Technologie, Zajímavé stavby

Zámecká sýpka slouží jako galerie

Areál s rozsáhlou zahradou, rybníkem a zámeckými budovami se nachází na okraji obce Jirny ve Středočeském kraji. Bývalá sýpka se proměnila na výstavní galerii a depozitář. Její interiéry bylo třeba maximálně otevřít, a to včetně podkroví. Střešní plášť je nový, naskytla se tedy možnost jeho zateplení minerální izolací.

Historie zámku a okolních hospodářských budov sahá do poloviny 17. století. Areál v průběhu let měnil své majitele, což se negativně podepsalo na jeho stavu. Současní majitelé se snaží jednotlivé budovy postupně rekonstruovat a navracet jim tak původní hodnotu.

Zatím poslední rekonstrukcí byla sýpka, která dříve integrovala i další funkce v rámci hospodářského dvora – v minulém století tak bylo do její dispozice vneseno několik necitlivých vestaveb. Novým záměrem bylo vytvoření prostor pro výstavy, proto bylo nutné její interiéry maximálně otevřít.

Tři části objektu, tři typy střech

Budova sýpky se skládá ze tří částí, které mají různé datování a také různou historickou hodnotu. Historicky byly samostatnými stavbami, v průběhu let došlo k jejich propojení do jednoho celku. Nejcennější z nich je část špýcharu, kde se zachovaly cihelné klenby a toskánské sloupy z pískovce.

Tak, jak je objekt členěn, střídají se i různé střechy: sedlová, valbová i mansardová s horní valbou. Mansardovou střechu ve zlomu zdobí dřevěná profilovaná římsa. Podobně jako typ střech se mění také konstrukce krovů: postupně se zde střídá krov s ležatou stolicí v plné vazbě na vazných trámech a krov se stojatou stolicí s plnými vazbami a sloupky podpírající středovou vaznici.

Dřevo krovu je na základě dendrologického průzkumu smrkové a jedlové z konce 18. století, na části borovicové z poloviny 19. století. Vlivem pozdějších vestaveb byly v některých místech vazné trámy přeřezány a nahrazeny ocelovou pásovinou. Otevření dispozice se v jedné části objektu řešilo výměnou dřevěných vazných trámů za ocelové vazníky HEB, které plní i funkci stropních nosníků.

Sanační opatření

Biotický průzkum ukázal, že krov byl napaden dřevokazným hmyzem z čeledi tesaříkovitých a dřevokaznou saprofickou houbou rodu Kornatec. Poškozené části se odstranily včetně 50–70 cm zdánlivě zdravého dřeva jako prevence.

U prvků napadených hmyzem se poškozená vrstva osekala na zdravé dřevo a chemicky ošetřila. V případě vysokého napadení se prvky vyměnily. U měněných částí se použily klasické tesařské spoje jako plátování nebo čepování. Všechny dřevěné prvky byly chemicky ošetřeny, použily se přípravky na vodní bázi.

V případě takového napadení dřeva je zásadní sanovat i okolní zdivo a zbavit ho povrchového mycelia, rhizomorf a plodnic. Následně se do zdiva vyškrabají spáry do hloubky 10 mm, pak se zdivo ošetří fungicidním přípravkem (zanedbání sanace okolního zdiva může vést opětovně k tvorbě dřevokazných hub).

Zateplení střešního pláště

Zdivo sýpky nebylo možné zejména vzhledem k její historické hodnotě zateplit. Střešní plášť je ale zcela nový, a to včetně zateplení. Minerální izolace se umisťovala pouze mezi stávající krokve výšky 140 mm. Vzhledem k účelu objektu a předpokládané vnitřní návrhové teplotě je to dostatečné.

Celá skladba má klasické pořadí vrstev s vnitřním sádrokartonovým podhledem, parozábranou, tepelnou izolací, pojistnou fóliovou hydroizolací, laťováním ve dvou vrstvách a střešní krytinou. Krytinou je původní bobrovka v korunovém uspořádání, klempířské prvky jsou z mědi včetně nového hromosvodu.

Na střechách je nyní také větší množství tzv. volských ok. Tyto typy vikýřů dnes nejsou příliš obvyklé, kladou velký důraz na kvalitu tesařského řemesla. Problémem zde byl zejména přechod bobrovky ze strmé střešní plochy mansardy na plochu vikýře. Některá volská oka byla nakonec pouze oplechována, protože příliš ostrý úhel nebylo možné v krytině plynulým přechodem vyřešit.

Nové podkrovní prostory

V krajní valbě chtěl investor odstranit sloupy podpírající nárožní krokve. Byl proto navržen ocelový rám, který přenáší veškeré zatížení od krovu do obvodových stěn. Rám je propojen s novou železobetonovou skořepinou, která vznikla nad cihelnými klenbami.

Architekti také vytvořili nový průhled do parku – ocelová konstrukce tohoto prvku byla vsazena do střešního pláště. Ocelové nosníky stropu zde byly, vzhledem k vyložení konzoly, protaženy celým domem až na protější obvodovou stěnu. Opláštění tvoří dřevěná podkonstrukce s měděným oplechováním.

Celý interiér byl navržen v bílých barvách tak, aby se tu dominantním prvkem staly vystavené umělecké předměty. Podlahy jsou řešeny litými stěrkami a společně s bílými stěnami i podhledy tvoří kompaktní jednolitý povrch. Osvětlení bylo zhotoveno na míru a jednotlivé prvky jsou často samotnými uměleckými předměty. 

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*