Tip redakce, Zajímavé stavby

Bývalá vozovna se stala jádrem kreativního průmyslu

Multikulturní areál DEPO2015 vznikl vlastně náhodou a velmi narychlo jako alternativa původního prostoru pro zázemí projektu Plzeň -Evropské hlavní město kultury 2015 (EHMK), které bylo zpočátku plánováno v bývalém vojenském areálu v Plzni na Světovaru, kde kromě vojenských objektů je i již nefunkční pivovar nebo pekárna. V současné době nabízí areál DEPO2015 prostory pro sdílení kultury, umění a řemesla a propojuje tyto obory s byznysem a podnikáním. Svůj účel vymezený projektem EHMK si tak prostor bývalé vozovny dokázal zachovat a rozvíjet i po roce 2015, díky svému promyšlenému programu, multikulturnosti, variabilitě prostorů, podpoře města a především díky své poloze a dostupnosti v blízkosti centra.

Události spojené s přípravou využití prostorů bývalého depa trolejbusů a autobusů v Presslově ulici v Plzni nabraly v létě 2014 po přesunutí do nově zbudovaného komplexu v areálu plzeňské Škodovky velmi rychlý spád. Původně zamýšlené těžiště projektu EHMK 2015 bylo navrženo v areálu Světovaru. V prostorách bývalého pivovaru měla být realizována multifunkční kulturní scéna a archiv města. V rámci obchodní soutěže na vypracování všech stupňů projektové dokumentace byla vybrána společnost Helika.

Historie plná ekologické zátěže

Při prvotních úkonech rekonstrukce pro přípravu 4×4 Culture Factory se však objevily kontaminované a vysoce nebezpečné izolace korkolitu neboli korkodehtu. Práce musely být okamžitě přerušeny a hrozilo zpoždění příprav celého projektu a byla ohrožena evropská dotace pro realizaci celé akce. Teprve na podzim, tři měsíce před slavnostním zahájením, padla volba na čerstvě opuštěný prostor bývalé vozovny, který logicky nevyžadoval pro provozuschopnost celého areálu náročnou rekonstrukci. Tak se začala psát historie industriální zóny DEPO2015, která dokázala vytvořit zázemí tak náročnému projektu, jaký EHMK bezpochyby je, během pouhých 3 měsíců a stát se tak základním pilířem udržitelnosti celého programu.

Nejdříve se zmíním o historii vzniku areálu. V roce 1892, rok po Jubilejní zemské výstavě v Praze, kde byl představen projekt elektrické tramvaje Františka Křižíka, se plzeňští radní rozhodli zavést v rychle se rozvíjejícím industriálním městě Plzni tramvajový provoz. Projektem byl pověřen samotný Křižík, jehož firma společně se Škodovými závody realizovala tři dráhy (Bory – Lochotín, Skvrňany – Nepomucká třída a Náměstí – Plynárna), které zahájily svůj provoz 29. 6. 1899. V prvním roce bylo na tratích v provozu celkem na 20 vozů, kterým elektrickou energii dodávalo několik zdrojů. Kromě jiných také uhelná kotelna v továrním areálu bývalého Rolnického akciového cukrovaru Hugo Jelínka v Cukrovarské ulici, který byl vybudován v roce 1869, ale svůj provoz dokázal udržet pouhých pět let. V roce 1881 cukrovar odkoupilo město a adaptovalo areál nejprve pro potřeby vojska a následně pro potřeby elektrické dráhy.

V letech 1889-1899 byla původní varna přestavěna na strojovnu a na místě severního křídla byla vybudována kotelna městské parní elektrárny. Ve správní budově cukrovaru sídlily kanceláře dráhy (1925-1926 přestavěny na byty). Zde můžeme zaznamenat prvopočátky areálu vozovny, který se adaptoval na tramvajovou vozovnu podle plánů architekta stavebního úřadu města Plzně Josefa Farkače. Koncem dvacátých let se tramvajové tratě rozšířily na dvoukolejky a byly prodlouženy. Společně s tím se rozšiřovala i vozovna. Provoz elektrické dráhy spravovala společnost Elektrické podniky města Plzně, jejíž další činností byla také výroba a distribuce elektrické energie. Díky tomu přibyla k parní elektrárně v Cukrovarské ulici také moderní vodní elektrárna na Denisově nábřeží. Energetická sekce se oddělila až v roce 1946, kdy se stala součástí Západočeských elektráren. Název byl poté změněn na Dopravní podnik města Plzně.

V roce 1929 v Plzni nově přibyla také doprava autobusová, která rozšířila areál Elektrických podniků města Plzně v meandru řeky Radbuzy také o stání pro nekolejová vozidla. K roku 1932 bylo v provozu 53 tramvajových souprav a 17 autobusů, což si nutně žádalo výstavbu ústředních dílen severně od vozovny v Cukrovarské ulici. V roce 1932 došlo na výstavbu rozlehlého funkcionalistického objektu opravárenských dílen pod vedením Františka Mlynaříka, konstrukční část vypracoval Městský stavební úřad v čele se Stanislavem Smolou. Ve své době byly dílny považovány za nejmodernější svého druhu. Realizaci dílen zajistila pražská firma Tomáše Keclíka v letech 1932-1934.

Nově vybudovaný komplex sestával z nižšího jižního traktu s kovárnou, montovnou, truhlárnou a lakovnou. Tento trakt byl osvětlen přirozeně pomocí střešních světlíků jehlancového průřezu. Pravidelný rytmus jejich rozmístění kopíroval vjezdy pro tramvaje z nádvoří. Ve střední vysoké zaklenuté hale s mostovým jeřábem se nacházely vlastní opravárenské dílny. Betonová skořepina střešní konstrukce byla doplněna pěti liniemi světlíků s obdobným jehlancovým průřezem, které byly umístěny kolmo na podélnou osu stavby vždy nad každým druhým polem nosného systému. Severní trakt obsahoval zázemí pro zaměstnance: kanceláře, šatny, umývárny, v suterénu bylo skladiště. Celý objekt byl maximálně prosvětlen denním světlem díky bazilikálním oknům, která utvářela rozměrné prosklené plochy v bočních zdech. Západní a východní průčelí doplňovaly soubory oken. Novostavba opravárenských dílen svým charakterem a provedením připomíná industriální budovy Petera Behrense z počátků 20. století (např. montážní hala AEG v Berlíně).

Areál Elektrických podniků města Plzně byl v průběhu svého provozu postupně dostavován menšími objekty, například benzinovou stanicí o objemu 30 000 litrů, realizovanou v roce 1938 Václavem Paškem. Další stanice pohonných hmot a některé další drobné objekty vznikly v areálu i během druhé světové války. Po válce byly Elektrické podniky rozděleny – energetická sekce se transformovala na Západočeskou elektrárnu, mechanizace pak utvořila Dopravní podnik města Plzně. V poválečných letech byla v Plzni rozšířena trolejbusová doprava a v areálu depa bylo v letech 19471949 podle návrhu stavitele Ferdinanda Kouta adaptováno tramvajové zázemí na průjezdnou trolejbusovou halu (nová vozovna pro tramvaje vznikla v roce 1943 u Slovanské aleje).

V roce 1952 přibyly v areálu nové autobusové garáže, které navazovaly na Presslovu ulici. Dvoulodní halu, krytou železobetonovou skořepinou, navrhl plzeňský architekt Svatopluk Janke z technických služeb Komunálních podniků města Plzně. Vzhledem k utilitární povaze stavby se v roce 1952, kdy se ofciální linie československé architektury již řídila pravidly tzv. „sorely“ (socialistického realismu), rozhodl v návrhu zvolit pozdně funkcionalistické tvary a dvojici hal zaklenul ladnou betonovou skořepinou. Velmi uměřenou „sorelovou“ formu pak naopak získala budova zdravotního střediska a svobodárny, realizovaná v letech 1954-1956 podle projektu architektky Marty Chvojkové v těsné blízkosti vozovny.

Ačkoliv areál v dalších letech zaznamenal řadu udržujících úprav, na počátku 21. století již technický stav ani vybavení budov nevyhovovaly současným potřebám provozu dopravního podniku. Bylo proto rozhodnuto o výstavbě nového depa v areálu plzeňské Škodovky. Tento komplex byl dokončen v roce 2014 a vozovna byla kompletně přemístěna. Od roku 2015 nalezneme v oploceném areálu mezi Cukrovarskou a Presslovou ulicí kreativní zónu DEPO2015, která využívá stavebně propojené objekty autobusových dílen a ústředních dílen. Žádná budova v areálu není v režimu památkové ochrany a ani není k tomu navržena.

Pro tvořivé lidi

Areál depa však dlouho bez využití nezůstal – rozlehlá hala těžkých oprav a dvojhalí někdejší opravny autobusů, se již v roce 2015 proměňují na tzv. kreativní zónu DEPO2015, která kromě prostorů pro pořádání výstav a kulturních akcí, v minulosti spjatých s programem projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, nabízí i zázemí pro kreativní inkubátor, umělecké rezidence, sdílený pracovní prostor, ateliéry či kanceláře.

Po definitivním rozhodnutí o přemístění těžiště kulturní scény festivalu Plzeň – Evropské hlavní město kultury na podzim roku 2014 mělo město Plzeň přesně tři měsíce na přizpůsobení objektu v multikulturní zázemí celého projektu. V objektech byly provedeny pouze nejnutnější úpravy za minimální finanční náklady. Velice kladně je hodnocen provoz kavárny při severní fasádě objektu ústředních dílen, která ve svém interiéru využívá prvky původního továrního vybavení. Takto citlivě se ale nepodařilo postupovat ve všech případech. V rámci přípravy objektu byly odstraněny původní jeřábové dráhy i s jeřábovými nosníky. Stejně tak byly vytrhány kolejnice z podlah dílen.

Revitalizace (při zastavěné ploše 5400 m2) byla financována městem, krajem, z grantů a z privátních zdrojů. Nové stavební zásahy minimálně narušují původní konstrukce a soustřeďují se především na naplnění hygienických a bezpečnostních potřeb využití areálu veřejností. Cílem rekonstrukce je zachovat autentickou atmosféru otevřených prostorů, které budou sloužit jako variabilní prostory pro multifunkční náplň.

Do otevřené dispozice objektu centrálních dílen byly vloženy na míru připravené nákladní kontejnery, které vytvořily zázemí pro pronajímání kanceláří. Stejně tak se stalo i v případě zázemí Coworkingu. Provoz DEPO2015 byl odsouhlasen s podmínkou následné rekolaudace objektů pro stálé využití. Během příštích několika let by se mělo celé území kolem Cukrovarské přetransformovat na základě urbanisticko-architektonické studie pražského atelieru D3A z let 2013-2014. V nejbližších letech však čeká rekonstrukce samotný areál DEPO2015, vyroste zde plnohodnotná galerie odpovídající běžným výstavním standardům a také kinosál. Objekt se především kompletně zateplí, tedy lidé, kteří si zde pronajímají kanceláře či využívají tvůrčí dílny, získají daleko větší komfort.

Až do současnosti je vlastníkem areálu bývalé tramvajové a autobusové vozovny město Plzeň. Provoz DEPO2015 zastřešuje společnost Plzeň 2015, jež se po roce 2015 transformovala z obecně prospěšné společnosti na zapsaný ústav, aby zajistila udržitelnost vybraných projektů EHMK a provozovala Kreativní zónu DEPO2015. Roční náklady na provoz DEPO2015 spolu se zajištěním tří interaktivních výstav za rok, kurzů, otevřených dílen a kreativního inkubátoru jsou zhruba 11 milionů korun. Odhadem polovinu z toho dostává provozovatel komplexu Plzeň 2015 od města, zbytek z tržeb a dalších externích zdrojů.

Kreativní inkubátor

V bývalé vozovně městských dopravních podniků nyní naleznete otevřenou řemeslnou dílnu, tzv. Makerspace, sdílený pracovní prostor – coworking, interaktivní výstavy, kavárnu, komunitní zahradu, kanceláře k pronájmu, umělecké ateliéry, prostory pro rezidenční umělce a sály pro koncerty, konference i divadlo.

Hlavní náplní kreativní zóny je tzv. Centrum kreativního podnikání. To zahrnuje sdílené dílny Makerspace, FABLAB (grafická a 3D tisková dílna) nebo různé kroužky a dílny na bázi členství. Dále Coworking pro malé podnikatele nebo freelancery a především Kreativní inkubátor, který poskytuje unikátní tříměsíční vzdělávací program základů podnikání pro mladé a kreativní firmy v oborech produktového, grafckého, oděvního designu či oboru šperku, animace, řemesel a další příbuzná kreativní odvětví. Nejnovějším přírůstkem v objektu bývalých ústředních dílen je Tržnice DEPO se šesti kamennými obchody v nákladních kontejnerech a ve skleníku Domus.

Text: Ing. arch. Hana Boříková, AREA group s.r.o.

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*