Ekonomika

Stavebnictví nás dostane z krize, nebo taky ne, myslí si mnozí

Myšlenka, že se proinvestujeme z krize, zvláště s investicemi do stavebnictví, je lichá. Stát by měl více naslouchat potřebám firem a soustředit se jen na klíčové problémy. Tomáši Volfovi z Práva to řekl Filip Matějka, ekonom institutu CERGE-EI při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR.

První jarní vlna koronaviru a mimořádná opatření stáhly Evropu do recese. EU schválila fond obnovy a půjčí si 750 miliard eur, tedy 20 bilionů korun. Někteří kritizují velikost sumy nebo říkají, že je to fond na pomoc Itálii, Španělsku. Jak to hodnotíte vy?

Přijde mi to jako obrovská částka, na hodně dlouhé splácení. Na jednu stranu je dobře, že Evropa v téhle těžké situaci spolupracuje. Má smysl udělat určitý společný balíček, protože vždy, když máte malé jednotlivé členy, najednou jeden je zasažený daleko nejvíc. Na začátku to byla Itálie, pak jiné země. Ten jeden si chce půjčit, ale nemůže, protože banky mu půjčit nechtějí, bojí se, že nezaplatí. Je lepší si půjčit dohromady za nižší úrok jako Evropa, abychom pomohli té jedné zemi, protože příště třeba my budeme potřebovat pomoc. Nevíme, zda zrovna my nebudeme na podzim v největším průšvihu. Z podobného důvodu by si měl půjčovat stát za nižší úrok a peníze posílat malým obcím, které si půjčit skoro nemohou, a ne jako u nás obcím peníze naopak brát.

Podstatné asi bude, na co ty peníze půjdou?

Mám trochu problém s tou ideou, že tady je obrovská suma peněz a tu musí Evropa co nejrychleji utratit. Nejsem si jist, že by země uměly lépe vybírat investice než podnikatelé, takové zkušenosti nemáme. Lepší variantou jsou proto podle mě různé záruky, pojištění za úvěry, které si domluví soukromí podnikatelé s bankami. To jsme doporučovali, už to u nás nějak funguje, ty různé Covid úvěry, i když ne úplně dokonale. Bylo to administrativně hrozně komplikované a málo peněz. Takové ty proklamace, že se proinvestujeme z krize, tomu vůbec nevěřím. Zvlášť když se mluví o investicích do stavebních děl.

Stavebnictví už teď jede na plnou kapacitu, podívejte, jak dlouho se opravuje Dl. To není proto, že by stavbaři neměli práci a stát by je potřeboval zaplatit, aby je nenaštval. Když stát přihodí víc peněz, tak se možná zvednou ceny ve stavebnictví.

Do čeho by se tedy mělo investovat?

Aktuálně myslím, že by stát mohl investovat do digitalizace státní správy, ta nám hodně chybí, protože by stát mohl reagovat mnohem rychleji. Špatný nápad také není investovat do zelených technologií. Stát u těchto tzv. negativních externalit, kde něco čmoudí, kouří, funguje lépe než trh. Jednotlivé firmy ani lidé nemají moc motivací přispívat na lepší životní prostředí pro všechny ostatní, zde se investice státu do prostředí pro nás všechny vyplatí.

Co je podle vás z pohledu státu teď důležité, aby se česká ekonomika dostala z krize?

Odhaduje se, že polovina ekonomického propadu je způsobená nejistotou, lidé nevědí, co bude v budoucnu. Politici by se měli soustředit na klíčové problémy, mimo jiné na lepší koordinaci evropských zemí na epidemiologické úrovni. Nebo na chytrou karanténu, která nefunguje, a myslím, že ani neexistuje. Neměli by vymýšlet milion dalších nápadů, daňových změn, které možná projdou nebo neprojdou. Měli by raději říct, jaký další podpůrný program udělají, kdyby se to vrátilo. Zbytek ale musí nechat na lidech, firmách a trzích.

Zmínil jste, že politici řeší příliš věcí najednou…

Ano, to je velký problém. Mám k tomu takový příklad, jako když přijdete k doktorovi s bolestí srdce, a doktor začne řešit srdce a ještě řekne, že také máte vyrážku a možná byste potřeboval plastiku nosu. Všechno to začne dělat najednou, a tak to všechno zkazí. Ani ty Covid úvěry pořádně nefungují, když se žongluje moc problémů najednou, tak se všechny zkazí.

Myslíte, že koronavirová krize je příležitost pro nějakou větší změnu?

Já se tohoto bojím. Všechny takové ty příležitosti a změny hrozí, že to spíš dopadne hůř. Teď bychom se měli soustředit na to, co máme, a udělat to dobře. Ty další věci by měly trochu počkat. Vědci, politici, každý by chtěl být vizionář, ale teď je vizionářské nic vizionářského nedělat.

Vládní politici nyní řeší zvýšení důchodů a zrušení superhrubé mzdy, které by přilepšilo zaměstnancům. Rozpočtová rada se ozvala, že by to poškodilo budoucí generace. Co si o tom myslíte?

Obecně zvyšovat důchody mi přijde jako fajn, protože si myslíme, že další generace bude daleko bohatší a chtěli bychom to bohatství rozdělit, aby z toho část měla i současná generace důchodců. Ale v téhle době, kdy čelíme největší krizi, co jsme zažili u nás minimálně za 30 let, tak přidávat důchodcům není žádný důvod. Důchodci o své pravidelné penze nepřišli. Stejně tak já, státní zaměstnanec, bych v dnešní těžké době neměl dostávat speciální bonus. Jiná věc je podpora firmám, jež byly povinně zavřené.

A co zrušení superhrubé mzdy, na stole je několik variant, lidem by zůstaly v peněžence měsíčně stovky až tisíce korun navíc.

To je podobné téma. Dlouhodobě bych u nás také snížil daň z práce a zvýšil jiné daně. Ale dělat to teď, kdy to udělá obrovskou díru v rozpočtu, když máme největší nejistotu, největší deficit v historii, to načasování nemůže být horší. Prostě je to špatně. Ten argument, že když se dá víc peněz lidem, tak začnou víc utrácet, to v dnešní době není vůbec jisté. Lidé mohou víc spořit, protože si řeknou, že zvýšení důchodů a snížení daní se bude muset z něčeho zaplatit, takže možná se zvyšuje pravděpodobnost, že stát za dvacet let může zkrachovat.

Není to trochu přehnané? Vidíme z poslední doby příklady: ani po uši zadlužené země jako Řecko nebo Argentina nezkrachovaly.

Co se Řecka týče, vlastně dodnes nechápu, proč před deseti lety nezkrachovalo. Mohlo říct: nezaplatíme, nemáme na to. Sice by jim už nikdo nepůjčil, ale myslím, že by to pro ně bylo lepší. Deset let poté mají stále nezaměstnanost 20 procent a ty ztráty byly obrovské. Zvyšování zadlužení musí mít určitou míru. My máme dluh kolem 30 procent HDP, opravdu jeden z nejnižších v Evropě, dříve jsme měli zadlužení kolem 60 procent. Třeba plánovaný deficit 500 miliard Kč, to odpovídá zhruba desetině ročního HDP, takže za rok budeme na 40 procentech, i 50 procent by bylo ještě celkem v pohodě. Že bychom mohli zkrachovat, to opravdu snad ne. Jednorázový velký zářez není problém, ale nyní se chystají i věci s trvalými dopady na příjmy rozpočtu, jako třeba ta superhrubá mzda.

Sedm zásad pro ekonomiku doby koronaviru
Čeká nás velmi těžké období. Když ale zareagujeme rychle a nezapomeneme na širší souvislosti, tak jím nakonec projdeme v pořádku.

1. Zmrazit, ochránit a pak probudit
Ekonomiku zpomalit, zmrazit a přitom uchovat co nejvíce zaměstnaneckých vazeb v současném stavu, zajistit základní potřeby domácností. Ekonomiku pobízet k výkonu až výrazně později. Stát musí pokrýt placení mezd krátkodobě nevyužitých zaměstnanců, tedy kurzarbeit. Dále musí zjednodušit a zvětšit program půjček. A v neposlední řadě připravit plošné jednorázové platby pro všechny lidi mimo důchodce a děti (a státní zaměstnance).

2. Zjednodušit – nehledat dokonalost
Státní aparát dělá, co může. Nestíhá však a pomoc musí být blesková. Vybrat maximálně tři hlavní pomocné programy, které mohou úředníci rychle uskutečnit – tedy které mají v sobě i co nejméně podmínek, na koho se vztahují, na koho ne.

3. Decentralizovat a spolupracovat
Stát pomáhá s koordinací a záchrannou sítí. Jakkoliv mu lze pomoci, využít toho. Lidé šijí roušky, rozvážejí jídlo seniorům, shánějí pomoc pro doktory, podniky začnou vyrábět ochranné pomůcky, banky pomohou s úvěry. Jednotliví lidé i podnikatelé jsou rychlejší, nápaditější a méně přehlcení. Největší neštěstí v historii lidstva se stala v těžkých dobách, když lidé ze strachu ublížili jiným. My už víme, že to v nás dřímá, tak si dejme velký pozor. Bojujme s koronavirem, ne proti sobě.

4. Vrátit se do života
Nejistota je obrovská. Sám věřím, že za měsíc či dva budeme moci nastoupit pozvolnou cestu k normálu. Nakažených bude více než dnes, ale jejich počet již bude klesat. Každým dnem víme o viru více, testujeme více, nemocnice mají vyšší kapacitu, lépe najdeme zdravotně i ekonomicky nejzranitelnější lidi. Budeme stále používat roušky a jinak se chránit, ale už budeme více pracovat, nakupovat a chodit na veřejnost. Víra ale nestačí. Musíme být připraveni i na horší scénář dlouhodobých návratů a opakovaných bojů s virem. Stejně se však budeme muset přizpůsobit a nějakou cestu zpět k normálnějšímu životu najít velmi brzy. Plán zmrazení je dlouhodobě nejlevnější, přesto bude stát strašně moc. Nevydržíme to dlouho. Finančně, společensky ani morálně. Proto připravme plány uvolňování a zpřísňování omezení i pro ten horší scénář. Každým dnem víme více, která omezovací opatření zásadně pomáhají a která nás spíše ubíjejí.

5. Nevyplýtvat, nerozkrást
Kohoutky penězovodů budou zcela otevřeny. Jsme lidé, bude to svádět k podobným nešvarům, jaké jsme zažili za dob privatizace. Čas na kontrolu nebude žádný, i proto by pravidla, zvláště pro financování firem, měla být stejná pro všechny – stát by v tak krátké době neměl vybírat, koho podpoří zcela, koho vůbec. Pokud vybírat, tak podpořit pouze menší podniky a větší nechat na bankách.

6. Nezneužít ČNB
ČNB je blanický rytíř. Její přímá pomoc státnímu rozpočtu by byla bezprecedentní, ale při pesimistickém vývoji bude nutností. Zatím takový scénář ale jistý zdaleka není, i výdaje 500 miliard korun můžeme zvládnout bez ní. Berme ji jenom jako úplně poslední možnost. Pokud ji využijeme zbytečně a předčasně, tak za to později draze zaplatíme.

7. Nenavázat revolucí
Chraňme demokracii, volné trhy, vraťme se k mezinárodní spolupráci. Vidíme, že jsme v lecčems byli nepřipraveni, lecjak selháváme. Spoustu věcí do příště dotáhneme a vylepšíme. Nedělejme ale ukvapená rozhodnutí o dlouhodobé změně celého našeho společenskoekonomického systému. Naopak se nyní musíme rychle vrátit ke spolupráci mezi státy EU. Za pár měsíců to některé státy zvládnou lépe, jiné hůře, možná budeme potřebovat obrovskou zdravotnickou pomoc právě my. Přijdou spousty návrhů na zásadní změny – většina z nich bude velmi špatná a moc nebezpečná. Na pořádnou diskusi bude dost času. Filip Matějka člen akademického sboru pražského institutu CERGE-EI.

-jik-

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*