Zajímavé stavby

Dubská sušárna chmele je centrem dění

Město Dubá dostalo do vínku několik větších staveb, jejichž stav tíží nejen svědomí odpovědného hospodáře se o ně starat, ale i jeho rozpočet. Proto má každá taková stavba nejen své příznivce, ale i své odpůrce. Jednou z nich je bývalá sušárna chmele. Větší informovanosti o této zajímavé technické památce jsou věnovány následující řádky.

Úvodem si dovolím uvést úryvek z článku „Chmelařský památník“, sepsaného T. Č. Zelenkou v roce 1966 pro časopis Krásy domova: „A zde v Dubé se zachovala chmelařská památka, jakou již nikde v naší vlasti nenalezneme. Skromně, takřka v rafinovaném skrytu před očima návštěvníka, který ji výslovně nehledá, uchovala se přes téměř čtyři století sušárna chmelu, která je nejen nejstarší, ale dnes již svého druhu jediná v celém našem státě. Dvouvěžová stavba silných kamenných zdí jako dvojice rotund s kopulemi hlásí se svým tvarem do přelomu 16. a 17. století. Již dosloužila účelu, ke kterému byla zbudována, snad se dnes nedá jinak využít, ale jako jedinečná památka svého druhu dříme tato půvabná krasavice v tichu zapomenutí. Jediným jejím průvodcem je jen nevděk a nedostatek jakéhokoliv zájmu o nutnost třeba jen nevelké údržby, aby se časem nezhroutila v kupu trosek.“

Není hrad jako hrad

Některá města mají své „karlštejny“, i Dubá měla „svůj“ hrad (dnes na jeho místě stojí dům čp. 79). Většina měst nemá nic takového, a my bychom tedy měli být rádi, že máme aspoň sušárnu chmele. Je totiž nejen v rámci Čech, ale v rámci celé kontinentální Evropy unikátní válcovým tvarem dvou svých sušících věží se zděnými helmicemi, které byly skutečně náročným a mistrovským stavebním dílem. Svým válcovým tvarem a proporcemi věže evokují bašty středověkých hradeb, čímž asi trochu zmýlily pisatele oslavného článku.

Ve skutečnosti byla starší část sušárny postavena až v době, kdy byl v Praze položen základní kámen Národního divadla. Dubsko v té době platilo v rámci země české za významnou oblast pěstování chmele – bylo zde plných 10,4 km2 chmelnic. Od třicetileté války se pěstování chmele rozšiřovalo a kulminovalo koncem 19. století, kdy se v Dubé konaly chmelové trhy, sídlil puncovní úřad, který mimo jiné hlídal původnost zdejší odrůdy chmele „Dubský zeleňák“, a prosperita odvětví znamenala i všeobecný stavební rozvoj města (Slávie – původně „U Slunce“, špitál, měšťanská škola atd.).

V tomto období rozvoje bylo nutno od zpracování chmele v „domácích“ podmínkách přejít k sušení a síření ve velkých industriálních stavbách. Tři zanikly, z někdejší Hellerovy sušárny je dnes stáčírna pitné vody, z Hahnovy sušárny a sířírny najdeme v remízu nad městem již jen základy, ale Langhansova stojí dosud v původní podobě, poškozené jen zubem času a ve dvou ohledech i chovem hospodářského zvířectva.

Jednak se sušárna sama o sobě po druhé světové válce stala drůbežárnou a vnitřní zařízení vzalo za své. Kvůli výstavbě velkovýkrmny býků za sušárnou proběhly poměrně mohutné zemní práce, které k sušárně přihrnuly terén a vytvořily okolo ní poldr bez přirozeného odtoku, jehož periodické zatápění započalo pomalu destruovat stavbu. Zmíněné příčiny havarijního stavu byly péčí města v letech 2013 a 2017 odstraněny.

Sloučení technologií

Pro inspiraci k pojetí nynější stavební obnovy sušárny je nutno se vrátit do její historie. Se sílícím rozvojem chmelařství byla koncem 19. století sušárna rozšířena o novou a o patro vyšší budovu, k níž přiléhá hranolový přístavek, který je ve skutečnosti třetí sušárenskou věží. Tak se dubská sušárna stala zajímavou ukázkou dvou různých technologií sušení – ve válcových věžích se sušilo přímým ohněm, v hranolové teplým vzduchem od kamen.

Hranolový přístavek se opět stane sušící věží, protože byl opatřen komínem i výduchem sušícího vzduchu, tak jak je známo z historických pohlednic. Dále je v plánu obnova zastřešení jedné z válcových věží nikoli v původní podobě (zděná helmice), ale v podobě, jakou měla od roku 1923 celé půlstoletí, kdy byla opatřena dřevěnou střechou tvaru „týpí“, krytou asfaltovou lepenkou. Tak bude dubská sušárna i dokladem různých typů zastřešení sušících věží.

Budoucnost je zde

Je možno říci slovy klasika, že budoucnost sušárny již začala. Začala skoro až nečekaným úspěchem žádosti o zařazení sušárny do Programu záchrany architektonického dědictví ministerstva kultury, kde se sušárna uchází o finanční podporu bok po boku se známými hrady, zámky a významnějšími kostely. Zároveň se projekt obnovy líbil i představitelům Libereckého kraje, který obnovu sušárny též do začátku významně finančně podpořil.

Po dokončení prací v roce 2019 bude na obnově sušárny proinvestováno asi 7,8 mil. Kč, z čehož dotace pokryjí plných 4,2 mil. Kč. De facto jen za svých 3,6 mil. Kč bude mít město na významné stavbě hotové veškeré statické zajištění včetně odvodnění stavby a přezdívek štítů, technicky náročné přípojky vodovodu a kanalizace, dvoje sociální zařízení a místnost pro obsluhu (kuchyňku) včetně historizujících dveří a oken, náročnou opravu všech historických krovů a střech včetně obnovy komínů a výduchu na hranolové věži.

Čekání na dotace

Pokud se podaří získat i další dotace, bude se pokračovat obnovou střechy prostřední (válcové) věže, výrobou a montáží všech oken, dveří a vrat, vnitřními a vnějšími omítkami a novými tesařskými podlahami v patrech včetně přístupových schodišť. A pak už zbyde jen sušárnu chmele „zabydlovat“ lidmi, věcmi a činnostmi.

Považuji za důležité říci, že oproti původnímu projektu, jehož výsledkem mělo být zateplené centrálně vytápěné kulturní zařízení s ubytovací kapacitou, se nynější pojetí stavební obnovy dosti uskromnilo. Přesto bude třeba dle nynějších propočtů na dokončení stavební obnovy ještě zhruba 6,5 mil. Kč, z čehož ale 1,7 mil. Kč připadá na chodníky, obslužnou cestu a veřejné osvětlení.

Výsledkem prací má být sezonní multifunkční kulturní zařízení, které bude obsahovat stálou expozici o fenoménech zdejšího regionu, mohou zde hostovat výstavy, sušárna se stane místem pro prezentaci poměrně bohaté spolkové činnosti ve městě a v neposlední řadě bude sušárna s přilehlým amfiteátrem letní scénou pro pořádání koncertních a divadelních představení a festiválků. Sušárna je též ideálním východiskem turistických tras do okolí a její provoz bude přizpůsoben i tomuto účelu.

Dubský zelenáč
Domníval jsem se, že (jako laik) jsem se díky spolupráci s Chmelobranou v Žatci o chmelu dozvěděl dost. O žateckém chmelařství jsme uveřejnili v seriálu Industriální stopy dva články, první v čísle 11/2014 pod názvem „První kroky pro obnovu Žateckého předměstí“ a druhý v čísle 02/2015 nazvaný „Národ homolopulů, prvních pivařů v Čechách.“

Nevěděl jsem však nic o tom, že v 19. století se kolem Dubé na Českolipsku ve velkém pěstoval chmel zvaný Dubský zelenáč, který dozrával jako poslední v české chmelové oblasti a po jehož pěstování dodnes zůstala v Dubé zachována technická památka. Pěstování Dubského zelenáče koncem 19. století zcela vytlačilo právě pěstování Žateckého poloraného červeňáku. Nadšencům pro technické, památky, kterým se podařilo chmelařský technický unikát v lokalitě, kde se již chmel nepěstuje, zachránit, patří velké uznání.

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*