Zajímavé stavby

Zadáním byl dokonalý zvuk hudby

Architektonická soutěž na návrh nové koncertní haly a revitalizaci kulturního domu v Ostravě byla uzavřena v létě loňského roku, první místo získal návrh ateliérů Stevena Holla a Architecture Acts. Hana Petříková a Martin Kropáč se Stevenem Hollem několik let spolupracovali a k soutěži na novou koncertní síň ho nemuseli dlouho přemlouvat. Objekt, který poskytne prostory pro Janáčkovu filharmonii, byl magazínem Architizer zařazen mezi deset nejočekávanějších staveb světa. Jeho studie už je dokončena, nyní pokračují práce na projektové dokumentaci.

Konceptem návrhu s kompaktním a prostorově velkorysým designem byla myšlenka pouzdra na hudební nástroj, vše uvnitř budovy je spojeno s hudbou. Podle poroty soutěže vznikne ikonická stavba s krásnými veřejnými prostory a výhledy na město, samotný koncertní sál splňuje nejvyšší akustické požadavky. Jedná se o první novostavbu koncertní síně u nás od vzniku Rudolfina. Navržena byla v bezprostřední blízkosti Domu kultury, který byl v Ostravě vybudován podle projektu Jaroslava Fragnera v roce 1961.

Architekti Hana Petříková a Martin Kropáč z ateliéru Architecture Acts zdůrazňují, že nejde jen o stavbu nového sálu, ale o jeho symbiózu s památkově chráněnou budovou: „Propojení mezi oběma objekty je praktické i symbolické. Zatímco nová koncertní síň pro klasickou hudbu pojme 1300 diváků, dosavadní sál bude po rekonstrukci sloužit jako multifunkční prostor pro návštěvníky, kteří mají rádi komorní klasiku, ale taky jazz či amplifikovanou hudbu. Divadelní sál v původní budově zůstane, kromě toho tu vznikne zázemí pro orchestr a edukaci.“

Studie stavby už je dokončena včetně rekonstrukce památkově chráněné budovy kulturního domu. Cílem zadavatele bylo jeho maximální využití pro provozy a zázemí spojené s novou koncertní halou.

Propojení s ulicí i s parkem

„Steven Holl má k hudbě blízko, často se zabývá různými vztahy k hudbě a jejich přepisováním do architektonické formy, je to také běžné zadání jeho ateliéru na Columbijské univerzitě. Koncertní hala pro něj samozřejmě byla atraktivní téma. Naši spolupráci na projektu nelze vymezit úplně přesně, Steven Holl má ve zvyku své představy načrtnout jako akvarely, jsou to jakési úvahy nezatížené kontextem. Na jejich základě jsme se postupně dostávali k finálnímu tvaru. Stále jsme mluvili o možnostech napojení na historickou budovu, tvar stavby se vyvíjel. Impuls, který nám potvrdil, že by to mohlo fungovat, byl první 3D model,“ vzpomíná Martin Kropáč.

Autoři projektu chtěli k Fragnerově budově vytvořit jakýsi kontrast, důležité pro ně byly také pěší zóna a park, do něhož se stavba otevírá. Primární byla akustika, hlavní sál chtěli od rušné městské třídy co nejvíce odclonit.

„Tím pak vzniklo vizuální propojení s parkem a přírodními prvky – do velkého okna jsme záměrně umístili všechny veřejné prostory interiéru. Ale dbali jsme i na to, aby novostavba měla kontakt s jižní fasádou domu u ulice. Proto jsme ji trochu drze protáhli nad esplanádu, abychom dosáhli ideálního propojení s parterem. V jedné z variant tu měla budova plný objem, vnímali jsme to jako chybu, přerušila přirozený prostor ulice,“ uvádí architekt Kropáč.

Propojení s historickou stavbou

„Už na začátku jsme se rozhodli umístit do přístavby pouze hlavní sál, ostatní sály v kulturním domě využíváme novým způsobem. Například původní hlavní sál proměníme na sál komorní, do jeho velkého objemu vkládáme nové těleso hlediště. Zlepšíme tak akustiku, protože jsme změnili poměr mezi výškou a délkou prostoru. Zároveň se nám tímto způsobem podařilo vytvořit přísálí, které zde chybělo. Vznikne tak daleko komfortnější, vzdušný a propojený interiér. Základní otázka ale pro nás byla, jak dostat návštěvníky do hlavního sálu v novostavbě – jedna z možností byla vést je přes historickou budovu. Tím bychom ji ale nějakým způsobem poznamenali nebo přímo změnili, navíc bychom zničili to, co tam teď skvěle funguje. Stávající dispozice jsou dobře promyšlené a nemá smysl do nich vstupovat. Proto diváky vedeme novým reprezentativním vstupem, který je vysoký přes tři podlaží stávající budovy až nad její střechu do nových prostor. Díky tomu jsme získali pěkné výhledy na město,“ upřesňuje Hana Petříková.

„Tvar novostavby tedy vznikl ze základní úvahy o tom, kde má být vstup, kde sál, jak by se měl dům chovat. Je tedy spíše výsledkem provozního schématu, požadavků na akustiku a reakcí na kulturní dům od Jaroslava Fragnera. Skoro bych řekl, že to není tak úplně architektura Stevena Holla,“ dodává.

Dům kultury města Ostravy
Největší kulturní dům v tehdejší Československé republice byl označován za „bílou loď uprostřed černé Ostravy“. Architektonická soutěž na projekt proběhla v roce 1954, k realizaci byl vybrán návrh architekta Jaroslava Fragnera. Stavbu členil do tří celků: hlavní část obsahovala hudební sál pro 1200 návštěvníků a divadlo, střední křídlo sloužilo zájmovým kroužkům a knihovně, v západním křídle sídlilo Kino náročného diváka, baletní sál, malý hudební sál a vstup do loutkového divadla. Dům byl vybudován roku 1961, jeho vstup tvoří monumentální průčelí obložené travertinem. Budovu tvoří železobetonový skelet se dvěma podzemními a třemi nadzemními podlažími, rozdělený s ohledem na nebezpečí poddolování do pěti dilatačních celků.

Dvě základní konstrukce

Hlavní sál architekti projektují jako konstrukčně samostatný, nezávislý autonomní objekt, zcela oddělený od vnějšího pláště. Obálka budovy tedy bude z ocelové příhradoviny s titanzinkovým pláštěm, samotnou halu pak vytvoří železobetonová skořepina. V těchto týdnech se řeší zavěšená skleněná fasáda na jižním průčelí do ulice, vykonzolovaná do hloubky 26 metrů. Je to vlastně most, který historickou budovu překlene.

Opřený bude na jižní straně o výtahové a schodišťové jádro, které vytvoří dva základní opěrné body. Pod ocelovým pláštěm se skryje objekt kulovitého tvaru s koncertním sálem, který se o nic v budově neopírá. U vnější ocelové konstrukce tedy nebude možné vybudovat přímé sloupy, i sloupy se chovají jako zakřivený nosný prvek. Celkem jich je šest, takže kovový plášť budovy bude stát na osmi základních bodech.

„Vytvořili jsme dvanáct verzí konstrukčních schémat, nakonec jsme vybrali příhradovinu a betonovou skořepinu. Projekt příhradové konstrukce už je docela dobře zpracovaný,“ říká Martin Kropáč a přechází k dalšímu důležitému tématu, vnitřnímu prostředí stavby: „Během procesu se postupně dozvídáme, jak těžké zadání to je. Koncertní sál bude mít značné nároky na výměnu vzduchu, která přitom musí probíhat velmi tichým způsobem. Firma Transsolar, s níž spolupracujeme, dobře promyslela řešení sálu Labské filharmonie v Hamburku. Vycházíme tedy z podobného schématu – studený i teplý vzduch se do koncertní síně dostává spíše sáláním než nucenou ventilací. Se zástupci firmy Nagata Acoustics jsme se dohodli, že pod strop zavěsíme velký a masivní akustický deflektor. Tento konkávní prvek zajistí, že se zvuk hudebního nástroje rozptýlí rovnoměrně do prostoru. Ohromné zavěšené těleso jsme ale také využili pro rozvody topení a chlazení, bude tedy působit jako velký radiátor nebo chladicí deska. Chladíme nebo topíme celou tuto desku, je to silný absorpční masiv.“

Nízkoenergetická řešení

Energetická udržitelnost je téma, které mají autoři v projektu od samého začátku. Chlazení a topení by měla zajistit tepelná čerpadla, zatím mají zpracované tři varianty tohoto systému. „Pohybujeme se na báňském území, které je neskutečně komplikované a také málo probádané. Letos na podzim proběhne geologický průzkum a provedeme zkušební vrt. Objekt bude mít poměrně vysokou potřebu chlazení, je to pro nás důležité. Jednou z variant bylo i využití důlní vody. Toto řešení už je vyzkoušeno v Německu v povodí Rýna, ale u nás naráží na vysoký výskyt metanu a s tím spojené dlouhé povolovací procesy. Přitom by to mohl být pro celé město velký benefit,“ říká architekt.

„Aby budova neměla zbytečně vysokou spotřebu energie, počítáme také s možností přirozeného větrání. K tomu budou sloužit především světlíky v prostoru lobby a foyer. A pečlivě zvažujeme různé typy zasklení včetně zabarvení skla. Chtěli jsme pracovat s dvouvrstvým sklem, ale zatím to spěje ke sklu trojvrstvému. Je těžší a robustnější, což není úplně ideální pro rámy skryté ve fasádě. Pod zinkovou fasádou také bude zhruba 30 cm minerální tepelné izolace, která zpětně pomáhá i akustice. Na střeše Domu kultury se počítá s nepohledovými fotovoltaickými panely. Máme skvělý tým složený ze zahraničních i z místních konzultantů, diskuse směřují k nejlepšímu možnému řešení,“ upřesňuje.

Základní údaje o stavbě
  • Autoři soutěžního návrhu: Steven Holl, Dimitra Tsachrelia, Hana Petříková, Martin Kropáč; spolupráce Olaf Schmidt, Lirong Tan, Paul Hazelet, Klara Zugarová, Marianna Antoniadou, Hana Hučíková, Sarah Schlegelmilch, Tiziana Tasca, Alessia Capone, David Lašek
  • Konzultace: Erik Bergal (Nagata Acoustics), Justin Den Herder, Pat, Arnett (Silman Structural Engineers), Matthias Schuler, Kristyna Dvorakova (TRANSSOLAR Energietechnik GmbH), Athos Zaghi, Curtis Kasefang (Theatre Consultant Collaborative) Jan Fiala (A-MOK)
  • Projektový tým: Olaf Schmidt, Lirong Tan (Steven Holl Architects), Hana Petříková, Martin Kropáč, Tullio Polisi, David Lašek, Hana Hučíková, Kateřina Krebsová (Architecture Acts), Erik Bergal (Nagata Acoustics), Justin Den Herder, Pat, Arnett (Silman Structural Engineers), Matthias Schuler, Kristyna Dvorakova (TRANSSOLAR Energietechnik GmbH), Athos Zaghi, Curtis Kasefang (Theatre Consultant Collaborative), Jan Fiala (A-MOK), Ondřej Hlaváček (Techorg), Lukáš Romanczin, Petr Zelinka (MFS), Martin Bebčák, Jaroslav Hudeček (KBK Fire), Tomáš Hrádek, Michal Šitych (Aveton)

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*