arkýře, tak i vybudování komunikačního zázemí pro oba paláce v duchu historických průzkumů. Omítky a vnější tvář bude zachráněna naposledy.

„Tvrz je živý organismus, neexistuje žádný univerzální recept na obnovu z místa tady a teď. Postupnou rekonstrukcí dochází k odkrývání nových a nových souvislostí, které do značné míry mění představu, k níž jsme chtěli na počátku dospět. Podle mě je to tak dobře, oprava památky je jedno velké dobrodružství. Naše tvrz je jako posvátná sakura ze svatyně Jasukuni. V různých obdobích rozkvete do své nádhernosti, aby pak, třebas zbavená květů, zachovala svoji podstatu pro další období rozkvětu,“ uzavírá Tomáš Těmín.

-jiki-

Bez nadšení by to nešlo
Informace autora vypovídá o složité práci nadšenců směřující k záchraně a návratu do života historické památky. V kraji nedaleko od historicky zajímavých míst, jako je Nepomuk a Lnáře, tak vzniká další unikátní turistický cíl znamenající nejen zachráněnou památku, ale i místo pro rozvoj kultury celého regionu. Dosud jsme v seriálu „Industriální stopy“ časopisu Stavitel čtenáře seznámili s konverzí několika obdobných památek. Věřím, že i záchrana této historické památky jistě bude patřit k těm úspěšným.

V prosinci roku 2014 jsme publikovali článek o unikátní barokní sýpce -Galerii Špejchar v Dolním Skrýchově na okraji Jindřichova Hradce. Toto místo slouží nejen jako unikátní výstavní galerie děl majitele a zachránce objektu sochaře Josefa Anderleho a dalších umělců, ale slouží i jako místo pro ubytování majitele či návštěvníků. Součástí areálu je rozlehlá zahrada se sochami, pavilon Davida Vávry s uměleckými díly současných autorů a součástí sýpky je i restaurace s unikátní čínskou a indickou kuchyní. V únoru roku 2017 byl předmětem seriálu Váchův Špejchar v Drážkově u Sedlčan, v této unikátní gotické tvrzi z přelomu 13. a 14 století, majitele Františka Váchy, jejíž rekonstrukce byla dokončena v roce 2009. Vzniklo nejen muzeum se zaměřením na obtížný život lidí ve středním Povltaví, ale zejména vzniklo místo pro pořádání pravidelných kulturních akcí, lákající k návštěvě nejen obyvatele Drážkova, ale i blízkého okolí. V srpnu téhož roku jsme představili Špýchar ve Vojkově. Zachráněný objekt slouží ke kulturně společenským účelům, rovněž se zaměřením na široké okolí, ale jsou zde zřízeny výstavní prostory historie keramiky, porcelánu kachlí a kachlových kamen i galerie. Je zde bydlení majitelů rodiny Kramperových, kteří objekt zachránili. Část prostor je využívána i o pro degustaci vín Murfatlar Romania, jehož jsou majitelé výhradními dovozci.

Tyto prezentované příklady záchrany historických objektů dokázaly svou dlouhodobou existencí opodstatněnost a účelnost takovéto nejisté investice.

Ing. Svatopluk Zídek, Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*