Zajímavé stavby

Vydařená oprava dolu Alexander

Velká část důlních objektů na Ostravsku už dnes neexistuje. Jejich potřebnost skončila s útlumem těžby černého uhlí. Pro některé se však podařilo najít nové využití. Zvláštní pozornost věnuje státní podnik DIAMO, který se stará o areály zavřených šachet, kulturním památkám. Zdařilá rekonstrukce jedné z nich získala nedávno cenu poroty v soutěži Stavba Moravskoslezského kraje a státní podnik ji loni v září představil veřejnosti. Důl Alexander přilákal během jednoho dne téměř 700 návštěvníků. Tento důl v Ostravě – Kunčičkách vynikal svou kompozicí a barokním stylem už v době výstavby na konci 19. století.

Po útlumu těžby důlní objekty chátraly. K 1. 1. 2002 byla v souladu s usnesením vlády (č. 453/2001) majetkově převedena na státní podnik DIAMO útlumová část OKD, a.s., soustředěná na odštěpném závodě ODRA. V areálech bývalých dolů odštěpného závodu ODRA se, v rámci OKR, na počátku útlumu nacházel největší počet kulturních památek.

Industriální architektura

Tyto doly většinou vznikaly již v 19. století a vynikaly typickou industriální architekturou a mnohdy jedinečným technickým vybavením. Snaha o zachování rozsáhlých důlních areálů i jednotlivých objektů a strojních zařízení ze strany orgánů a odborných organizací státní památkové péče, bez zajištění zdroje jejich financování, vedla během 90. let minulého století k jejich postupné devastaci.

Základní koncepcí o. z. ODRA po převzetí kulturních památek v roce 2002 byla redukce neúměrného počtu památkově chráněných objektů a zařízení s ohledem na jejich památkovou hodnotu, jejich následné využití, dostupnost veřejnosti, zachovalost, možnost jejich obnovy a také možnosti nalezení finančních zdrojů na jejich opravy, udržování a ostrahu.

Cílem bylo památkově chráněné objekty a strojní zařízení předat k dalšímu využití novým vlastníkům z řad fyzických a právnických osob, případně obcím nebo odborným organizacím státní památkové péče.

U objektů a zařízení, u nichž o převod nebyl zájem, byla snaha zajistit z programů Ministerstva kultury ČR, případně od obcí, dotace na jejich opravy tak, aby byla naplněna zákonná povinnost vlastníka kulturní památky v souladu s § 9 zákona o státní památkové péči č. 20/1987 Sb. v platném znění.

Koncentrace kulturních památek

Jedním z převzatých areálů byl i bývalý důl Alexander v Ostravě – Kunčičkách, kde bylo v době převodu soustředěno šest nemovitých kulturních památek – těžní budova jámy Alexander č. 1, těžní budova větrní jámy Alexander č. 2, administrativní budova, kompresorovna, kočárovna a koupelny.

Uvedené objekty byly prohlášeny kulturní památkou České republiky dne 30. 6. 1993 pod rejstříkovým číslem ústředního seznamu kulturních památek ČR 10423/8-3329. Vzhledem k tristnímu stavu většiny převzatých objektů bylo nejprve realizováno jejich základní zajištění za účelem zabránění jejich další devastace.

V letech 2007 až 2013 byly postupně převedeny na nové subjekty – administrativní budova, kompresorovna, kočárovna a koupelny. Ve správě o. z. ODRA zůstaly pouze obě těžní budovy, o které z důvodu existence zlikvidovaných jam pod objekty a tím jejich obtížnějšího využití a rozsahu nutných oprav nebyl mezi investory zájem.

Dlouhá historie

Historie dolu Alexander začala v roce 1896. Důl Alexander původně patřící k důlnímu majetku Severní dráhy Ferdinandovy (viz publikace „Cultural monuments of the Ostrava – Karviná coalfi eld“ autorů: Matěj, Klát a Korbelářová, 2008), byl založen v roce 1896 v obci Malé Kunčice, přejmenované v roce 1925 na Kunčičky.

Důl Alexander se nachází u stejnojmenné stanice Ostravsko-frýdlantské dráhy, při tzv. „Mlýnském potoku“ nedaleko hornické kolonie nazvané Stará osada. Celková rozloha dolu činila 247 ha. Jméno získal důlní areál po Alexanderu markraběti Pallavicinim, jenž byl v letech 1888–1910 předsedou správní rady Severní dráhy Ferdinandovy.

Důl byl postaven na zelené louce v tzv. zámecké kompozici, budovy a zejména fasády těžních budov byly velmi zdobné se spoustou architektonických prvků, z nichž se mnohé dochovaly do dneška.

Veškeré původní budovy tehdejšího dolu Alexander byly zděné a cihly byly vlastní dodávkou společnosti Severní dráha Ferdinandova, což snižovalo vlastní náklady na jednotlivé stavby. Cihelna se nacházela u tehdejšího dolu Jiří v Moravské Ostravě, dnešní ulice Cihelní, s roční kapacitou 6 000 000 ks cihlových jednotek. V areálu byly vyhloubeny dvě jámy: Alexander č. 1 a Větrní jáma Alexander č. 2.

Těžba uhlí na dole Alexander byla započata roku 1898. Uhlí vydobyté v důlním poli dolu Alexander bylo těženo na povrch jámou Alexander č. 1 do konce roku 1926, kdy byl důl sloučen s dolem Hermenegild (Zárubek). Od roku 1927 byla těžba převážena v podzemí na důl Hermenegild. Největší roční těžby – 305 tisíc tun dosáhl důl Alexander v roce 1916. Nejvyšší počet zaměstnanců 1191 měl důl v roce 1921.

Těžba uhlí na dole Alexander byla ukončena v roce 1992. V letech 1993 a 1994 na základě vyhlášeného útlumového programu byly obě jámy zlikvidovány – zasypány a poté provedena demolice nevyužitelných objektů v areálu. Využitelné objekty a pozemky byly postupně převedeny na nové subjekty, takže ve správě o. z. ODRA zůstaly pouze obě jámové budovy s těžními věžemi.

Inspirace dobovými fotografiemi

Při přípravě oprav pomohly dobové fotografie. V roce 2014 byla zahájena náročná jednání s organizací státní památkové péče Národním památkovým ústavem v Ostravě (dále NPU) a orgánem státní památkové péče při Útvaru hlavního architekta Statutárního města Ostrava (dále UHA SMO) s cílem dohodnout se na rozsahu a způsobu oprav na obou těžních budovách.

Vycházelo se z faktu, že budova s těžní věží větrní jámy Alexander č. 2 spolu s přilehlými budovami ventilátoroven se v podstatě dochovala v původní autentické podobě, nedochovaly se jen některé architektonické prvky štítů, střešního zábradlí z balustrád a ozdobných rohových prvků atikového zdiva.

Stejně tak se nedochovaly původní konstrukce venkovních schodišť s pevným zděným zábradlím s geometrickým fasádním dekorem. Těžní budova jámy Alexander č. 1 byla poznamenána v minulosti necitlivými stavebními zásahy a architektonické prvky na fasádách se většinou nedochovaly.

Dohoda s památkáři

S Národním památkovým ústavem a Útvarem hlavního architekta města Ostravy bylo dohodnuto, že těžní budova jámy Alexander č. 1 bude opravena do stavu, v jakém se nacházela na počátku útlumu v roce 1992, bez doplňování scházejících zničených architektonických prvků.

Těžní budova větrní jámy Alexander č. 2 s ohledem na množství dochovaných architektonických prvků na fasádách měla být opravena do stavu roku 1901, kdy byla postavena.

Dále bylo dohodnuto, že součástí projektové dokumentace pro opravu těžní budovy větrní jámy Alexander č. 2 musí být i podrobný stavebně historický průzkum. Na základě těchto jednání byly zpracovány zásady pro zadání projektové dokumentace.

Při vlastním zpracování projektové dokumentace pro opravy osvědčeným odborníkem Ing. Leo Chříbkem byly využity i dobové fotografie dohledané v archívech nebo poskytnuté NPÚ. Zpracovaná projektová dokumentace pak prošla přísnou oponenturou na NPÚ a po zapracování vznesených připomínek ještě zdlouhavým stavebním řízením i s ohledem na to, že se obě stavby nacházejí v ochranném pásmu železniční dráhy.

Po vydání stavebních povolení a náročném výběrovém řízení, kde naštěstí zvítězila firma EKOFAS spol. s r.o., mající dostatek zkušeností s realizací oprav na kulturních památkách, byly postupně zahájeny samotné opravy.

Restaurování fragmentů

Oprava těžní budovy Alexander č. 2 byla zahájena v listopadu 2015 a ukončena v listopadu 2016. Během oprav těžní budovy Alexander č. 2 byla provedena oprava střešních konstrukcí, výměna krytiny, vnitřní omítky, oprava dělící stěny ventilátoroven, nátěry ocelových konstrukcí budovy, opravy oken včetně výměny většiny skleněných výplní, opravy kamenných soklů a zdiva včetně jeho zpevnění, opravy fasády včetně doplnění scházejících architektonických prvků.

Architektonické prvky – věžičky, balustrády, lizény a zubořezy byly nejprve vyrobeny z polystyrenu, poté nainstalovány na budovu a po schválení odborníky z NPÚ teprve vyrobeny – odlity z betonu v dílnách zhotovitele.

Montáž těchto prvků, mnohdy vážících i desítky kilogramů, na zdi i fasády budovy probíhala pod dozorem pracovníků NPÚ i autorského dozoru projektanta. Obnovena byla i v minulosti zlikvidovaná schodiště do těžní budovy i ventilátoroven z východní strany objektu. Velmi náročné byly štukatérské práce na fasádách budovy.

Unikátní bylo i restaurování fragmentů dochované původní výmalby v části tzv. jižní ventilátorovny. Fasáda byla opatřena novým silikátovým nátěrem v barevném odstínu již opravené administrativní budovy v areálu Alexander ve vlastnictví Charity sv. Alexandera. V červenci 2016 se začala opravovat i těžní budova jámy Alexander č. 1. 

Oprava těžní budovy jámy Alexander č. 1 zahrnovala nátěry ocelových prvků konstrukcí budovy, opravy vrat a oken včetně výměny většiny skleněných výplní, opravy kamenných soklů a zdiva včetně jeho zpevnění, opravy fasády včetně štukatérských oprav dochovaných architektonických prvků.

Zvláště náročná byla povrchová úprava vnitřní části zavětrování tubusu těžní věže. Závěrem byla fasáda této budovy opatřena novým silikátovým nátěrem v odstínu shodném s těžní budovou Alexander č. 2.

Obnovená podoba

Podobu z roku 1901 se podařilo obnovit. Realizovaná oprava těžní budovy s těžní věží větrní jámy Alexander č. 2 je v Ostravskokarvinském revíru unikátní. Samotný objekt předmětné kulturní památky již v době výstavby vynikal, jak se uvádí v už zmíněné publikaci „Cultural monuments of the Ostrava – Karviná coalfield“.

Zařazením budov do barokní kompozice připomíná koncept tzv. čestného dvora, tj. základního atributu tvaru a rozmístění barokních staveb s funkcí hlavní stavby a pomocných hospodářských staveb. Jednotný koncept novobarokního tvarosloví je příznačný pro celý areál dolu Alexander a je v Ostravsko-karvinském revíru jedinečný.

Samotný urbanistický koncept areálu se vyznačuje přísnou osovou symetrií rozmístění hlavních a vedlejších pomocných staveb. Těžní budova s těžní věží větrní jámy Alexander č. 2 se jako jediná z hlavních staveb zachovala do dnešní doby bez větších stavebních zásahů a zachováno zůstalo i velké množství štukatérských zdobných prvků na fasádách. I přes značný rozsah poškození budovy hornickou činností v minulosti se podařilo navrátit budově původní vzhled z roku 1901.

Při obnově, která probíhala v souladu se zpracovanou projektovou dokumentací, byly využity k dopřesnění vzhledu fasád i dochované dobové fotografie. Stavba byla ukončena v listopadu 2016 a v lednu 2017 byla zkolaudována.

Budoucí využití se zatím hledá. Těžní budova s těžní věží větrní jámy Alexander č. 2 v areálu bývalého dolu Alexander se stala krásnou a zároveň důstojnou dominantou města Ostravy, kterou milovníci hornické historie pojmenovali „hornické Versailles“.

Rekonstrukce realizovaná odštěpným závodem ODRA a firmou EKOFAS spol. s r.o. stála celkem zhruba 9 milionů korun. O zdařilém provedení svědčí fakt, že oprava těžní budovy s těžní věží větrní jámy Alexander č. 2 letos získala zvláštní cenu poroty v soutěži Stavba Moravskoslezského kraje.

Hledá se využití

V rámci objektu „Těžní budova jámy Alexander č. 2“ se plánuje využívat severní a jižní křídlo objektu tzv. ventilátorovny, které jsou stavebně odděleny od vlastní těžní budovy. Prostory obou částí těžní budovy mohou sloužit například jako ateliéry, galérie, kanceláře nebo skladové prostory. Státní podnik DIAMO věří, že se nové využití najde.

Zájem veřejnosti potěšil DIAMO i památkáře. Vydařená rekonstrukce a zájem veřejnosti přiměly státní podnik DIAMO zařadit důl Alexander mezi objekty, které si může veřejnost prohlédnout v rámci oslav hornictví. V sobotu 8. září 2018 státní podnik poprvé od útlumu těžby zpřístupnil areál dolu Alexander pro veřejnost v rámci svého dne otevřených dveří.

Areál dolu a rekonstruované objekty kulturních památek navštívilo 670 lidí všech věkových kategorií. Někteří z nich využili mimořádnou příležitost vystoupat po kovové konstrukci na těžní věž větrní jámy Alexander č. 2 vysokou 30 metrů.

Důl uzavřený v roce 1992 navštívily také desítky bývalých zaměstnanců šachty. Na doprovodném programu se podíleli pracovníci Národního památkového ústavu, kteří se postarali o dokreslení dobové atmosféry velkým množstvím fotografií, modelů bývalých dolů i řadou historických hornických předmětů a zajímavostí.

Ostravsko je „kraj razovity“
Ostravsko je „kraj razovity“, jak praví klasik. Rázovité je i město Ostrava, které nevznikalo expanzí od historického centra, jako většina našich měst, ale sloučením historických obcí, dnes městských částí, do společného města Ostravy.

Všechny městské části si dodnes zachovávají svůj svéráz, ale jedno je všem společné. Tím společným jmenovatelem je více než kladný vztah k již opuštěným objektům historického technického dědictví.

Tento vztah obyvatel není samozřejmý. Byl založen prací mnoha profesionálních i laických fanoušků, se kterými jsem měl možnost, pochopitelně bez nároku na úplnost, se za posledních 20 let potkat. Jedním z prvních mých kontaktů s Ostravou byla návštěva konferencí v první národní technické památce, zapsané na seznam NKP již v roce 2001, kterou byl důl Michal v Michálkovicích.

Nechci opomenout tehdejší ředitelku územního pracoviště NPÚ Ing. arch.
Naděždu Goryczkovou, Ing. arch. Evu Dvořákovou, specialistku NPÚ Praha, doc. Miloše Matěje, Ph. D., současného vedoucího Metodického centra průmyslového dědictví v Ostravě, i jeho vynikající spolupracovníky Mgr. Michaelu Ryškovou, Ing. Janu Kynclovou, Mgr. Alenu Borovcovou, Ph. D., Ing. Jana Počtu, CSc., a Ing. Jaroslava Kláta. Nemohu pochopitelně vynechat ani kastelána dolu Michal Ing. Alexandra Zaspala.

Od roku 2002 se uskutečňoval v Domě kultury Poklad v Ostravě – Porubě každoročně festival TECHNÉ Ostrava. Jeho několik ročníků jsem měl příležitost navštívit. To je pro mne spojeno se jmény Dr. Jan Rywik, Ing. Stanislav Vopasek. Je mně velice líto, že jeho 11. ročníkem zřejmě festival skončil, myslím, že pro uvědomění historického významu industriálních památek měl pro Ostravany velký přínos.

Dlouho bych se mohl rozepisovat o významu Dolní oblasti Vítkovic a jejího areálu tvořeného dolem Hlubina, jejíž konverze měla na poměr Ostravanů k industriálnímu dědictví velký vliv. Význam měla i pro spolupráci s „Industriálními stopami“. V pořadí 6. bienále Industriální stopy se uskutečnilo v roce 2011 a mělo hlavní sídlo v hornickém muzeu Landek Park. Zde musím zmínit jména Ing. Jiřího Michálka, Ph. D., předsedu předsednictva, Ing. Petra Koudelu, výkonného ředitele, Ing. Lumíra Place, ředitele Landek Parku, a Ing. Jakuba Švrčka, Ph. D., ředitele Světa techniky.

V roce 2014 jsme v nově otevřeném studiu GONG na 10. bienále konferencí INDUSTRIÁLNÍ STOPY / ČTVRT STOLETÍ POTÉ upozornili na pozitivní příklady nebo snahu chránit budovy s poutavou průmyslovou minulostí nebo výlučnou industriální architekturou zákonem, slavícím 25. výročí přijetí. Bylo to právě v roce, kdy zanikla řada opravdu významných industriálních památek.

Nelze než v souvislosti s konverzí Vítkovic s obdivem vzpomenout Ing. Jana Světlíka, předsedu představenstva VÍTKOVICE CYLINDERS a.s., Ing. arch. Josefa Pleskota – AP ATELIER, Ing. Milana Šramka, hlavního inženýra projektů společnosti ARS Vítkovice.

Jsem více než rád, že mezi významné zachované ostravské industriální památky můžeme zařadit i důl Alexander a mezi osobnosti mající na jeho záchraně významný podíl rovněž Ing. Libora Jalůvku, MBA, a Ing. Janu Dronskou, MBA.

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*